rodinné album znovu promlouvá...
Tuhle jsem se zas po čase prohrábla fotkama a našla jsem nějaké kusy, které by se daly nazvat "důležitými mezníky" mého života. Jelikož k několika z nim mám i komentář, sem s nima .
Vztah s bratrem
Tuhle fotku považuju za téměř poslední, na který jsme schopný držet se kolem krku. Teď to děláme jedině za účelem škrcení
Začátek mého kladného vztahu k vanám, který se mi později i vymstil. Uvidíte za chvíli (možná si jen nevěřim, ale roztomilý dítě dle mě vypadá jinak )
Po roce 99 jsem pozvolna přestala vypadat jak kluk. Hurá
Já na vrcholu své hudební kariéry. Pak mě rodiče přepsali kvůli otcově (to je to divný vedle mě ) vášni ve vážné hudbě na hru na lesní roh a všechno šlo někam. Ovšem díky mému dokonalému přesvědčovacímu talentu ( a x hodinám, co jsem prořvala ) jsem toho po dvou letech nechala a teď už hraju akorát na nervy
Nero. Z nešikovnýho štěněte vyrostl nádhernej pes, kterej mi přirostl k srdci nejvíc ze všech zvířat, co jsem kdy měla. Na konci letošních letních prázdnin jsme ho museli nechat utratit, protože měl rakovinu a už se moc trápil.
Jednou takhle odpoledne. Maminka potřebovala vyfotit film, tak nás s bratrem donutila, ať se obejmem. On vyjadřuje i moje pocity
Jaro 2001. Jednoho podvečera jsem si paradoxně pouze na METR vysokym kopečku (dvě vany na sobě, prostor uvnitř tvoří místo pro čerpadlo, máme to zapuštěný v zemi na zahradě) udělala komplikovanou zlomeninu levý nohy a zpřetrhala jsem si cosi v koleni. SKUTEČNOU verzi této události dnes zná jen pár lidí. Páč ty ostatní by mě asi ještě teď roztrhli
Léčim se, nudim se, šahám si pod sádru. Asi si tam držim peněženku
Má vášeň pro kytičky je už provařená (toto jsou zřejmě její počátky ), nicméně si povšimněte toho červeno-modrého loga s nápisem Skalsoft (starej název bratrovy firmy ). Tomu máňovi nebyla ani zraněná nožička jeho sestry svatá, páč někde u kotníku je dokonce link na jeho stránky
Poslední dvě fotky se vztahují k našemu Almanachu z devítky. Nějakej inteligent (mor na tebe, Lucino ) přišel s tím, že se máme fotit s culíkama a oblíbenym plyšákem. Výsledek?
(tohle jsem si nemohla odpustit )
Budeš, holčičko, budeš
Můj výraz myslím mluví za vše .
A já jsem nechtěla skončit ve školní družině na molitanovym trojúhelníku s plyšovym prasetem v ruce, culíkama na hlavě a takhle debilnim výrazem . tak zas příště, až budou nějaké skvosty (za třicet let nashle )
Tohel je naprosto dokonalý :] Navzdory tomu, co říkáš jsi podle mě byla roztomilá (no a teď seš taky ;]). Moc se mi to líbí, chci pokračování :]]
OdpovědětVymazatta fotka s Nerem je fakt moc hezká.. :)
OdpovědětVymazatjinak k tý předposlední fotce se vyjadřovat nebudu, to je zbytečný :-i :D a k tý poslední radši taky ne, páč se chci dožít sedmnáctin :-i :DD
Jeee, nahata ZuSkaaa 8-D :DDD
OdpovědětVymazatUzasne dievcatko... aj ja chcem raz take (samozrejme myslim akoze dcerku :D ) :-)
Naprostá bomba. Jen tak dál pokračuj.
OdpovědětVymazat4miira+roger: okej, zas nejake "so extreme" fotky me roztomilosti nekdy vyhrabnu :D
OdpovědětVymazat4Jimi: neboj, bude ;) a hezci :D
4onlinka: dobre delas, holcicko, dobre delas :-i :DD
Ehm, a pomozes mi s tym? :-i alebo si myslis ze si bude moct/chciet dieta adoptovat aj stary mladenec? :D
OdpovědětVymazatmas hezkeho bratra
OdpovědětVymazat