Kateřinská zábava...

byla fakt zábavná
Je to sice už skoro týden, ale fotky stále mám, takže mi nezbyde, než to blognout .
Minulou sobotu jsme totiž s Incikem, mojí matkou, bratrem a všelijakejma známejma vyrazili na Kateřinskou zábavu. Když dorazil i mámin tanečník Slávek (pro začátek nutno podotknout, že Slávek tancuje závodně a s matkou se seznámil, když ho díky své krátkozrakosti seřovala v knihovně, že se trhá od zbytku třídy při exkurzi ), zapakovali jsme se a jelo se. Bratr nás vyhodil u místa konání a jel ještě do vedlejší vesnice pro svou partnerku (zmiňovala jsem ji, je z našeho tanečního kurzu). My jsme tedy vešli dovnitř a tam na mě čekal první šok. Neříkám, že ty lidi byli staří, ale byli prostě...o dost starší . Nakonec se tam ale objevilo pár tak dvacetiletejch (hlavně z naší výpravy, která zabrala tři stoly ), takže jsem se tak nějak uklidnila, že tam nebudu nejmladší element a za mnou dvacet let pauza a (po moc pěkné chvilce u šatny, kde jsme si skvěle pokecali:
máma: "Dyť je to strašný, to co máš na krku!"
já: "Tak schválně:" otáčím se na Incika "Mám si něco sundat? "
Incik: "No..."
máma: "Nápad by evidentně nějakej měl
já: "Jsem myslela z krku, samozřejmě .") jsme se usadili ke stolu.
Po chvíli dorazila kapela, přivítala nás a už do nás začla hustit cosi, na co se nedalo nic tancovat . Jen jeden takovej postarší pár okamžitě vběhnul na parket a začal se tam tak jakože vlnit (hádám, že byli zaplacený, aby předtancovávali a lidi se nestyděli začít první ). Tak jsme tam tak seděli, zírali a Slávek náhle, ani nevim, jak se mu to povedlo , vtáhnul moji matku na parket a začli tam tančit takový pomalejší blues. Když se vrátili a máma prohlásila "Teda...jsme na parketu jediný dva páry...no to bylo jasný, že se srazíme ", jediný, co mě okamžitě napadlo, bylo, že pár s její osobou to určitě vyhrál . Když další hudba byla přesně totéž, vyrazila jsem tentokrát já se Slávkem na parket a začli jsme taky s blues. Řeknu vám, to byla paráda. Toho placu.... Tady mi ale ještě vysvětluje, co a jak a snažíme se dohodnout, co teda bude a nebude .


Když zakončili dalším takovým čímsi, odehráli znělku - tu známý překládaj jako "Pojď na panáááka!" a taky se podle ní i řídí, takže zmizeli a my jsme osiřeli u stolu. Dorazil ale bratr s Eliškou, svým doprovodem, a hned nás začal zvěčňovat. Já a můj doprovod


Bratr mi hned ale taky vrazil foťák, takže ještě druhá strana. Když budete používat naši zubní pastu, budete mít krásné zoubky, no fakt!


(jinak Eliška je na naší fotce z tanečních ten modrej flek vpravo nahoře a opravdu není těhotná, jak se pár lidí domnívalo ).
Po pár opravdu pěknejch sériích (při polce-valčíku-polce jsem zbaběle prchla na část valčíku na záchod, páč ho moc nemusim ) začínala být nálada opravdu veselá, protože každá série měla tak 3 písničky a známý po každý odbíhali do sklepení na panáka, takže když jsem sledovala tanec některých jedinců a celkově jejich projevy, stálo to za to . Další pauza


A pak, pak přišla fakt super série. Vytáhla jsem Slávka na parket a tak nějak jsme u pódia čekali, co to bude za tanec tentokrát. Když on pak prohlásil "No, leda takovej rychlejší Jive...", pustili jsme se do toho. Když to dohrálo a my lehce uřícený čekali, co bude dál, chtělo se mi zařvat, když Slávek řekl "No, to je totéž." . Po dalším odtančeném jivu a pro mě chvíle nervů, protože Slávek tam se mnou házel sem a tam v jakejchsi figurách, přišla úleva ve formě rychlejší cha-chy (slečno, taky se potíte jak prase? no že váháš ). Když pak kapela hodila zas takési cosi, na co jsme nakonec museli hodit ZASE jive, Slávek mě radši začal učit rock'n'roll, abysme to trochu obměnili. Nakonec mi ještě začal předvádět Twist či co, na což jsem udiveně nezírala jen já, ale i lidi v celym okolí .
Tahle fotka je už skoro z konce, po druhém ploužáku stojíme a čekáme, co bude. Ostatní už rovnou něco hážou, páč už je každýmu všechno absolutně jedno


Asi poslední tanec. Ten dementní výraz jsem získala ve chvíli, kdy jsem si všimla, že bratr stojí na galerii a míří na nás foťákem


Závěrečný pohled do sálu. Bylo to fakt super


Jedna hodina, odcházíme. Po opravdu zábavné jízdě, kdy nás jede v našem minivozítku šest, vystupujeme u nás doma, já si rovnám hlavu a matka si uvědomuje, že už nemá igelitku, se kterou tam jela a ve které měla svoje jediný zimní boty a náhradní taneční. Po lehkém vyslýchání, jestli ji Slávek opravdu ze šatny dostal, se tam s Ivošem oba vrací a po jejich návratu se ukazuje, že matka ty boty do šatny vůbec nedala, ale nechala ja za topením, u kterýho jsme se přezouvali . Slávkovo "No ona ta taška byla pěkně schovaná tam v takový skulině u topení. A nikdo si toho ani nevšim. Nádherný místo, tam se dá skvěle ušetřit za šatnu ." mě totálně dorazilo a s dobrým pocitem jsem si šla po svým. Tak zas příště