Deník horizontální pracovnice, díl II.

takže...
25.2.2006
Cesta dopadla oproti očekáváním skvěle. Ke konci to dokonce nabralo tak humorný ráz, že jsem byla nucena vyjmout sluchátko mp3přehrávače z ucha a poslouchat, co se děje kolem. Parta sedící za mnou totiž začla komentovat úplně všechno, co viděla. Na stráni se například objevil křiklavě modrej barák s dosti překvapivým názvem Blue hotel. Za mnou se vzápětí ozvalo: "Ty voe, Blue hotel...teď bude určitě Green hotel.... No, škoda, že nebyl . Ale co mě dostalo absolutně, byla cedule jakési půjčovny zimních potřeb. Nápis hlásal "Kids rent free". Překlad "Pronajímáme děti zdarma.", ozvavší se náhle za mnou se prostě nedal komentovat . Pak už jsme ale dorazili do cíle a byl čas na výstup.
To vám byla paráda. Já, krosnu na zádech a batoh na břiše, jsem byla pouze zarážena do země, ale holky, co táhly tašky přes rameno, lezly poněkud pomaleji. Ale co, na recepci jsme stejně čekaly. Pak jsme dostaly papíry a čipy na průchod úplně vším, byly jsme ubytovány v místnosti menší králikárny a nastala slibovaná nuda. Ještě předtím jsme však musely vyvětrat, protože tam byl nehorázně hnusnej vzduch. Tak jsem se tak vyklonila z okna a tam jsem spatřila nádheru - obrovskej rampouch doslova na dosah ruky. Po myšlence, že ho budu sledovat a kochat se ním jsem zalezla do pokoje, načež vykoukla ven Nikola (Lamerová, tatínek má kůl příjmení a vzápětí se ozvalo "Jééé, jsem ho urvalááá ". Tak nic .
Vrchol včera ovšem přišel potom. Nikola si volala s Řízkovou a ta se mnou chtěla mluvit. Chtěla se mi omluvit. Když prohlásila "Uznávám, jsem kráva.", zmohla jsem se akorát na "Mám souhlasit?", ovšem když dodala velmi zajímavý dodatek "Promiň, mě prostě jenom na_ralo, jak jste mě na netu prodrbali..." myslela jsem, že ten telefon rozflákám. No ona mi ještě přizná, že sem nejela protože se mi chtěla pomstít...no je to možný?

26.2.2006
Ubytovna je úžasná. Jdete po chodbě a tak vrže podlaha, že vzbudítezbytek osazenstva. No od zítra vstávám na šestou, to mě budou kolembydlící milovat . Ale jako první den praxe byl skvělej. Přišla jsem řpekvapivě i včas, hlavně jsem přišla na správné místo a když dorazila moje mistrová, rozjelo se to. Celá cukrárna je malá místnost, z okna vidíte tak akorát závěj sněhu, mistrová má ráda hlasitou hudbu a je v pohodě. A pracujem tam jenom dvě, takže žádný přestrkování jako ve škole. Ale abych se ještě honem pochválila, spálila jsem akorát jeden plech lineckejch košů a nic víc jsem nezkazila (zejtra je taky den ). Ale spálila jsem se, fakt pěkně - chci dát rozehřát čokoládu tak šahám na plotýnky, jestli náhodou nějaká není teplá. No, jedna běžela celou dobu . Teď už se ale vrátim na ubytovnu a budu se nudíííít. A kde jsem teď? V internetový kavárně za 1,50Kč za minutu, protože v personálu hotelu se vždycky najde nějakej sobeckej blbeček, co se naveze na net pro zaměstnance na pár hodin. A abste věděli, jak jsem klouzala z ubytovny sem dolů, tak jsem se strašně natáhla. A to jen kvůli vám, styďte se .