"Vole kam dete??"

věneček
Je to nějakej ten pátek, co jsem stála před sálem se vstupenkou, 14 políček necvaknutejch, a ukrutně se mi tam nechtělo. Všema lekcema bez vynechání jediné jsem prošla
I.lekce
II.lekce
III.lekce
IV.lekce
V.lekce
I.prodloužená
VI.lekce
VII.lekce
VIII.lekce
II.prodloužená
IX.lekce
III.prodloužená
X.lekce
a teď, když už i 14ka padla, musím uznat, že jsem se před začátekem mýlila.
Včera večer, když jsem se nechala zašněrovat do šatů, vypravili jsme se (to byla sranda, jsem si čistila zuby a jakože vyplivnu zubní pastu a já jsem se aboslutně nemohla sehnout k umyvadlu . Když se mi to tak nějak povedlo a zaradovala jsem se, že už to mám za sebou, tak mi o patro níž došlo, že si musim ještě nazout boty a v kulturáku si je zase zout. No to byla paráda ) a nabrali jsme Janu (to bylo taktéž pěkný, prosvištěli jsme loužema u nich v tunelu a já jsem poznamenala "Teda mami, ušpinilas jim zeď!", protože na zemi umístěná louže po našem průjezdu změnila pozici na metr vysoko umístěnej flek na zdi . Janička ovšem reagovala, že to je v pohodě, oni tam jezděj ještě rychlejc. Když po mém dodatku "Jasný, táta to tady dycky řeže osumdesát, co?" dodala "Tak přece nenaberem vodu, ne?", pozvedla mi náladu natolik, že až k sálu jsem se usmívala. Tam jsem se ale oddělila a vydala jsem se na toaletu, takže můj doprovod (máma, Jana, Incik) se usadil někde v sálu. Když jsem je hned u prvního stolu u dveří našla, proti mému místu seděl Petr a jeho kamarád Martin. Když se tito dva zvedli, Petr se na mě hezky zaculil a zeptal se, jestli jim pohlídám místa. Ještě, že jsem tak pohotová a než stihli odejít, zavolala jsem za Petrem že jedině za tanec . Pak u kapela odehrála znělku, mistr něco pokecal a pak už začla hrát hudba k poslechu a pánové se měli zadat. Fakt, že Petr opravdu dorazil, byl opravdu chvályhodný . Po chvilce stání před sálem, po němž se konečně celej náš špalír pohnul dopředu, jsme vyrazili vstříc novým zítřkům a pódiu, u kterýho jsme zatáčeli .
Právě jsme vešli do sálu a Petr si vzpomněl, že se máme držet jinak než normálně. Už to napravuju


Následoval tedy nástup. V klidu jdeme v páru, pak utvoříme čtveřici a pak né my, ale pár před námi narazil na drobnej problém. Oni místo aby celá čtveřice šla na jednu stranu, tak se roztrhli a každej pár šel jinam. Boldovo poněkud zmatené "Vole kam dete???" a odpověď "No já NEVIM!" nás pokládala na lopatky ještě při prvnim tanci, při kterém se ztracené páry nakonec dohledaly a kterým byla, jak jsem už zmínila, cha-cha . Dál už budu poukazovat hlavně na fotky, protože mi to celkově dost splývá .
Další pánská volenka a Michalo-Martin. Zrovna opravdu efektně vytáčíme sólo otáčku. Nechal se donutit i dokonce i k podtáčkám pána, za které mi při úvodní ukázkové sérii Petr sdělil, že ho s tim už začínám pěkně s_át .


Pokračování blues. Lejdy in réééééd .


Přichází přestávka, nějaké to dokumentování a mámina nechuť k focení. Servírka, co jí zrovna nese pití, je notně pobavena .


Já a lehce společensky znavená Jana .


Michalo-Martin a naše společná snaha o čardáš. Jen v rychlejch fázích tam stojíme a lidově řečeno se vrtáme v nose, protože on si tak úplně nevzpomíná na další figury .


A tady už měním partnera a roztáčíme do neidentifikovatelné písně jive. Nádherná branka. Povšimněte si, jak mám krásně sladěné oči a šaty .


Přestávka a parta od vedlejšího stolu, posilněná jakousi vodkou, spouští uprostřed parketu kolo, kolo mlýnský a další podobné tanečky .


Věneček končí. Dvěma neidentifikovatelnejma písněma, na který házíme improvizaci a figury ze všeho možnýho a nakonec waltz. Hraje závěrečná znělka a já trochu sentimentálně salutuju, čehož se ovšem vzápětí chytá i pár lidí u pódia a dělají totéž. Odcházíme do předsálí, kde se i proti nelibosti některých členů výpravy fotíme. Nejdřív já a sponzor, tenhle výraz bych prosím prohlásila jako svůj zatím na fotce nejlepší


Doprovod jedna.


Doprovod dvě.


Tak, a je to za mnou. Popravdě je mi to dost líto, protože v pokračovačkách už to takový nebude. No, uvidíme .