Rodiče. Vychovávají nás ve slušné lidi, kladou základy našim morálním hodnotám, učí nás. A hlavně nám dávají rady do života. Jako tuhle můj táta. Bylo zhruba osm hodin večer, já pilně pracující v kuchyni na dortu. Z obyváku náhle vykročila matka připravená k odchodu, v ruce kabelku. V závěsu za ní otec, oděný pouze do pyžama. "Kam jdeš?", tázala jsem ze překvapeně. "Za milencem přece!", zněla tátova pohotová odpověď. "To ji jako pustíš?", zeptala jsem se, protože se mi to zdálo poněkud divné. "Samozřejmě. Já totiž myslím na to, aby byla maminka šťastná a aby jí nic nechybělo.". "Počkej," stále jsem nějak nestíhala "a co třeba láska, věrnost a důvěra ve vztahu??". "Na to ser!", zněla okamžitá odpověď
. A jaké z toho plyne ponaučení? Radši žádné 
Naivko. :D Nevíš, jak to dneska běží. Vždyť 33% manželů není genetickým otcem dítětě, které vychovávají. Sice děsivé číslo, ale něco to vypovídá... :D
OdpovědětVymazatTý jo, tomu říkám tolerance! :D
OdpovědětVymazatjo, to u nás, když si mamka dělala srandu, že jde taťka za milenkou, tak dostala vyhubováno od taťky, že o tomhle se před dětma nežertuje :D
OdpovědětVymazatJeště, že moje děti neumí mluvit, aby se ptaly na \"věrnost a důvěru\"! :)))
OdpovědětVymazatPro vysvětlení si dovoluji přilípnout odkaz, kde jsem shodou okolností před pár dny popsala totéž.
http://www.manzelka.bloguje.cz/594994-laska-neomezenych-moznosti.php