Jak se dělá sleva

no nekupte to!!
Vážení na milí pozůstalí, sešli jsme se tu dnes, abychom zavzpomínali na Zuzku...ano, přiznávám, "nový" perex je trochu nadnesený .
Čas plyne. Šéf na mojí milované brigádě mě poté, co jsem si udělala čas na dva měsíce, hodil přes palubu. Prý se během ledna ozve, kdy mě bude v únoru potřebovat. To jo, milej zlatej. Už z důvodu svých zbytků hrdosti jsem odmítla čekat až se mi laskavě ozve a našla jsem si novou brigádu. V nejmenovaném sportshopu sháněli brigádnici, tak jsem tam zašla. Pro dobrý pocit jsem si zjistila, co je vodní sloupec a nakráčela jsem na vstupní pohovor. A je ze mě prodavačka. To víte, ten můj přirozený šarm .
Popravdě musím poznamenat, že moje první legální brigáda započala zvláštně. Dostala jsem firemní tričko, řekli mi že mám hlídat lidi a nechali mě stát na prodejní ploše. Dobře, mírně vyšokovaná jsem teda zůstala stát a začla pozorovat lidi. Byla by to celkem pohodička, kdyby ovšem ke mně okamžitě nenakráčela nějaká důchodkyně a nezeptala se mě na něco. Nevěděla jsem, bylo to hrozně potupné. Důchodkyně napruženě odešla a já jsem pokračovala v dělání...ničeho. Docela rychle jsem se dostala do stavu, kdy jsem měla dojem, že jsem absolutní blbec. Skóre na otázky bylo 13:0 pro zákazníky, než ke mně konečně došla jedna paní a já jsem zvládla odpovědět. Řeknu vám, takovej pocit štěstí si ani nedovedete představit. A nejhorší moment celé první směny? Když jsem si našla krásný místo za paletou plnou nového zboží, kde mě nikdo neviděl, takže se mě nemohl na nic ptát, a našla mě tam vedoucí a vyrazila mě mezi lidi .
A tak šel čas dál a dál. Už jsem tam skoro čtrnáct dní a musím říct, že už je to celkem v pohodě. Tak nějak jsem se v tom naučila chodit. Už vím, kde jsou návleky na běžky. Už vím, kde jsou dámské tepláky. A hlavně už vím, že když ke mně někdo přijde, na něco se mě zeptá a já ho pošlu někam úplně jinam nebo řeknu totální kravinu, nikdo se to nedozví .
Abych se ale ještě vyjádřila k názvu článku. To víte, psychologie je všude, někde se napíše že je sleva a už tam všichni běží i kdyby tam prodávali hnůj. A tak dorazila sleva i k nám do sportu. Jednoho dne jsem dostala zajímavý úkol, přeceňovala jsem zboží. Totiž pásky na spojování sjezdových lyží. Totiž sundávala jsem z nich cenovku 20,-Kč. A nahrazovala jsem ji samolepkou s nápisem místo 99,- pouze 89,-Kč. A tak jsme zlevnili. Jen přijďte, máme slevu .
A na závěr bych ráda do kamene vytesala jednoho týpka, co u nás dneska nakupoval. Totiž teda on nechtěl nakupovat, ale nakonec musel . Představte si kluka, tak 18 let, ve značkovejch hadrech, jak si tak chodí po sportshopu, nic si nevybere a odchází. A pak si představte jak náhle takovýty kontrolní sloupky mezi dveřma začnou pípat a blikat. A pak si představte jak ten chlapec přijde na prodavaččinu žádost k pokladně a ne moc dobrovolně z klokaní kapsy na bundě vytáhne značkový ponožky. 300,- korun českých. Dobře, snažil se to zčořit. Ale teď si představte ty ponožky. Složené do pevného balíčku, tak 20x10 cm. A na nich ten v průměru šesticentimetrovej bezpečnostní čip. Nechci nějak dělat vlny, ale myslím že hoch by zasloužil titul VŮL TÝDNE. Gratulujeme .