Středa 3.5., ráno, chodím sem tam po patře kanceláří a každejch deset vteřin ťukám na provoz. Dobrá, po půlhodině čekání se vzdávám a vyrážím hledat po hotelu. Ano, skvěle, provozní má bejt v kanclu a převzít ode mě papíry, ale pobíhá si po place. Whůůůsááá
. Odjezd byl krásnej. Pořád jsem tak čekala, že při posledním Horizontu se mi vybaví, co všechno jsem tam prožila a ono nic. Koukám v posledním okamžiku mého života to bude zřejmě taky pěkná nuda
. Když jsem v absolutním klidu (v Hradci mě totálně dostala jedna důchodkyně, nastoupila s takovou obrovskou krabicí, došla dozadu v autobusu, nenašla žádný "pěkný" místo a honem vyrazila zase zpátky. Před sebou ovšem tlačila lidi, co se pouze snažili mírumilovně posadit a ještě jim nadávala, co se tam pletou ) dorazila do Pardubic a domů, už u vrat mě málem šlehlo. Ano, já se přes celé město táhnu jak imbecil a umírám pod tíhou krosny (dobrá, přiznávám se, při vážení jsem zjistila, že jsem přitáhla skoro tři kila šutrů ) a můj bratr si pěkně sedí u počítače, něco si prozpěvuje a ještě na mě blbě zírá, co tam jako dělám. Kdyby cesta tam nevypadala úplně stejně, asi bych se vážně rozčílila . Bratr mě ovšem dovedl i potěšit. Slabá chvilka, vybaluju, ukazuju mu, co jsem přivezla, on bere nalezenou mptrojku a strká ji do počítače. Áno, víte, proč jsem to nemohla zapnout a domnívala jsem se, že to nefunguje vůbec? Potože to má v háji zapínací čudlík
. Ale jinak...jedna báseň, mám krásný nový, lehce netradiční, 256MB flashdisk . A co se původního majitele týče, měl rád Eminema, nějaký německý rapery a ještě různej hip-hop. Zdravim . Bratr na mě byl ovšem i trochu zlej, za to, že mě odvezl do školy, abych si nechala proplatit jízdenky, chtěl, abych umyla auto. No dobře, na balkon jsem postupně nanosila si deset kýblů vody a chrstla jsem to na dole stojící auto. Bohužel, neprošlo to
. Bratřík (teď mu říkám lamko, miluje to ) mi teda vytáhnul hadici ze sklepa a tak nějak jsme to společně ohazovali vodou. Zvonek, přišel za ním kamarád. Bratr odhodil hadici a šel k plotu. Než jsem doleštila přední sklo a zvedla jsem hlavu, hadice se evidentně nudila a šla se podívat zpátky do sklepa . No paráda, tam všechno včetně stropu vohozený a další voda dále teče na pračku. Ach, mně ten domov tak chyběl A abych nezapomněla na nejbrutálnější novinku těchto dní, tak jsem tak přišla za bratrem do jeho nory a tam na stole papír. Beru to do ruky, čtu, záchvat smíchu. Bratrova úžasná, nepřekonatelná, dokonalá a skvělá Pixma 4200, co tiskne snad i na porcelán, je v servisu, protože v ní něco NEFUNGUJE
. Ale pozor, bratr po mně ještě TEĎ, den po tom, co jsem to zjistila, háže cokoliv má po ruce, když mám byť jen nějakou narážku na jeho Pixmičku . Abych shrnula tento pobyt a celkově svoje působení tam, tento byl rozhodně nejlepší. Celkově musím ovšem uznat, že jsem tam zažila spoustu věcí, kladných i záporných, spoustu srandy, zjistila jsem spoustu nových věcí a přinejmenším trochu jsem přehodnotila svůj dosavadní život. To víte, večery jsou dlouhý
. A příště si rozhodně beru AquaPac a vyrážim fotit, jak bublinky ze dna bazénu narážej na hladinu. A kdy to příště bude? No to nevim, ale doufám, že ne moc brzo, protože to bych taky nemusela přežít
Žádné komentáře:
Okomentovat