Tak jako každý roku tu i dnes sedím u počítače, Štědrovečerní večeře a rozdávání dárků je za mnou a čekám, až Jirka skončí s večeří a rodinnými povinnostmi doma a budeme spolu moct vyrazit na Vánoční procházku na Kuňku, spojenou se zapalováním prskavek na vyhlídce. Musím se ale přiznat, že letos se víc než na procházku těším na dárky, jelikož mě ta %&*@$#& stará Nokie se svým neustálým vypínáním a zasekáváním neuvěřitelně leze na nervy a díky spolufinancování vím, že mě pod stromečkem čeká nový mobil. Jupíííí! :D
Jinak se Vánoce ale odvíjely stejně jako každý rok. Tradičně jsme na poslední chvíli vyklízeli obývák, chystali dekorace...a také jsme doslova na poslední chvíli zjistili, že sice máme cca 10 různých řetězů svíček na stromek, ale ani jeden nefunguje :D. Nakonec to dopadlo tak, že na stromečku byly tak akorát perníčky, koule a nějaké lamely, nic víc. I tak to ale bylo vzhledově hezké.
A teď k bilancování roku. Nad tím, co jsem tento rok dosáhla a nedosáhla jsem přemýšlela už v průběhu roku. Studium se mi tak nějak blíží ke konci a pomalu nezbývá než přemýšlet, zda to po státnicích zapíchnout a jít pracovat (bude to divné, ale já si fakt seriózně myslím a z praxe vím, že je mnohem příjemnější pracovat než studovat) nebo pokračovat ve studiu a na peníze a především čas chudém životě. No, uvidíme v květnu.
Během roku jsem ale nicméně už několikrát ve vzpomínkách zabrousila na má novoroční předsevzetí z roku 2009 (viz tento článek). Času bylo dost, především proto, že od roku 2009 jsem se blogování už nevěnovala :D. Každopádně při bilancování mých starých cílů jsem dorazila k výsledku, že si nakonec tak špatně nevedu.
První tři body co se týče zhubnutí se mi podařilo zvládnout, zasekla jsem se na nějakém čísle 11kg.
Co se týče bodu 4. a strachu z nedostatečné fyzičky, tělocvik mám už dávno za oba semestry splněný a momentálně cvičím doma tak sama pro sebe, někdy na rotopedu, někdy na trampolíně a docela často jógu, plus docházím na lekce břišního tance (tam mi připadá zavádějící, že při rekrutaci studentů tvrdí, jak se po BT hrozně hubne, a paradoxně jsou obě cvičitelky hodně tlusté. Ale člověk si tam úžasně protáhne svaly, tak proč ne :D).
Bod číslo sedm o vyvážení času mezi školou, prací a koníčky jsem vyřešila vskutku geniálně. Tak nějak se mi povedlo si svoji práci oblíbit natolik, že to pro mě koníček je. A na ty ostatní záliby se taky vždy čas najde, stačí ho odebrat z času na školu :D.
Bod 8. ohledně vyrovnání výdajů a příjmů také dopadl velice dobře. Povedlo se mi to dokonce otočit natolik, že příjmy jsou vyšší. Takže big win! :D
A co se týče ostatních...no ehm, hm, já...jaksi ještě nebyl za ty 3 roky čas :-i :D.
A předsevzetí a plány na další rok? Ty jsou jasně dané, vytištěné a nalepené na mém psacím stole už pár měsíců. Je tam napsání bakalářské práce, úspěšné odstátnicování, nějaké jazykové certifikáty, nějaké maličké hubnutí a možná ty přijímačky na magisterské studium. Tak držte palce! :)
pondělí 24. prosince 2012
neděle 23. prosince 2012
NÁVOD: Korálkový svícen
Věc se má asi tak. Někdy si říkáte: "Není úplně jistý, že to bude třeba, tak s nákupem dárku ještě počkám.". A pak to dopadá nějak tak, že nákup dárku odložíte a najednou si den před Vánoci vzpomenete, že vlastně nic nemáte, jsou 4 odpoledne v neděli, bydlíte na kraji města kde přijatelné obchody nejsou a vůbec nikam se vám nechce. Naštěstí jsem byla vyslána do blízkého Penny pro nákup některých surovin, co nevystačily na tradiční obr mísu bramborového salátu. Tak tam tak kroužím a přemýšlím co je stupidnější dárek, jestli nějaká čokoláda nebo flaška laciného alkoholu z nabídky, když tu najedu (ano, doslova najedu :D) do papírového regálu společnosti Air Wick. Vypadá to tam jak po nájezdu kobylek - kdo by taky odolal výrobku, který slibuje perfektní Vánoční vůni, že? :D Nakonec zakoupím svíčku Golden Winter Woods a vyrazím domů, že na ní z korálků vyrobím nějaký svícen
Časová náročnost - cca 45minut
Cena - 90Kč svíčka Air Wick (nebo obyčejná sklenička za 20Kč) + cca 20Kč drátky + cca 30Kč korálky
Potřeby: štípačky, malé kleště, svíčka ve skle (nebo jen sklenička), korálky jakékoliv barvy a velikosti, tavná pistole, drátek šířky 1mm a 0,5mm.
Krok 1: Z drátku šířky 1mm vytvořte kolečko, které by bylo nepatrně větší než obvod dna sklenice, konce spojte a zakápněte tavnou pistolí (toto není nutné, ale je to lepší aby se konce neklouzaly od sebe při omotávání). Poté kolečko kompletně omotejte drátkem šířky 1mm.
Krok 2: Nastříhejte si 8 drátků (počet záleží na tom, jak husté chcete zdobení mít) šířky 0,5mm, délka musí odpovídat součtu dvojí výšky skleničky + průměru dna + cca 12cm rezerva. Drátek v cca půlce přiložte na vyrobené kolečko, dvakrát obmotejte kolem okraje. Poté přetáhněte přes střed kolečka na druhou stranu kde uděláte to samé. Po aplikaci všech drátků to bude vypadat nějak takhle:
Krok 3: Na kolečko vložte skleničku se svíčkou, drátky mírně ohněte do kolma kolem skleničky a začněte navlékat korálky. Já jsem použila dva průměry, 5mm a 8mm.
Krok 4: Až budete mít navlečeny korálky, které chcete oddělit vodorovným drátkem plus nějaké navíc, ustřihněte drát odpovídající délkou obvodu skleničky plus cca 15cm navíc. Drátek dvakrát obmotejte kolem jednoho ze svislých drátků, navlékněte na něj korálek a obmotejte kolem dalšího svislého drátku. Po zafixování všech svislých korálků smotejte konce.
Krok 5: Dále pokračujte s návlékáním dalších korálků a jejich oddělováním vodorovným drátkem.
Krok 6: Až se dopracujete až na horní hranu sklenice, přidejte jeden až dva korálky navíc. Ty upevněte tak, že drátek ohnete dolů, podržíte ho palcem jedné ruky na místě a druhou rukou drátek obmotáte pod korálkem. Všechny přečnívající drátky zastřihněte na délku cca 4mm a malými kleštěmi tyto konce zatočte kolem dokola.
A výsledek?
Takto to vypadá zespodu, zvlášť pokud je autor blbec a zapomene sundat samolepku od výrobce :D.
A tady ještě jiná varianta, tato ale časově zabrala cca 5 hodin. Výroba spočívala v umotávání malých chomáčků z různých druhů korálků (lesklé, matné, praskané), tvorbě mřížky kolem celé skleničky a pak přidělávání jednotlivých chomáčků na mřížku.
Nepochybuju o tom, že už toho máte plné zuby, ale přeju hezké Vánoce ;).
Časová náročnost - cca 45minut
Cena - 90Kč svíčka Air Wick (nebo obyčejná sklenička za 20Kč) + cca 20Kč drátky + cca 30Kč korálky
Potřeby: štípačky, malé kleště, svíčka ve skle (nebo jen sklenička), korálky jakékoliv barvy a velikosti, tavná pistole, drátek šířky 1mm a 0,5mm.
Krok 1: Z drátku šířky 1mm vytvořte kolečko, které by bylo nepatrně větší než obvod dna sklenice, konce spojte a zakápněte tavnou pistolí (toto není nutné, ale je to lepší aby se konce neklouzaly od sebe při omotávání). Poté kolečko kompletně omotejte drátkem šířky 1mm.
Krok 2: Nastříhejte si 8 drátků (počet záleží na tom, jak husté chcete zdobení mít) šířky 0,5mm, délka musí odpovídat součtu dvojí výšky skleničky + průměru dna + cca 12cm rezerva. Drátek v cca půlce přiložte na vyrobené kolečko, dvakrát obmotejte kolem okraje. Poté přetáhněte přes střed kolečka na druhou stranu kde uděláte to samé. Po aplikaci všech drátků to bude vypadat nějak takhle:
Krok 3: Na kolečko vložte skleničku se svíčkou, drátky mírně ohněte do kolma kolem skleničky a začněte navlékat korálky. Já jsem použila dva průměry, 5mm a 8mm.
Krok 4: Až budete mít navlečeny korálky, které chcete oddělit vodorovným drátkem plus nějaké navíc, ustřihněte drát odpovídající délkou obvodu skleničky plus cca 15cm navíc. Drátek dvakrát obmotejte kolem jednoho ze svislých drátků, navlékněte na něj korálek a obmotejte kolem dalšího svislého drátku. Po zafixování všech svislých korálků smotejte konce.
Krok 5: Dále pokračujte s návlékáním dalších korálků a jejich oddělováním vodorovným drátkem.
Krok 6: Až se dopracujete až na horní hranu sklenice, přidejte jeden až dva korálky navíc. Ty upevněte tak, že drátek ohnete dolů, podržíte ho palcem jedné ruky na místě a druhou rukou drátek obmotáte pod korálkem. Všechny přečnívající drátky zastřihněte na délku cca 4mm a malými kleštěmi tyto konce zatočte kolem dokola.
A výsledek?
Takto to vypadá zespodu, zvlášť pokud je autor blbec a zapomene sundat samolepku od výrobce :D.
A tady ještě jiná varianta, tato ale časově zabrala cca 5 hodin. Výroba spočívala v umotávání malých chomáčků z různých druhů korálků (lesklé, matné, praskané), tvorbě mřížky kolem celé skleničky a pak přidělávání jednotlivých chomáčků na mřížku.
Nepochybuju o tom, že už toho máte plné zuby, ale přeju hezké Vánoce ;).
neděle 2. prosince 2012
11
Jelikož jsem si všimla, že už zase utekl měsíc kdy jsem nic nenapsala, rozhodla jsem se reagovat na řetězák, ve kterém mě Míša označila jako dalšího pokračovale.
Napiš o sobě 11 zajímavostí
1) Nesnáším vstávání. Není nic horšího než se muset v 6 ráno donutit vyvalit z vyhřáté postele.
2) Mám tak šílenou fantazii, že se mi velice často zdají sny založené na filmech, seriálech nebo třeba knihách, co jsem zrovna vstřebala :D.
3) Nemůžu vystát děti řvoucí na veřejnosti a jejich rodiče, kteří s tím nic nedělají.
4) Nejvíc si vážím zdraví.
5) Sbírám filmové a seriálové postavičky a nejrůznější filmové a seriálové předměty.
6) Zúčastnila jsem se dvou celorepublikových cukrářských soutěží a v obou jsem se umístila na třetím místě. Touto prací se ale (kvůli velice špatným platům) nikdy živit nechci, takže fakt, že ty ocenění mám, je naprosto irelevantní.
7) Myslím si, že francouzská deka nejúžasnější vynález vůbec. Člověk pod ní ale musí spát sám, aby mohl dostatečně docenit těch 200x220cm komfortu :D.
8) Jsem takový všeumělec. Co se týče uměleckých věcí tak zvládnu skoro cokoliv, jen malování je moje slabina - děti na základní škole produkují kvalitnější obrázky než já :)).
9) Preferovala bych, kdyby léto trvalo celý rok a nebyla žádná zima.
10) Miluju šaty a jejich nošení. Vlastním něco kolem 30ks různých šatů a nemám sílu moje milované kousky vyhazovat, takže číslo stále narůstá.
11) Jsem naprostá dog person, ale nikdy jsem vlastního psa doma neměla. Místo toho jsem měla morče, myš a dvě kočky.
11 otázek od Míši:
1) Čeho si na ostatních lidech nejvíce vážíte? Konstruktivní kritiky. Nemám ráda lhaní, ale i upřímnost by měla mít nějakou přijatelnou formu.
2) Jaké je povolání vašich snů? Bilionář. Nepracovat, kupovat si cokoliv chcete a jen se flákat by chtěl asi každej :)).
3) Bojíte se smrti? Záleží jaká by ta smrt byla. Bojím se smrti v bolestech následkem například rakoviny, kterou bohužel máme v rodině.
4) Jaká je vaše nejoblíbenější nadávka? Asi "Jéžiši Kriste!". Někteří to neslyší moc rádi, ale je to přijatelnější než říct třeba "Co to do prdele má bejt??". Navíc se to výborně kombinuje s facepalmem.
5) Co děláte, když vás bolí hlava - co vám pomáhá? Namazat si čelo Tygří mastí. Sice mi pak slzí oči, ale efekt je okamžitý. Tak mi hoří čelo, že si na předchozí bolest hlavy ani nevzpomenu :D.
6) Myslíte si, že byste byli schopni přežít zombiekalypsu? Určitě. Viděla jsem tolik filmů, že už vím co udělat a čeho se naopak vyvarovat. (a technicky vzato i ty zombie tu apokalypsu "přežijou" :D)
7) Kdybyste se měli (kdykoliv) něčím vyzbrojit, po jaké zbrani byste sáhli? Tank. Tak nějak se mi líbí, že to člověka chrání kolem dokola.
8) Čeho si na sobě nejvíce vážíte? Nejvíc si na sobě vážím svojí schopnosti donutit se vrhnout na něco a udělat to. Síla vůle?
9) Jaké je vaše nejoblíbenější koření nebo bylinka? Nejraději mám skořici. Nebavíme se ale o skořici jakože cinnamon challenge, ale o skořici nasypaný na svařeným džusu nebo zapečený ve štrůdlu.
10) Kdybyste museli emigrovat, do jaké země byste nejraději zamířili? Řecko. Finančně je to tam zrovna dost těžké, ale ten způsob života, příroda, moře a 15°C V ZIMĚ by to vyvážilo.
11) Usmíváte se, když jedete MHD? Nikdy. Nesnáším, když mi někdo dejchá za krk a musím pořád kontrolovat, jestli mě někdo neobral.
No, jelikož příliš blogu nesleduju a příliš lidi nesleduje mě, nominuji na pokračování tyto lidi: Jimik , Kamila, Slečna Fotografka, Honza. Pokud se Vám ale moje otázky líbí, iniciativě se meze nekladou :).
11 otázek ode mě pro ostatní:
1) Věříš, že letos opravdu dojde na konec světa?
2) Pokud bys v případě apokalypsy byl(a) nucen(a) jíst lidské maso, jakou omáčku bys zvolil(a)?
3) Už ti někdy někdo něco ukradl?
4) Může si člověk koupit za peníze cokoliv?
5) Kdybys ses stal(a) politikem, bral(a) bys úplatky jako všichni ostatní?
6) Počítáš před spaním, kolik hodin budeš moct spát?
7) Věříš, že to maso, co v čínských restauracích servírují, opravdu odpovídá názvu z jídelního lístku?
8) Myslíš si, že přípravky na hubnutí / zvětšení prsou nebo penisu fungují?
9) Jaký čas považuješ za "brzo ráno"?
10) Co bys chtěl(a) nejvíce dostat k letošním Vánocům?
11) Vstává se ti lépe v zimě nebo v létě?
Napiš o sobě 11 zajímavostí
1) Nesnáším vstávání. Není nic horšího než se muset v 6 ráno donutit vyvalit z vyhřáté postele.
2) Mám tak šílenou fantazii, že se mi velice často zdají sny založené na filmech, seriálech nebo třeba knihách, co jsem zrovna vstřebala :D.
3) Nemůžu vystát děti řvoucí na veřejnosti a jejich rodiče, kteří s tím nic nedělají.
4) Nejvíc si vážím zdraví.
5) Sbírám filmové a seriálové postavičky a nejrůznější filmové a seriálové předměty.
6) Zúčastnila jsem se dvou celorepublikových cukrářských soutěží a v obou jsem se umístila na třetím místě. Touto prací se ale (kvůli velice špatným platům) nikdy živit nechci, takže fakt, že ty ocenění mám, je naprosto irelevantní.
7) Myslím si, že francouzská deka nejúžasnější vynález vůbec. Člověk pod ní ale musí spát sám, aby mohl dostatečně docenit těch 200x220cm komfortu :D.
8) Jsem takový všeumělec. Co se týče uměleckých věcí tak zvládnu skoro cokoliv, jen malování je moje slabina - děti na základní škole produkují kvalitnější obrázky než já :)).
9) Preferovala bych, kdyby léto trvalo celý rok a nebyla žádná zima.
10) Miluju šaty a jejich nošení. Vlastním něco kolem 30ks různých šatů a nemám sílu moje milované kousky vyhazovat, takže číslo stále narůstá.
11) Jsem naprostá dog person, ale nikdy jsem vlastního psa doma neměla. Místo toho jsem měla morče, myš a dvě kočky.
11 otázek od Míši:
1) Čeho si na ostatních lidech nejvíce vážíte? Konstruktivní kritiky. Nemám ráda lhaní, ale i upřímnost by měla mít nějakou přijatelnou formu.
2) Jaké je povolání vašich snů? Bilionář. Nepracovat, kupovat si cokoliv chcete a jen se flákat by chtěl asi každej :)).
3) Bojíte se smrti? Záleží jaká by ta smrt byla. Bojím se smrti v bolestech následkem například rakoviny, kterou bohužel máme v rodině.
4) Jaká je vaše nejoblíbenější nadávka? Asi "Jéžiši Kriste!". Někteří to neslyší moc rádi, ale je to přijatelnější než říct třeba "Co to do prdele má bejt??". Navíc se to výborně kombinuje s facepalmem.
5) Co děláte, když vás bolí hlava - co vám pomáhá? Namazat si čelo Tygří mastí. Sice mi pak slzí oči, ale efekt je okamžitý. Tak mi hoří čelo, že si na předchozí bolest hlavy ani nevzpomenu :D.
6) Myslíte si, že byste byli schopni přežít zombiekalypsu? Určitě. Viděla jsem tolik filmů, že už vím co udělat a čeho se naopak vyvarovat. (a technicky vzato i ty zombie tu apokalypsu "přežijou" :D)
7) Kdybyste se měli (kdykoliv) něčím vyzbrojit, po jaké zbrani byste sáhli? Tank. Tak nějak se mi líbí, že to člověka chrání kolem dokola.
8) Čeho si na sobě nejvíce vážíte? Nejvíc si na sobě vážím svojí schopnosti donutit se vrhnout na něco a udělat to. Síla vůle?
9) Jaké je vaše nejoblíbenější koření nebo bylinka? Nejraději mám skořici. Nebavíme se ale o skořici jakože cinnamon challenge, ale o skořici nasypaný na svařeným džusu nebo zapečený ve štrůdlu.
10) Kdybyste museli emigrovat, do jaké země byste nejraději zamířili? Řecko. Finančně je to tam zrovna dost těžké, ale ten způsob života, příroda, moře a 15°C V ZIMĚ by to vyvážilo.
11) Usmíváte se, když jedete MHD? Nikdy. Nesnáším, když mi někdo dejchá za krk a musím pořád kontrolovat, jestli mě někdo neobral.
No, jelikož příliš blogu nesleduju a příliš lidi nesleduje mě, nominuji na pokračování tyto lidi: Jimik , Kamila, Slečna Fotografka, Honza. Pokud se Vám ale moje otázky líbí, iniciativě se meze nekladou :).
11 otázek ode mě pro ostatní:
1) Věříš, že letos opravdu dojde na konec světa?
2) Pokud bys v případě apokalypsy byl(a) nucen(a) jíst lidské maso, jakou omáčku bys zvolil(a)?
3) Už ti někdy někdo něco ukradl?
4) Může si člověk koupit za peníze cokoliv?
5) Kdybys ses stal(a) politikem, bral(a) bys úplatky jako všichni ostatní?
6) Počítáš před spaním, kolik hodin budeš moct spát?
7) Věříš, že to maso, co v čínských restauracích servírují, opravdu odpovídá názvu z jídelního lístku?
8) Myslíš si, že přípravky na hubnutí / zvětšení prsou nebo penisu fungují?
9) Jaký čas považuješ za "brzo ráno"?
10) Co bys chtěl(a) nejvíce dostat k letošním Vánocům?
11) Vstává se ti lépe v zimě nebo v létě?
středa 31. října 2012
Existuje Křemíkové peklo?
Kdo sledoval seriál Červený trpaslík, zná koncept Křemíkového Nebe. Tento koncept spočívá v tom, že všechny přístroje včetně robotů věří ve výše zmíněné proto, aby bez stížností poctivě sloužili lidem a plnili všechny jejich přání s tím, že se za to jednou dostanou do Křemíkového nebe. Mě v minulém týdnu odešel definitivně počítač a opravdu upřímně doufám, že hnije v Křemíkovém Pekle. Proč?
Začalo to v sobotu večer. Zahráli jsme si LoLko, vytvořila jsem nějaké nové dokumenty na doučování, koukla na pár epizod Dextera a ve dvě v noci jsem počítač vypnula. Ráno po probuzení jsem celá nadšená počítač dala zapnout, že se teda konečně asi mrknu na ten návrh bakalářky a něco nového nachystám, abych mohla jít konzultovat.
A notebook v dokovací stanici teda sice zahučel a světýlka svítila, ale to bylo tak vše. Na displeji tma, na monitoru tma. Znepokojilo mě to, ale ne až tolik protože vzhledem k jeho stáří se už párkrát něco podobného stalo. Počítač jsem vyndala z dokovačky, vyndala a vrátila baterii (dříve to fungovalo :D), znovu zapla a tak nějak čekala, že se něco stane. Když jsem asi tak půlhodinu strávila restartováním a snahou to rozchodit, začala jsem být mírně znepokojená. Když se domů dostavil brácha, počítač jsem mu předala na servis, verdikt zněl nicméně negativně, a to že je počítač definitivně odepsaný.
V tu chvíli jsem začala být mírně nervózní, protože řekněme si to na rovinu, kdo z vás každý den před vypnutím říká: "Á, dneska jsem ještě nezálohoval(a) data, jdu na to!" a skutečně to dělá? Brácha nicméně říkal že disk bude v pohodě, tak mi ho vyndal a připojil kabelem k netbooku. V tu chvíli začalo pravé peklo. Na disk se nedalo dostat a začal hlasitě CVAKAT. Nevím, k čemu ten pocit paniky přesně přirovnat (čekání na objevení čárek na těhotenském testu? :D), ale ve chvíli jako je tahle vám před očima začnou lítat všechna ta data a začnete si barvitě vybavovat, proč zrovna tenhle a tenhle soubor nebo složku NUTNĚ potřebujete k životu. V kombinaci s tím, že jsem si postupně vzpomněla na to, že jsem naposledy zálohovala snad měsíc a půl zpět před dovolenou, se mě začínala rychle zmocňovat deprese. Například fotek z dovolené by nám zbylo těch 80 co jsme nechali vyvolat a 200 v malé kvalitě, co jsem dala na facebook.
Nakonec ale díky bratrovi došlo k zachránění dat, což se ale neobešlo bez zásoby velice vydařených komentářů typu "Máš zálohovat častějc!" "Kdo si proboha ukládá důležitý soubory NA PLOCHU?" "Já nemám celej den na to, abych ti tu něco kopíroval!" atd. :D.
Data byla tedy zachráněna, to jsem ale ještě pořád nevěděla jaký mě čeká týden. Důležité věci jsem tedy přesunula do netbooku s tím, že ho budu zatím používat. Netušila jsem ale, jak moc to bude náročné na nervy.
Můj netbook je krásnej. Můj netbook je lehkej. Můj netbook je úžasně skladnej. Můj netbook se perfektně hodí na přednáškách ve škole. Ale pane bože, když na něm chci dělat něco víc než psát do Wordu nebo surfovat v jedné záložce, mám chuť prokopnout mu displej. Funguje to asi tak: Potřebuju něco dělat, takže otevřu prohlížeč a něco dělám. Potřebuju to zkopírovat do Wordu, takže kliknu na zástupce a čekám. A čekám. A čekám. A po asi dvou minutách čekání to nevydržím, poklikám na ikonu znovu a počítač až pak zareaguje a program skutečně otevře.
Řekněme si to na rovinu, pokud za to nejsem placená tak nejsem zrovna trpělivej člověk, takže snaha pracovat na tomto přístroji mě tento týden málem dovedla k šílenství. Postupně jsem se od naštvaného výrazu, přes cukání oka až po nasrané výkřiky dostala na úroveň jednostranné komunikace s počítačem. Vypadalo to pokaždé asi nějak takhle: Klikám na ikonu a nic se neděje. Snažím se tedy vrátit zpátky do prohlížeče a podívat se, zatímco čekám, na něco tam. Nejde to, protože počítač je úplně zaseklej. V tuto chvíli já už zuřivě trhám s myší, nadávám a kladu počítači rétorické otázky typu "Proč SAKRA nefunguješ ty blbej kráme?", "Otevřeš to ještě dneska OMG??" a podobně :D. Nakonec se mi na tento problém podařilo najít řešení, našla jsem aktuální katalog AVONu, kde jsem si vždycky v mezičase, kdy se počítač snažil znova probrat, listovala. Kupodivu to bylo velice uklidňující :D.
Jelikož jediná doba, kdy jsem nebyla na netbook rozzuřená, byla když jsem u něj nebyla (:D), začali jsme vybírat nový počítač. I když tomu rozumím víceméně minimálně, nechtěla jsem koupit hned první co bude trochu dobrý, takže týden pokračoval dál. Když už to vypadalo, že objednám nový počítač a bude zase dobře, vyskytl se nový problém.
S tím, že teda aspoň budu tisknout, jsem vyrazila nakoupit nové náplně do tiskárny. A jelikož jsem zjistila, že tiskárna je 4 roky stará a neznačkovou náplní záruku už neporuším, nakoupila jsem kompatibilní neznačkové náplně (originál trojnásobně dražší než kompatibilka, WTF CANON?) a doma je dala do tiskárny. Tiskárnu jsem vypla a odešla pryč. Další den jsem na poslední chvíli zjistila, že jsem zapomněla připravit materiály na hodinu s jedním studentem, která měla za 10 minut začít. Bohužel musím naprosto odsouhlasit větu "Když člověk spěchá, měl by si lehnout.".
Vše, co jsem po tiskárně chtěla, bylo zkopírování dvou stránek. Vzhledem k mému rozpoložení a stavu (tzv. about to lose it) se tiskárna po hlášce: "V tiskárně je nainstalována více než jedna následující barva: ŽLUTÁ" dočkala akorát silně vulgárního výkřiku, kde figurovala v hlavních rolích poměrně jadrná slova :D.
Zbývalo mi asi 6 minut času a mě vzhledem k nefunkčnosti tiskárny při odebrání náplně nezbývalo, než jít prohrabávat odpadkovej koš, abych našla prázdnou originální náplň, kterou jsem tam den předtím vyhodila. Až po prohrabání koše a igelitky na plasty se mi ji podařilo vybufetit a v posledních dvou minutách ty dva papíry okopírovat.
Když už to už už vypadalo, že snad do konce týdne nějak přežiju, došlo na instalaci tiskárny. Když se totiž ukázalo, že jen s kopírováním nevystačím a moje tiskárna, i když umí první poslední, není zázračné zařízení, které by po připojení USB kabelu začalo zázračně fungovat, byl čas instalovat drivery. Na začátku jsem se mírně rozčílila z faktu, že počítač tiskárně zarytě ubírá status tiskové mašiny a místo toho tvrdí, že je to flash disk.
Takže tedy došlo na stahování driverů z oficiální stránky Canonu. Tak tam teda naklikám jakou mám tiskárnu, jaký operační systém, dám stahovat instalační soubor. A když dám instalačku následně otevřít, píše mi to, že není kompatibilní s mým operačním systémem. V tuto chvíli mi mírně, ale opravdu jen mírně, začalo cukat oko. Otevřela jsem tedy oficiální stránky znovu, znovu tam navolila to samé, znovu to stáhla a napodruhé to fungovalo. Člověk by si už už řekl, že je hotovo a jde se tisknout, můj počítač ale usoudil, že je čas mě ještě trochu naštvat. I když jsem teda neúspěšnou předchozí instalaci ukončila, zarytě mi dále tvrdil, že jedna instalace již probíhá a mám ji ukončit. Po menším množství výkřiků a dvou restartech systému se mi podařilo tiskárnu nainstalovat a pak až se šlo tisknout.
A teď zpátky k názvu článku. Upřímně doufám, že Křemíkové Peklo existuje a můj starý notebook tam právě hnije, protože jen díky němu jsem za poslední týden vyčerpala zásoby trpělivosti na další měsíc, nerozčilovala se snad na rok dopředu a zestárla o deset let. A to teda nikdo nechce! :D
Začalo to v sobotu večer. Zahráli jsme si LoLko, vytvořila jsem nějaké nové dokumenty na doučování, koukla na pár epizod Dextera a ve dvě v noci jsem počítač vypnula. Ráno po probuzení jsem celá nadšená počítač dala zapnout, že se teda konečně asi mrknu na ten návrh bakalářky a něco nového nachystám, abych mohla jít konzultovat.
A notebook v dokovací stanici teda sice zahučel a světýlka svítila, ale to bylo tak vše. Na displeji tma, na monitoru tma. Znepokojilo mě to, ale ne až tolik protože vzhledem k jeho stáří se už párkrát něco podobného stalo. Počítač jsem vyndala z dokovačky, vyndala a vrátila baterii (dříve to fungovalo :D), znovu zapla a tak nějak čekala, že se něco stane. Když jsem asi tak půlhodinu strávila restartováním a snahou to rozchodit, začala jsem být mírně znepokojená. Když se domů dostavil brácha, počítač jsem mu předala na servis, verdikt zněl nicméně negativně, a to že je počítač definitivně odepsaný.
V tu chvíli jsem začala být mírně nervózní, protože řekněme si to na rovinu, kdo z vás každý den před vypnutím říká: "Á, dneska jsem ještě nezálohoval(a) data, jdu na to!" a skutečně to dělá? Brácha nicméně říkal že disk bude v pohodě, tak mi ho vyndal a připojil kabelem k netbooku. V tu chvíli začalo pravé peklo. Na disk se nedalo dostat a začal hlasitě CVAKAT. Nevím, k čemu ten pocit paniky přesně přirovnat (čekání na objevení čárek na těhotenském testu? :D), ale ve chvíli jako je tahle vám před očima začnou lítat všechna ta data a začnete si barvitě vybavovat, proč zrovna tenhle a tenhle soubor nebo složku NUTNĚ potřebujete k životu. V kombinaci s tím, že jsem si postupně vzpomněla na to, že jsem naposledy zálohovala snad měsíc a půl zpět před dovolenou, se mě začínala rychle zmocňovat deprese. Například fotek z dovolené by nám zbylo těch 80 co jsme nechali vyvolat a 200 v malé kvalitě, co jsem dala na facebook.
Nakonec ale díky bratrovi došlo k zachránění dat, což se ale neobešlo bez zásoby velice vydařených komentářů typu "Máš zálohovat častějc!" "Kdo si proboha ukládá důležitý soubory NA PLOCHU?" "Já nemám celej den na to, abych ti tu něco kopíroval!" atd. :D.
Data byla tedy zachráněna, to jsem ale ještě pořád nevěděla jaký mě čeká týden. Důležité věci jsem tedy přesunula do netbooku s tím, že ho budu zatím používat. Netušila jsem ale, jak moc to bude náročné na nervy.
Můj netbook je krásnej. Můj netbook je lehkej. Můj netbook je úžasně skladnej. Můj netbook se perfektně hodí na přednáškách ve škole. Ale pane bože, když na něm chci dělat něco víc než psát do Wordu nebo surfovat v jedné záložce, mám chuť prokopnout mu displej. Funguje to asi tak: Potřebuju něco dělat, takže otevřu prohlížeč a něco dělám. Potřebuju to zkopírovat do Wordu, takže kliknu na zástupce a čekám. A čekám. A čekám. A po asi dvou minutách čekání to nevydržím, poklikám na ikonu znovu a počítač až pak zareaguje a program skutečně otevře.
Řekněme si to na rovinu, pokud za to nejsem placená tak nejsem zrovna trpělivej člověk, takže snaha pracovat na tomto přístroji mě tento týden málem dovedla k šílenství. Postupně jsem se od naštvaného výrazu, přes cukání oka až po nasrané výkřiky dostala na úroveň jednostranné komunikace s počítačem. Vypadalo to pokaždé asi nějak takhle: Klikám na ikonu a nic se neděje. Snažím se tedy vrátit zpátky do prohlížeče a podívat se, zatímco čekám, na něco tam. Nejde to, protože počítač je úplně zaseklej. V tuto chvíli já už zuřivě trhám s myší, nadávám a kladu počítači rétorické otázky typu "Proč SAKRA nefunguješ ty blbej kráme?", "Otevřeš to ještě dneska OMG??" a podobně :D. Nakonec se mi na tento problém podařilo najít řešení, našla jsem aktuální katalog AVONu, kde jsem si vždycky v mezičase, kdy se počítač snažil znova probrat, listovala. Kupodivu to bylo velice uklidňující :D.
Jelikož jediná doba, kdy jsem nebyla na netbook rozzuřená, byla když jsem u něj nebyla (:D), začali jsme vybírat nový počítač. I když tomu rozumím víceméně minimálně, nechtěla jsem koupit hned první co bude trochu dobrý, takže týden pokračoval dál. Když už to vypadalo, že objednám nový počítač a bude zase dobře, vyskytl se nový problém.
S tím, že teda aspoň budu tisknout, jsem vyrazila nakoupit nové náplně do tiskárny. A jelikož jsem zjistila, že tiskárna je 4 roky stará a neznačkovou náplní záruku už neporuším, nakoupila jsem kompatibilní neznačkové náplně (originál trojnásobně dražší než kompatibilka, WTF CANON?) a doma je dala do tiskárny. Tiskárnu jsem vypla a odešla pryč. Další den jsem na poslední chvíli zjistila, že jsem zapomněla připravit materiály na hodinu s jedním studentem, která měla za 10 minut začít. Bohužel musím naprosto odsouhlasit větu "Když člověk spěchá, měl by si lehnout.".
Vše, co jsem po tiskárně chtěla, bylo zkopírování dvou stránek. Vzhledem k mému rozpoložení a stavu (tzv. about to lose it) se tiskárna po hlášce: "V tiskárně je nainstalována více než jedna následující barva: ŽLUTÁ" dočkala akorát silně vulgárního výkřiku, kde figurovala v hlavních rolích poměrně jadrná slova :D.
Zbývalo mi asi 6 minut času a mě vzhledem k nefunkčnosti tiskárny při odebrání náplně nezbývalo, než jít prohrabávat odpadkovej koš, abych našla prázdnou originální náplň, kterou jsem tam den předtím vyhodila. Až po prohrabání koše a igelitky na plasty se mi ji podařilo vybufetit a v posledních dvou minutách ty dva papíry okopírovat.
Když už to už už vypadalo, že snad do konce týdne nějak přežiju, došlo na instalaci tiskárny. Když se totiž ukázalo, že jen s kopírováním nevystačím a moje tiskárna, i když umí první poslední, není zázračné zařízení, které by po připojení USB kabelu začalo zázračně fungovat, byl čas instalovat drivery. Na začátku jsem se mírně rozčílila z faktu, že počítač tiskárně zarytě ubírá status tiskové mašiny a místo toho tvrdí, že je to flash disk.
Takže tedy došlo na stahování driverů z oficiální stránky Canonu. Tak tam teda naklikám jakou mám tiskárnu, jaký operační systém, dám stahovat instalační soubor. A když dám instalačku následně otevřít, píše mi to, že není kompatibilní s mým operačním systémem. V tuto chvíli mi mírně, ale opravdu jen mírně, začalo cukat oko. Otevřela jsem tedy oficiální stránky znovu, znovu tam navolila to samé, znovu to stáhla a napodruhé to fungovalo. Člověk by si už už řekl, že je hotovo a jde se tisknout, můj počítač ale usoudil, že je čas mě ještě trochu naštvat. I když jsem teda neúspěšnou předchozí instalaci ukončila, zarytě mi dále tvrdil, že jedna instalace již probíhá a mám ji ukončit. Po menším množství výkřiků a dvou restartech systému se mi podařilo tiskárnu nainstalovat a pak až se šlo tisknout.
A teď zpátky k názvu článku. Upřímně doufám, že Křemíkové Peklo existuje a můj starý notebook tam právě hnije, protože jen díky němu jsem za poslední týden vyčerpala zásoby trpělivosti na další měsíc, nerozčilovala se snad na rok dopředu a zestárla o deset let. A to teda nikdo nechce! :D
středa 19. září 2012
Střípky týdne II.
Tak nám zavedli prohibici. Popravdě moc nechápu, proč je kolem toho takový humbuk. Samozřejmě ze strany dotování státního rozpočtu atp. to smysl dává, co ale nechápu jsou rozhořčené výkřiky lidí, kterým to vadí. Extra mě dovede dojmout, když se ukáže, že tolik řvou proto, že jsou zvyklí si po cestě do práce koupit panáka v trafice nebo že to jsou štamgasti, co se chudáci nemůžou ani večer ožrat ve svojí tradiční knajpě. Znovu se prokazuje, že život je otázka priorit - já si osobně radši zachovám zrak, případně život. Vypadá to líp v porovnání s nějakou večerní kalbou.
V návaznosti na prohibici jsem doma vyslechla zajímavý rozhovor. Rodiče chvíli spekulovali, zda je ta prohibice správná nebo ne, načež se dostali na téma zdraví. Táta to nicméně naprosto zabil když povídá: "No, hlavně jsem rád, že nepiješ ten...hmm...METAL!" XD.
Dočetla jsem se, že jelikož se blíží zima, kočky se začínají přežírat, aby se pěkně obalily na zimu. Tato teorie nicméně dostala poměrně na frak když za mnou přišla kočka do postele, hladit jí po boku je jak hrát na harfu :D (aby nedošlo k mýlce - rozhodně se nejedná o to, že bychom kočku nekrmili nebo nedej bože trápili hlady. Žere cca 5x denně plus venku loví myši a ptáky, ale už je stará a nemocná tak funguje trochu jinak).
Také jsme se v týdnu dívali na televizi. Zrovna dávali Sweeneyho Todda, tak jsme u toho chvíli vydrželi. Tim Burton sice dělá super filmy i muzikály, Sweeney Todd mi ale připadá jako to nejhorší co natočil. Tak na to tak koukáme a najednou se objevil Alan Rickman v roli soudce. Tak povídám Jirkovi: "Noo, jestlipak si pamatuješ, odkud tohohle chlapa znáš." On se tak zamyslel a povídá: "Jooooo, to je ten...noo.. Lucifer z Harryho Pottera!" XD.
Jelikož jsme se rozhodli tento týden kulturně vzdělávat, vyrazili jsme dvakrát do kina. Nejprve jsme šli na Expendables 2. Naprosto si vzpomínám, jak jsme se na téma první části bavili s jedním studentem a moje jediná emoce ohledně filmu byl pocit "What the FUCK just happened??" na konci. Bohužel i druhá část měla podobné účinky. Lidem, co mají rádi přestřelky, drsný kecy a zestárlý svalovce, to může sednout, ale já přecijen preferuju filmy, jejichž scénář je delší než 5 stran. Nutno ale poznamenat, že ve filmu se objevilo pár dobrých fórků, takže jako oddech ten film mohu doporučit. Pokud jste ale náročný divák, radši ty peníze investujte do něčeho jiného.
Druhý kulturní zážitek nám poskytnul film Svatá čtveřice. Jelikož po předchozích zkušenostech jsem skeptická v podstatě ke všem českým filmům, šla jsem do kina s mírnou nedůvěrou. Co se týkalo předchozích ohlasů, slyšela jsem, že je to ohromně vtipné, také že je to jako nějaké odporné české porno a podobně. Druhý názor pravděpodobně pochází od zarytého puritána, nedomnívám se totiž, že nahota automaticky znamená porno, ale přecijen něco mi tam přišlo trochu přes čáru.
Řekněme si to na rovinu, pohled na nahé mužské tělo, zvlášť v pohybu jako je běh, je příjemný pokud to tělo je trochu vypracované nebo aspoň štíhlé. Když ale musíte na tom několikametrovém plátně v kině pozorovat staršího, obtloustlého, hrozně chlupatého nahého muže, jak běží po pláži za nahou ženou, a na plátně zhruba 30ticentimetrová varlata mu lítají sem a tam, může to být něco, co vás poznamená na celý život. Mě rozhodně poznamenalo XD.
Jinak celkově tento film neurazí, je tam spoustu krásných záběrů moře a ostrova kde na dovolené bydlí, ale opět bych tento kus označila za film, který stačí vidět doma na televizi. 130Kč za lístek je na to, co za to dostanete, až moc.
A již standartně problémy se zdravím. Cca měsíc a kus zpátky jsme si koupili zájezd k moři. Jakožto člověk, který moře viděl jednou, a to navíc ve věku 7mi let, kdy se mi druhý den po koupání v moři podařilo onemocnět a zbytek dovolený jsem strávila na břehu, pro mě tato dovolená hodně znamená. Zvlášť když jsem si ji celou musela zaplatit sama. Ten celý poslední měsíc jsem byla až na občasné problémy s močákem zdravá a užívala jsem si končícího léta. A teď najednou, týden před odjezdem, jsem onemocněla. Takže teď pěkně polykám antibiotika a balím si kufr. DAMN IT!
A na závěr další doporučení k nákupu. Balea přišla zas jednou s pořádnou peckou. Opět se jedná o limitovanou edici, tudíž honem do obchodů než to vyprodají. Nejnovějším zázrakem je sprchová pěna s jahodami a jogurtem.
Zastavila jsem se u ní převážně kvůli obalu. Po tom, co se pokocháte na barevném dekoru, zjistíte, že pěna se dávkuje stejně jako rostliná šlehačka ve spreji - balení má ten samý dávkovač v podobě zobáčku.
Mytí s ní je poněkud zvláštní. Člověk si trochu připadá, jako by se celej opatlával pěnou na holení (:D), nicméně pěna je velice jemná a navíc nádherně voní. Cena 39,90,-/ 150ml.
V návaznosti na prohibici jsem doma vyslechla zajímavý rozhovor. Rodiče chvíli spekulovali, zda je ta prohibice správná nebo ne, načež se dostali na téma zdraví. Táta to nicméně naprosto zabil když povídá: "No, hlavně jsem rád, že nepiješ ten...hmm...METAL!" XD.
Dočetla jsem se, že jelikož se blíží zima, kočky se začínají přežírat, aby se pěkně obalily na zimu. Tato teorie nicméně dostala poměrně na frak když za mnou přišla kočka do postele, hladit jí po boku je jak hrát na harfu :D (aby nedošlo k mýlce - rozhodně se nejedná o to, že bychom kočku nekrmili nebo nedej bože trápili hlady. Žere cca 5x denně plus venku loví myši a ptáky, ale už je stará a nemocná tak funguje trochu jinak).
Také jsme se v týdnu dívali na televizi. Zrovna dávali Sweeneyho Todda, tak jsme u toho chvíli vydrželi. Tim Burton sice dělá super filmy i muzikály, Sweeney Todd mi ale připadá jako to nejhorší co natočil. Tak na to tak koukáme a najednou se objevil Alan Rickman v roli soudce. Tak povídám Jirkovi: "Noo, jestlipak si pamatuješ, odkud tohohle chlapa znáš." On se tak zamyslel a povídá: "Jooooo, to je ten...noo.. Lucifer z Harryho Pottera!" XD.
Jelikož jsme se rozhodli tento týden kulturně vzdělávat, vyrazili jsme dvakrát do kina. Nejprve jsme šli na Expendables 2. Naprosto si vzpomínám, jak jsme se na téma první části bavili s jedním studentem a moje jediná emoce ohledně filmu byl pocit "What the FUCK just happened??" na konci. Bohužel i druhá část měla podobné účinky. Lidem, co mají rádi přestřelky, drsný kecy a zestárlý svalovce, to může sednout, ale já přecijen preferuju filmy, jejichž scénář je delší než 5 stran. Nutno ale poznamenat, že ve filmu se objevilo pár dobrých fórků, takže jako oddech ten film mohu doporučit. Pokud jste ale náročný divák, radši ty peníze investujte do něčeho jiného.
Druhý kulturní zážitek nám poskytnul film Svatá čtveřice. Jelikož po předchozích zkušenostech jsem skeptická v podstatě ke všem českým filmům, šla jsem do kina s mírnou nedůvěrou. Co se týkalo předchozích ohlasů, slyšela jsem, že je to ohromně vtipné, také že je to jako nějaké odporné české porno a podobně. Druhý názor pravděpodobně pochází od zarytého puritána, nedomnívám se totiž, že nahota automaticky znamená porno, ale přecijen něco mi tam přišlo trochu přes čáru.
Řekněme si to na rovinu, pohled na nahé mužské tělo, zvlášť v pohybu jako je běh, je příjemný pokud to tělo je trochu vypracované nebo aspoň štíhlé. Když ale musíte na tom několikametrovém plátně v kině pozorovat staršího, obtloustlého, hrozně chlupatého nahého muže, jak běží po pláži za nahou ženou, a na plátně zhruba 30ticentimetrová varlata mu lítají sem a tam, může to být něco, co vás poznamená na celý život. Mě rozhodně poznamenalo XD.
Jinak celkově tento film neurazí, je tam spoustu krásných záběrů moře a ostrova kde na dovolené bydlí, ale opět bych tento kus označila za film, který stačí vidět doma na televizi. 130Kč za lístek je na to, co za to dostanete, až moc.
A již standartně problémy se zdravím. Cca měsíc a kus zpátky jsme si koupili zájezd k moři. Jakožto člověk, který moře viděl jednou, a to navíc ve věku 7mi let, kdy se mi druhý den po koupání v moři podařilo onemocnět a zbytek dovolený jsem strávila na břehu, pro mě tato dovolená hodně znamená. Zvlášť když jsem si ji celou musela zaplatit sama. Ten celý poslední měsíc jsem byla až na občasné problémy s močákem zdravá a užívala jsem si končícího léta. A teď najednou, týden před odjezdem, jsem onemocněla. Takže teď pěkně polykám antibiotika a balím si kufr. DAMN IT!
A na závěr další doporučení k nákupu. Balea přišla zas jednou s pořádnou peckou. Opět se jedná o limitovanou edici, tudíž honem do obchodů než to vyprodají. Nejnovějším zázrakem je sprchová pěna s jahodami a jogurtem.
Zastavila jsem se u ní převážně kvůli obalu. Po tom, co se pokocháte na barevném dekoru, zjistíte, že pěna se dávkuje stejně jako rostliná šlehačka ve spreji - balení má ten samý dávkovač v podobě zobáčku.
Mytí s ní je poněkud zvláštní. Člověk si trochu připadá, jako by se celej opatlával pěnou na holení (:D), nicméně pěna je velice jemná a navíc nádherně voní. Cena 39,90,-/ 150ml.
pondělí 3. září 2012
Co stojí za omrknutí v DM
DM a její značku Balea myslím netřeba představovat, řekněme si to ale na rovinu - cena mnohdy odpovídá kvalitě. Některé výrobky jsou ale naopak výborné a v kombinaci s cenou je to úžasný "kauf". Já běžně používám tyto výrobky, doporučuji minimálně si je jít očuchat :)).
1 - krém na ruce ananas - 300ml / 39,-Kč
2 - pěna do koupele med+mléko - 750ml / 59,-Kč
3 - gelové tělové mléko mango+vanilka - 200ml / 39,-Kč
4 - sprchový gel kokos - 250ml / 39,-Kč
5 - dětský sprchový gel ovoce - 200ml / 39,-Kč
6 - peeling - 300g / 99,-Kč
7 - krém na holení broskev - 150ml / 59,-Kč
8 - tělové mléko kiwi - 200ml / 49,-Kč
9 - deodorant broskev+vanilka - 29,-Kč
Naprosto nejlepší jsou ale následující tři výrobky:
5. Dětský sprchový gel Kouzelná víla
Na tento výrobek jsem narazila opravdu náhodou, momentálně je ve výprodeji. Očuchala jsem ho spíš ze zvědavosti, ale je naprosto úžasný. Na obalu píší "Kouzelný sprchový gel s vůní zralého ovoce myje obzvláště jemně na základě přírodních látek a pečuje o pleť díky obsahu panthenolu a zlaté meduňky", já v tom cítím vyloženě silnou vůni tropického ovoce. Gel navíc ve skutečnosti není oranžový, ale je čirý s miniaturními oranžovými třpytkami, takže mytí se s ním je opravdu zážitek.
1. Krém na ruce Jižní Amerika - s kokosovým olejem a výtažkem z ananasu
Krém na ruce v praktické nádobce s pumpičkou, který nádherně voní a rychle zasychá. Koupila jsem si nakonec dva - jeden mám u postele, abych se mohla vždycky večer namazat a usínala v tom oblaku úžasné vůně a druhý mám v učebně - mnu si tam s ním ruce na studenty :D.
6. Olejový peeling s mořskou solí proti celulitidě
Osobně si myslím, že celulitidu nedokáže odstranit nic co by se mazalo na kůži, ale jako peeling je opravdu perfektní. Obsahuje mořskou sůl a je na olejovém základu, takže po umytí je kůže rovnou i hydratovaná. Při hledání nejlepšího peelingu jsem vyzkoušela leccos, nejrůznější z Avonu, Oriflamu, od Freemana, Dermacolu i ze Sephory, ale tento je bezkonkurenčně nejlepší. Má vůni, co mi připomíná spreje do bytu nebo na WC s vůní moře, ale někomu to může sedět. Nepoužívám ho jen na rizikové partie jako doporučují, ale celkově k opeelingování (existuje takové slovo? :D) celého těla. Navíc došlo ke snížení ceny o 30Kč ze 129,-Kč na 99,-Kč, takže jsem si jich koupila do zásoby rovnou šest :)).
Takže hybaj očuchávat a nakupovat do nejbližší prodejny DM! :D
1 - krém na ruce ananas - 300ml / 39,-Kč
2 - pěna do koupele med+mléko - 750ml / 59,-Kč
3 - gelové tělové mléko mango+vanilka - 200ml / 39,-Kč
4 - sprchový gel kokos - 250ml / 39,-Kč
5 - dětský sprchový gel ovoce - 200ml / 39,-Kč
6 - peeling - 300g / 99,-Kč
7 - krém na holení broskev - 150ml / 59,-Kč
8 - tělové mléko kiwi - 200ml / 49,-Kč
9 - deodorant broskev+vanilka - 29,-Kč
Naprosto nejlepší jsou ale následující tři výrobky:
5. Dětský sprchový gel Kouzelná víla
Na tento výrobek jsem narazila opravdu náhodou, momentálně je ve výprodeji. Očuchala jsem ho spíš ze zvědavosti, ale je naprosto úžasný. Na obalu píší "Kouzelný sprchový gel s vůní zralého ovoce myje obzvláště jemně na základě přírodních látek a pečuje o pleť díky obsahu panthenolu a zlaté meduňky", já v tom cítím vyloženě silnou vůni tropického ovoce. Gel navíc ve skutečnosti není oranžový, ale je čirý s miniaturními oranžovými třpytkami, takže mytí se s ním je opravdu zážitek.
1. Krém na ruce Jižní Amerika - s kokosovým olejem a výtažkem z ananasu
Krém na ruce v praktické nádobce s pumpičkou, který nádherně voní a rychle zasychá. Koupila jsem si nakonec dva - jeden mám u postele, abych se mohla vždycky večer namazat a usínala v tom oblaku úžasné vůně a druhý mám v učebně - mnu si tam s ním ruce na studenty :D.
6. Olejový peeling s mořskou solí proti celulitidě
Osobně si myslím, že celulitidu nedokáže odstranit nic co by se mazalo na kůži, ale jako peeling je opravdu perfektní. Obsahuje mořskou sůl a je na olejovém základu, takže po umytí je kůže rovnou i hydratovaná. Při hledání nejlepšího peelingu jsem vyzkoušela leccos, nejrůznější z Avonu, Oriflamu, od Freemana, Dermacolu i ze Sephory, ale tento je bezkonkurenčně nejlepší. Má vůni, co mi připomíná spreje do bytu nebo na WC s vůní moře, ale někomu to může sedět. Nepoužívám ho jen na rizikové partie jako doporučují, ale celkově k opeelingování (existuje takové slovo? :D) celého těla. Navíc došlo ke snížení ceny o 30Kč ze 129,-Kč na 99,-Kč, takže jsem si jich koupila do zásoby rovnou šest :)).
Takže hybaj očuchávat a nakupovat do nejbližší prodejny DM! :D
pondělí 27. srpna 2012
Hurá do výprodeje!
A opět tu máme zklamání pro čtenáře mužského pohlaví. Jelikož si v poslední době opravdu užívám výprodeje, vytvořila jsem následujících pár fotek s cílem ukázat, co kde lze teď sehnat za super cenu. Berte samozřejmě s rezervou, protože co se líbí mně, nemusí se líbit vám ;).
F&F, Tesco, 629,-Kč - Úžasné áčkové šaty, ke stažení páskem v barvě, na zádech jde vytvořit jemná mašle.
F&F, Tesco, 359,-Kč - Pouzdrové šaty s lakovaným páskem. V prodeji je ještě varianta v odstínu meruňková-černá-bílá, ale ta se stále prodává za plnou cenu.
C&A, 498,-Kč
- Výrazné žluté šaty s rozšiřující se sukní, zavazováním za krkem a krajkovými vsadkami. Šaty se mi líbily hned jak je začali prodávat, jenže při pohledu na cenovku jsem našla částku 798,-Kč a to se mi až tolik dát nechtělo. Stačilo tudíž počkat, občas se v C&A stavit a...:D.
C&A, 498,-Kč
Tyhle šaty si navíc doslova říkají o colorblocking:
C&A, 498,-Kč - Multicolor šaty v řeckém stylu s tyrkysově modrou spodničkou, vrchní část mírně průhledná. Šnůrka na ramenou umožňuje mít látku staženou úplně (jako na fotce) nebo povolenou do šířky cca 10cm.
A poslední naprostá bomba jsou výprodeje plavek opět v Tescu. Jelikož se v září chystáme k moři, koupila jsem si plavky navíc pro případ zničení mořskou vodou nebo v místním aquaparku, cena vršku 62,-Kč, spodek 50,-Kč. Pak jsem ještě koupila dvoje jednodílné na kondiční plavání v místním nově zrekonstruovaném bazénu (bylo to opravdu nutné, protože v pondělí jsme vyrazili s Jiminkem a já jsem neustále musela upravovat vykukující části těla z dvoudílných plavek :D), cena obou shodně 239,-Kč.
Co hezkého jste vy sehnali letos ve výprodeji?
F&F, Tesco, 629,-Kč - Úžasné áčkové šaty, ke stažení páskem v barvě, na zádech jde vytvořit jemná mašle.
F&F, Tesco, 359,-Kč - Pouzdrové šaty s lakovaným páskem. V prodeji je ještě varianta v odstínu meruňková-černá-bílá, ale ta se stále prodává za plnou cenu.
C&A, 498,-Kč
- Výrazné žluté šaty s rozšiřující se sukní, zavazováním za krkem a krajkovými vsadkami. Šaty se mi líbily hned jak je začali prodávat, jenže při pohledu na cenovku jsem našla částku 798,-Kč a to se mi až tolik dát nechtělo. Stačilo tudíž počkat, občas se v C&A stavit a...:D.
C&A, 498,-Kč
Tyhle šaty si navíc doslova říkají o colorblocking:
C&A, 498,-Kč - Multicolor šaty v řeckém stylu s tyrkysově modrou spodničkou, vrchní část mírně průhledná. Šnůrka na ramenou umožňuje mít látku staženou úplně (jako na fotce) nebo povolenou do šířky cca 10cm.
A poslední naprostá bomba jsou výprodeje plavek opět v Tescu. Jelikož se v září chystáme k moři, koupila jsem si plavky navíc pro případ zničení mořskou vodou nebo v místním aquaparku, cena vršku 62,-Kč, spodek 50,-Kč. Pak jsem ještě koupila dvoje jednodílné na kondiční plavání v místním nově zrekonstruovaném bazénu (bylo to opravdu nutné, protože v pondělí jsme vyrazili s Jiminkem a já jsem neustále musela upravovat vykukující části těla z dvoudílných plavek :D), cena obou shodně 239,-Kč.
Co hezkého jste vy sehnali letos ve výprodeji?
čtvrtek 23. srpna 2012
NÁVOD: Kvítky do vlasů
Pamatuju si to jako by to bylo včera. Byly jsme tenkrát na nákupech v Tescu s kamarádkami a já jsem se zastavila u stojanu s bižuterií a doplňky a zaujala mě bílá kytička do vlasů na gumičce. Byla to taková látková bílá orchidej a vzadu jen přilepená gumička. Šok nicméně nastal ve chvíli, kdy jsem otočila cenovku a zjistila, že ten jeden malej kousek uměliny stojí 90,- Kč. Po silném znechucení jsem radši odešla a peníze si nechala. To mě nicméně pak přivedlo na myšlenku vytvořit si doma podobný ekvivalent, který nezpůsobí smrtelný šok peněžence.
(Předem předesílám že květiny nevyrábím celé, pouze je upravuji pro použití jako např na tomto obrázku.)
K výrobě je třeba: tavná pistole, náplně do tavné pistole, vlásenky, kobercový nůž, umělá květina. Výhodou je, že momentálně se Vietnamci předbíhají v tom, kdo bude mít víc druhů kytek ve větším výběru barev, takže je možné sehnat v podstatě cokoliv od bílých, reálně vypadajících orchidejí, přes různobarevné růže až po nerealistické modré a fialové anonymní květy. Vlásenky se dají sehnat za velice výhodnou cenu ve všech velikostech na Ebay. Já jsem zakoupila 20ks délky 5cm za 0,99$.
1. Prvním krokem postupu je opatrně sundat květy z drátěnných stonků.
2. Po sundání ze stonku zbyde na květu malá plastová trubička. Tu kobercovým nožem opatrně rozřízněte napůl.
3. Rozříznutou část opatrně otevřete nehtem a dovnitř dejte kapku rozehřátého lepidla a vložte vlásenku (na tento bod postupu mi bohužel nestačil můj silně nevyhovující počet rukou :D).
4. Ihned po vložení vlásenky obě strany silně přitiskněte prsty a chvíli počkejte. Ideální je nevkládat všechny vlásenky vodorovně, ale udělat si jich pár i pod různě ostrým úhlem. Mnohdy se vám může hodit třeba i sponka s květinou držící v pravém úhlu.
5. Pak už zbývá jen aplikovat do vlasů. Skvěle se hodí k zakrytí sponek při tvorbě drdolu nebo i k přichycení uvolněných pramenů vlasů.
Varianta s bílými orchidejemi
pondělí 6. srpna 2012
WTFy týdne
Tento týden byl naprosto plný šílenství. Neustále jsem se setkávala s něčím, co mi nechávalo na tváři plnohodnotný WTF pohled.
Začněme se zážitkem z benzínky Albert u nádraží. Tak si tak vyrážíme na víkend do hor a zastavujeme na benzínce pro nějaké krmivo do železného oře. Problém ale vyvstává ve chvíli, kdy se ukáže, že to nové auto má jakousi bezpečnostní západku v nádrži, která je schopná zapadnout v naprosto nevhodnou chvíli. Přítel vzal hadici, strčil ji do nádrže a západka zapadla. Takže jsme nabrali akorát pár mililitrů benzínu a víc tam dát našlo. Tak jsme ještě chvíli zkoušeli jestli se to nerozmyslí, ale nerozmyslelo. Tudíž jsme vyrazili k pokladně zaplatit cifru 6,10,-Kč :D. Tak jsme tak přijeli k pokladně, přítel zahlásil číslo stojanu a ženská vyvalila nechápavě oči. Přála bych vám vidět její výraz, když jí do okýnka s výrazem naprostého granda hodil desetikorunu a zahlásil "Drobné si nechte!" XD.
Další WTF moment nastal v hotelu. Sedíme si tak v restauraci a čekáme na večeři. U vedlejšího stolu sedí šestičlenná rodina, děti od cca tří let věku až do zhruba deseti. Přijde servírka, otec objedná čtyři malé a dvě velké Kofoly, servírka odejde a vzápětí to vypukne. NEJSTARŠÍ dítě, cca 10tiletý kluk, začne hystericky brečet. Nikdo nechápe, rodiče se diví co se tomu chudáčkovi proboha stalo. Kluk ještě chvíli s množstvím hysterie vzlyká a zoufale brečí, načež zahlásí: "Dyž já jsem chtěl Coca-colůů a né Kofolůůůů, béééé!" :D. Následující utěšování toho chudáčka bylo už jen posledním hřebíčkem do rakve tohoto mohutného parenting failu.
Tento týden jsem se také jako uživatel antikoncepce setkala s nečekaným problémem. Myslím, že budu asi první člověk na světě, komu se povedlo PŘEDEJÍT se s antikoncepcí. Ve čtvrtek si tak vezmu platíčko, kouknu tam a políčko pro čtvrtek je už prázdný. Tudíž evidentně jsem některý den prášek vzala a pak jsem si večer myslela že jsem odpoledne zapomněla (než dojdete ke zjištění, že jsem úplně tupá, ráda bych upozornila na fakt že moje antikoncepce nemá nadepsané názvy dnů, ale jsou tam jen čísla. Tudíž u třetího týdne člověk naprosto ztrácí přehled na kterej den je kterej prášek). Paranoia prostě :D.
I počasí se setkalo tento týden s mým naprostým nepochopením. Pátek, je krásný den, přijíždíme do Jánských lázní. Zaparkujeme auto, dokráčíme do půjčovny a půjčíme si koloběžky. Počasí přesně v tento moment nabývá rozhodnutí, že je čas nás trochu umejt. Nastoupíme do lanovky, sedneme si a asi za tři minuty začíná pršet. Ne kapat, ale doslova lejt. Chvíli tedy čekáme nahoře na Černé Hoře, ale když se to moc nelepší, vyjíždíme dolů. Ty správné grády to nabírá okamžitě, protože koloběžky nemají blatníky, takže voda ze zadního kola okamžitě cáká od bot až na záda a ta z předního náhodně ohazuje člověku obličej vodou s bahnem. Paráda. Trochu mi to připomíná jakékoliv grilování s partou u Jogi u Svítkova, kdy celý den je krásně, zapálíme gril a do deseti minut prší, případně padají kroupy. EVERY FUCKIN TIME :D.
Tento týden jsme také vyrazili na nového Batmana a Spidermana do kina. Původně jsem chtěla napsat nějakou kratší recenzi a porovnání, ale nakonec se zaměřím pouze na jeden malý aspekt obou filmů. Musím říct, že nový Spiderman se mi opravdu líbil, spousta akce, efekty a podobně, ale co mě sakra rozčílilo byla částečná demence hlavní postavy. Týpek naprosto nechápal koncept "S velkou mocí přichází velká odpovědnost." (což by měl být základ když je člověk superhrdina, že :D) a jeho chápání pojmu TAJNÁ identita bylo decentně padlé na hlavu. Mohl by se učit od Batmana, který odhaluje svoji identitu sofistikovaně, například naznačením toho co mu někdo řekl něco dříve nebo co spolu zažili. Postup "servu si masku před x lidma" se mi zdá poněkud nešťastným.
A ještě jedna věc, pamatujete si film Klub Sráčů? (Kevin and Perry go large). Dívali jsme se na to teď o víkendu a ten ksicht DJ Bulvy mě trápil celej film, nemohla jsem si vzpomenout kde jsem ho proboha teď viděla. Pak se ukázalo, že stejný herec hrál právě hlavního záporňáka v novém Spidermanovi, neboli "Lizard-man-who-gave-me-nightmares". Porovnání chování těchto dvou postav bylo naprosto mind-blowing XD.
pátek 13. července 2012
Jak nebalit někoho na ulici a další
Svět se mění a my s ním. Doba se posunula, lidé se seznamují na facebooku, followují na Twitteru, navzájem se stalkují (borrowing jak vyšitej :D) a romantika je pryč. Naštěstí se ukázalo, že i v dnešním uspěchaném světě existuje láska na první pohled a romantičtí muži.
Asi před týdnem zpět jsem se na základě požadavku maminky vypravila na nákup dvaceti metrů ubrusu a dalších nezbytností na letní tábor. Tak si tak vykračuju směrem k místní prodejně vietnamců a najednou mě zmerčil muž, kterému moje krása natolik učarovala, že neváhal a vypravil se mě sbalit. Musím říct, že když je člověk posilněn množstvím větším než malým, zřejmě úplně vše se zdá jako dobrý nápad a jako velice originální. Jeho prvním krokem bylo, že zařval: "Heléé, blondýna z Londýna! Kam dééš, blondýýýno?". Oslovení na ulici dostal na úplně novej level, když na můj smích a ignorování jeho osoby reagoval slovy: "Čemu se směješ ty pičo? ..ugh...teda chtěl jsem říct madam." (úplně jak v tom vtipu s tim rozvodem, jak manžel vysvětluje u soudu že se jednou ráno přeřek, že místo "Miláčku prosimtě podej mi noviny" řekl "Krávo blbá, zkazilas mi celej život!" XD). Jelikož se po tomto nešťastném přeřeknutí, které zazdilo veškeré naděje na nás budoucí společný život, potřeboval trochu vzpamatovat, rychle jsem zmizela do obchodu.
On se nicméně nevzdal a zvolil novou taktiku - čekal na mě před odchodem než vyjdu zpět ven. Bylo docela k popukání, jak čekal před PROSKLENÝMA dveřma a když viděl že jdu, tak udělal pár kroků zpět a jakože znovu k těm dveřím přišel abysme se jakože náhodou potkali :D. Následovalo překvapené "Jéé, to seš ty?". K jeho smůle ani velice intenzivní pivní dech neomámil moje smysly, proto přistoupil k taktice blokování dveří, abych nemohla odejít. Po velice krátkém rozhovoru "Pojď, půjdem na pivo", "Ne, díky nechci." "A co bys chtěla?" "Projít.", který začal poměrně rychle cirkulovat, se ukázalo, že i metr a půl dlouhá a tvrdá role ubrusu se může hodit. Když jsem naznačila, že pokud neuhne ho v další sekundě tou rolí přetáhnu po hlavě, pochopil, že si nejsme souzeni a šel si svou cestou. Smutné. Taková romantická historka o seznámení to mohla být, nebejt...no, všeho :D.
---------------------
Další zajímavou věc o lidském chování jsem se naučila při nákupech se Šindelou. Vešly jsme do textilu, prolejzáme tam zboží a najednou vešla dovnitř babička s vnoučetem v kočárku. Katastrofa nastala k okamžiku, kdy bodrá paní prodavačka přistoupila k dítěti že na něj udělá kukuč a zabaví ho než si babička něco koupí. Dítě okamžitě spustilo sirénu a bylo po srandě. Co se ale rozpoutalo po tom, to mě dostalo do kolen. Tyto dvě životem ostřílené, zkušené, chytré a všeznalé ženy se velice hlasitě pustily do polemizace o tom, k čemu jsou děti vlastně dobré. Vše bylo mířeno na přítomné dítě, nicméně něco mi tam nesedělo. Nějak nemůžu přijít na to, co to bylo (:D).
"Furt TO jenom řve a něco chce." "To máte pravdu, furt TO jen votravuje a člověk nemá chvíli na sebe." "Jojo, člověk aby TO furt krmil, oblíkal, obskakoval a co z TOHO má? NIC.".
Obě dámy se ve výsledku shodly, že TO (děti) je mizerná zbytečná lůza, čemuž až paní prodavačka nasadila korunu v momentě, kdy znovu přistoupila ke kočárku a začla na dítě mluvit: "No ty zeš ale loztomiloučkej chlapečšek, takovej maličkatej ňuňu krášňouškej šlapeček, viď?" . Radši jsme mlčely :D.
---------------------
Nakonec jsme zažili i jednu katastrofu doma. Naše dlouhosrstá micina, která si užívá obou světů zároveň (v noci venku bojuje s ostatníma kočkama, chrání si teritorium, zabíjí vše ostatní co se hejbá a je to velikostně přiměřený jejímu žaludku a ve dne spí v posteli), se nám jednou ráno nevrátila domů. Běžně ráno v pět, kdy táta vstává, sedí u dveří a poctivě čeká než jí otevře, nicméně tentokrát nedorazila. Táta mě ráno přitáhnul do kuchyně a povídá mi, že se kočka určitě ztratila nebo se jí něco stalo, ať mu pomůžu ji hledat. Ještě v noční košili jsem se vypotácela na balkon, že jí teda budeme volat. Dojdu na konec balkónu a volám. Pak se otočím na tátu že jí nikde nevidim, a přímo mezi náma (oba koukáme jiným směrem z balkónu) sedí na zemi naše rozcuchaná, poválená a rozespalá příšera, která evidentně spala pod stolem a ignorovala fakt, že jí táta už málem kopal hrobeček. Ten pohled na ní s nechápavym rozespalym výrazem byl opravdu k nezaplacení XD.
---------------------
A na závěr malá rada. Jistě všichni znáte ty situace, kdy vám něco padá na zem a vy se v tom posledním zoufalém záchvěvu honem snažíte tu věc chytit, ať už rukou, nohou... Stojím si tak v ledničce a přendávám vejce do misky, když se mi povedlo převrátit misku se zbytkem vajec. Nechápu, co přesně v lidském mozku v takové krizové situaci zablokuje veškerou logiku, kdy člověk i přes evidentní ztracenost situace zoufale bojuje tím nejhorším způsobem. V mém případě to byla snaha vejce chytit tím, že jsem ho přimáčkla stehnem k ledničce :D. Nemusím předpokládám ani vysvětlovat, že zatímco zbývající dvě vejce se mi přirozeně rozpleskly přímo do boty, to třetí se mi podařilo rozmajstrovat takovým stylem, že jsem si musela přeprat kalhoty, ponožky i boty :D.
Takže nikdy, opakuji NIKDY, nechytejte vejce nohou. Špatně to dopadá :D.
pátek 29. června 2012
NÁVOD: Kožené kytičky
Jelikož se posledních pár let velice pozvolna učím šít, kupuju si časopis Burda. Tuším v předposledním čísle jsem našla úžasný návod na kožené kytičky, o který (a hlavně o výsledky) bych se chtěla podělit. Abych ale byla do začátku upřímná, ne všechny návody na doplňky v Burdě jsou použitelné a doma realizovatelné, pořád mám v živé paměti jak jsem nadávala jak špaček u realizace jemných vyšívaných motýlků z organzy. Hezky jsem obkreslila motýlka na organzu, namalovala mu nějaké detaily, vystřihla a to bylo vše co se mi dařilo, v posledním bodě, vyšívání, mi náš šicí stroj i na nejpomalejší rychlost z těch ve výsledku údajně roztomilých motýlků cuchal zmačkané kousky čehosi, které jsem za stálého nadávání postupně házela do koše :D.
Teď ale už k návodu, který mě potěšil:
(zdroj: BURDA)
Celé kouzlo spočívá v tom, že z pravé kůže zvolené barvy nastříháte tvary kytiček (já jsem si vykopírovala z časopisu vzor a různě ho zvětšila a změnšila, abych ve výsledku měla cca 8 různých velikostí kytiček) a ty namočíte do horké vody. Pozor na kvalitu kůže, když jsem kvalitnější kůži namočila do vařící vody, kytička se zcvrkla a byla nepoužitelná. U kůže horší kvality ale nebyl problém. V momentě, kdy kůže změkne a začne být ve vodě vláčná, stačí kytičku vytáhnout, rychle osušit třeba na ručníku a za pomoci špendlíků ji natvarovat do požadovaných záhybů. Pak už stačí položit například na tác a ideálně uprostřed zatížit skleničkou nebo něčím kulatým, aby dna všech kytiček byla plochá a dala se dobře spojovat.
Po cca 24hodinách lze špendlíky vyndat a kytička sama o sobě už drží tvar. Pak už je stačí jen slepit dohromady (v návodu radí lepidlo na kůži, ale jelikož jsem neměla chuť čekat pár hodin než to zaschne, použila jsem tavnou pistoli a drží to dobře) a z proužku kůže nastříhaného na třásně stočit prostředek.
Pak už nastává nejtěžší část postupu a to vybrat, kam vlastně kytičky umístit. Já jsem použila jeden pár pro vylepšení bot z HM:
Z dalších jsem udělala brože:
A na závěr pár různých barev a variant na obyč bílé kabelce:
Kde byste použili kytičky vy?
Teď ale už k návodu, který mě potěšil:
Celé kouzlo spočívá v tom, že z pravé kůže zvolené barvy nastříháte tvary kytiček (já jsem si vykopírovala z časopisu vzor a různě ho zvětšila a změnšila, abych ve výsledku měla cca 8 různých velikostí kytiček) a ty namočíte do horké vody. Pozor na kvalitu kůže, když jsem kvalitnější kůži namočila do vařící vody, kytička se zcvrkla a byla nepoužitelná. U kůže horší kvality ale nebyl problém. V momentě, kdy kůže změkne a začne být ve vodě vláčná, stačí kytičku vytáhnout, rychle osušit třeba na ručníku a za pomoci špendlíků ji natvarovat do požadovaných záhybů. Pak už stačí položit například na tác a ideálně uprostřed zatížit skleničkou nebo něčím kulatým, aby dna všech kytiček byla plochá a dala se dobře spojovat.
Po cca 24hodinách lze špendlíky vyndat a kytička sama o sobě už drží tvar. Pak už je stačí jen slepit dohromady (v návodu radí lepidlo na kůži, ale jelikož jsem neměla chuť čekat pár hodin než to zaschne, použila jsem tavnou pistoli a drží to dobře) a z proužku kůže nastříhaného na třásně stočit prostředek.
Pak už nastává nejtěžší část postupu a to vybrat, kam vlastně kytičky umístit. Já jsem použila jeden pár pro vylepšení bot z HM:
Z dalších jsem udělala brože:
A na závěr pár různých barev a variant na obyč bílé kabelce:
Kde byste použili kytičky vy?
pondělí 25. června 2012
Hnusná a tlustá útočí
Mám staršího bratra, se kterým jsme nikdy moc nevycházeli, takže jsem to za svoje dětství a potažmo dospívání slyšela všechno. Hnusná, tlustá, blbá...prostě všechno. Smutné na tom bylo, že až do určité doby jsem tomu i věřila. Opusťme ale to depresivní a postupme k pointě.
Jednou jsem si tak kráčela po Třídě Míru a ve výloze obchodu se spodním prádlem jsem zahlédla plakát, lákající zájemkyně na casting s cílem najít novou plus size D+ modelku pro novou kolekci spodního prádla. Přirozeně jsem na webovky koukala asi týden než jsem se odhodlala, že se teda přihlásím.
Což o to, vůle přihlásit se byla, nicméně chuť vrhnout se do focení fotek v prádle a reprezentativních fotek obličeje už příliš ne :D. Nakonec to dopadlo tak, že den před závěrkou jsem nahodila make-up, roztáhla v pokoji látku a vrhla se na focení. O asi tak padesát fotek později (večná nespokojenost :D) jsem konečně odeslala dvě fotky, svoje míry a pak nezbývalo než čekat.
S cílem zvládnout postup do druhého kola jsem čekala asi týden. Pak se mi velice úspěšně povedlo zapomenout, že mám checkovat stránky kvůli výsledkům :)). Když jsem si asi za další dva týdny vzpomněla a na web mrkla, nečekala jsem od toho nic. Projížděla jsem dva řádky fotek vybraných holek a k mému překvapení jsem se tam našla. Nadšení bylo na místě, protože z celkového počtu 289 přihlášených se dostat do 22 vybraných mi připadá dost jako úspěch a podařilo se mi splnit si svůj cíl.
Dalším krokem bylo vyrazit do Prahy na semifinále, spojené se zkušebním focením. Vyrazili jsme ráno za začínajícího horka a v Praze se setkali s deštěm, zamračenou oblohou a zimou. Ne zrovna ideální počasí na minisukni a tílko :)). V autě jsem se na palubce nějak nalíčila a vyrazila k ateliéru. První co mě překvapilo byl fakt, že ateliér se nacházel v předrevoluční továrně, evokující člověku pocit blížícího se zamordování :D. Druhé bylo, že většina účastnic byly fakt sympatické holky, které byly vesměs stejně nervózní.
A pak se rozpoutalo peklo. Člověk měl přijít, nejdřív udělat jen pár fotek v klidu a pak jsme měly začít TANCOVAT. Ano, zvládám dobře společenské tance, relativně dobře břišní tance, ale když mám tancovat sama na místě, nedá se na to koukat :D. Musím nicméně uznat, že nekterá děvčata tam předvedla naprosto solidní freestyle (respect yo).
A teď se čeká na výsledky. Nemyslím si, že vyhraju, bylo tam hodně opravdu krásných holek, stejně jako si nemyslím, že bych potřebovala vyhrát nebo že se mi zboří svět když nevyhraju. Skromně se domnívám, že moje budoucí kariéra tkví někde jinde než v modelingu a už ten postup považuji za úspěch.
Ale SUCK ON THAT, kdokoliv kdo mi kdy řekl že jsem hnusná nebo tlustá :D.
Jednou jsem si tak kráčela po Třídě Míru a ve výloze obchodu se spodním prádlem jsem zahlédla plakát, lákající zájemkyně na casting s cílem najít novou plus size D+ modelku pro novou kolekci spodního prádla. Přirozeně jsem na webovky koukala asi týden než jsem se odhodlala, že se teda přihlásím.
Což o to, vůle přihlásit se byla, nicméně chuť vrhnout se do focení fotek v prádle a reprezentativních fotek obličeje už příliš ne :D. Nakonec to dopadlo tak, že den před závěrkou jsem nahodila make-up, roztáhla v pokoji látku a vrhla se na focení. O asi tak padesát fotek později (večná nespokojenost :D) jsem konečně odeslala dvě fotky, svoje míry a pak nezbývalo než čekat.
S cílem zvládnout postup do druhého kola jsem čekala asi týden. Pak se mi velice úspěšně povedlo zapomenout, že mám checkovat stránky kvůli výsledkům :)). Když jsem si asi za další dva týdny vzpomněla a na web mrkla, nečekala jsem od toho nic. Projížděla jsem dva řádky fotek vybraných holek a k mému překvapení jsem se tam našla. Nadšení bylo na místě, protože z celkového počtu 289 přihlášených se dostat do 22 vybraných mi připadá dost jako úspěch a podařilo se mi splnit si svůj cíl.
Dalším krokem bylo vyrazit do Prahy na semifinále, spojené se zkušebním focením. Vyrazili jsme ráno za začínajícího horka a v Praze se setkali s deštěm, zamračenou oblohou a zimou. Ne zrovna ideální počasí na minisukni a tílko :)). V autě jsem se na palubce nějak nalíčila a vyrazila k ateliéru. První co mě překvapilo byl fakt, že ateliér se nacházel v předrevoluční továrně, evokující člověku pocit blížícího se zamordování :D. Druhé bylo, že většina účastnic byly fakt sympatické holky, které byly vesměs stejně nervózní.
A pak se rozpoutalo peklo. Člověk měl přijít, nejdřív udělat jen pár fotek v klidu a pak jsme měly začít TANCOVAT. Ano, zvládám dobře společenské tance, relativně dobře břišní tance, ale když mám tancovat sama na místě, nedá se na to koukat :D. Musím nicméně uznat, že nekterá děvčata tam předvedla naprosto solidní freestyle (respect yo).
A teď se čeká na výsledky. Nemyslím si, že vyhraju, bylo tam hodně opravdu krásných holek, stejně jako si nemyslím, že bych potřebovala vyhrát nebo že se mi zboří svět když nevyhraju. Skromně se domnívám, že moje budoucí kariéra tkví někde jinde než v modelingu a už ten postup považuji za úspěch.
Ale SUCK ON THAT, kdokoliv kdo mi kdy řekl že jsem hnusná nebo tlustá :D.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)