Deník horizontální pracovnice 2x06

prostě nemůžu zažít klidnej večer.
29.3.2006

Vypadá to na celkem klidný večer. Sedíme s Pepou v mojí části pokoje, povídáme si, máme za sebou pizzu v místní pizzerii a pomalu na mě padá únava. Ale já tady prostě NEMŮŽU zažít klidnej večer.
Futrama totiž náhle prochází Ilona v doprovodu Nikoly a Martiny a táže se mě, kolik mám peněz. Po mé dosti nízké odpovědi je mi řečeno, že se jim ztratily peníze, já jsem jediná pořád na pokoji, furt si něco kupuju, chodim do pizzerie, podezřele moc utrácim a nic se mi neztratilo. No sečteno a podtrženo, okradla jsem je. Když zalezou zase k sobě, vrážim tam za nima a nabízim, ať mi třeba prohrabou věci, když jim to udělá dobře. Ilonina prohlašuje "Z ničeho tě neobviňuju...ale mohla bys nám ty peníze aspoň vrátit." Pokoušej se o mě mdloby, tak ona mě z ničeho neobviňuje. Dobrá, evidentně jsem prostě vinná.
Pak děvčátka zhnuseně odchází a já hystericky pod Pepovým dozorem vyhazuju komplet celou skříň a všechno pečlivě otvírám. Pořád totiž čekám, kde ty jejich peníze najdu strčený. Nic ovšem nenacházím, takže padám na postel, Pepa stále v křesle vedle mě a popisuje, že krádež mezi zaměstnanci tu rozhodně není poprvé. Pak mi dokonce nabízí, že pokud to tady s nima bude hodně zlý, tak můžu klidně přespat u něj na Součkárně. Zůstává se mnou ještě asi hodinu. Aspoň někdo tu je na mojí straně.
Pak odcházím po asi ještě hodině spát. Když mě ve čtvrt na dvanáct budí hluk v pokoji holek, dívám se ke dveřím. Ano, plíživé kroky a ta... Nikola se jde podívat, jesli spim. Mít šutr tak ho po ní hodim. Vrchol ovšem přichází po chvíli. Přichází totiž Ilona a táhne Nikolu na film do nějakýho pokoje vedle. Nikola ale odmítá jít, protože bych jí mohla rozkrást věci. Nakonec se ale nechá ukonejšit Ilonou, která říká,že to těžko, když za chvíli přijde Martina a pak obě odchází. Dobře, přežila bych všechno možný, ale fakt, že v prostředí, kde se na mě spolubydlící NEOPRÁVNĚNĚ koukaj skrz prsty, když vejdu do místnosti tak rychle odejdou a pomlouvaj mě, ač vědí, že je slyšim, mám vydržet ještě x dní mě pomalu psychicky pokládá do ve sněhu vykopaného hrobu.
A dohra? Dneska ráno jsem to mezi řečí řekla mistrový, protože se ptala, proč vypadám tak nevyspale. Ona šla za správcem ubytovny a domluvila mi přestěhování na 18ctku. Paráda. Lidí bych se zbavila hned, ale moc se mi nechtělo z toho pokoje. Mluvila jsem s Ilonou, řekla jsem jí, že jsem slyšela, co o mně říkaj. Nahodila její typicky přistiženej výraz a překotně vysvětlovala, že byly totálně na plech. Tomu jedinýmu bych asi tak věřila. Tak zatím se nestěhuju, zůstanu tam. Ale stejně bych se tady na to už nejdradši bez pardónu vysrala.

(Na zítřek slibuju něco veselejšího, vedla jsem s Ondrou moc veselou diskuzi po smskách, ze který poté, co jsem ho urazila na nejcitlivějším místě, vyplynulo, že jsem životem nepoznamenaná nepolíbená panna a on má "nejnádhernější péro na světě". Ač jsem na něj pekelně naštvaná ještě teď, tohle mě pobavilo. A taky se bojim po tmě chodit kolem Horizontu )