Pepíkovská maškarní zábava

co jsem byla?
Ehm, 11.2.2006

Před nějakejma těma pár dněma jsme s Incikem vyrazili na Pepíkovskou Maškarní zábavu, co probíhala u nich v místní hospodě. Příprava proběhla celkem dobře, dostali jsme zakázání komukoliv sdělit, za co půjde maminka (zřejmě taková místní soutěž, kdo koho pozná) a vyrazili jsme do zmíněné hospůdky. Dorazili jsme, převlíkli se, vlezli na sál a Incik začal kupovat lístky. Tak tam za ním tak stojím, čekám, a náhle slyším od výčepu evidentně jeho otce říkat "...ta je z velkýho města." Automaticky se otáčím, ovšem to, co vidím, mě nutí, abych se honem znova otočila. Všichni u výčepu na mě totiž koukaj tak nenávistnym pohledem, že se divim, že ještě žiju . No nic, po pěti minutách, kdy už se tomu konečně přestávám smát , sedíme u stolu a čekáme na začátek. Bábovka krásně voní a dokud je ještě rozsvíceno, vyrábíme zvěčnění našich kostýmů. Víte, proč by mě vlk nemoh sežrat? Protože bych mu v hubě zapříčila tu ošatku .


A vlk má zase asi blechu, když se tak drbe .


Ale už nás kapela vítá a začíná něco hrát. Zatím sedíme, nějak se mi nechce hejbat . Po chvíli ovšem přichází Incikova matka a my máme dost. Věděli jsme, že půjde za rybáře, dělala jsem jí s Katkou, Incikovou sestrou, ryby, ale to, co nám tu teď předkládá jako výsledek je něco úžasnýho. Není absolutně k poznání, sedá si, nahazuje a vytahuje jakejsi volební leták a se souhlasným pokyvováním si začíná číst . Absolutně do kolen ale jdeme, když k ní přistoupí Incikův táta, kterej tam obsluhuje, zeptá se jí, co chce, ona něco zahučí a on pak, aniž by poznal vlastní manželku, odchází


Po chvíli se teda nakonec zvedáme a vyrážíme na parket na polku a pak ještě cha-chu. Pak už ovšem cokoliv vhodnýho k tanci končí a začínají hrát takovéty kusy akorát tak na hopsání. To ovšem většině už lehce oalkoholovaných lidí nevadí a když na parket přichází dva sněhuláci, je o zábavu postaráno. Sice jenom tak pohopsávaj, protože jim kostým nic jinýho nedovoluje, ale i tak jsou super .


Co se mi ovšem taky líbí, je skupinka lidí o pár stolů dál. Přichází s kruhy na plavání, rukávky, nafukovacím balonem, oblečení jen v šortkách a letních košilích, v rukou doutníky a nad stolem si roztahují slunečník. Když na něj přišpendlí nápis BAHAMY a druhej Viktor Kožený, zvonit zde, mám dost . Když to ovšem o přestávce dorazí tím, že si na parket natáhnou deku a začnou se mazat opalovacím krémem, smějou se už všichni .


Sněhuláci v rámci zachování anonymity používají k pití brčka, který z nich odevšad lezou. Šéf kapely to ve chvilce, kdy nehrajou, komentuje slovy "Dejte si pozor na sněhuláky, všude z nich lezou brčka, to se otočíte a náhle máte pití prázdný .", což není ovšem jediné, co sněhuláci dělaj. Když mě náhle nečekaně ze sezení u stolu vytrhne jakejsi místní típek a vyzve mě k hopsání, vložej se do toho sněhuláci a oboum nám bráněj se k sobě dostat . Po opravdu skvělém tanci se sněhulákama se vracím na místo a úsměv se mě drží ještě pěknou chvíli.


Další pokus už dopadá líp, daří se nám s tím típkem vyhnout se sněhulákům a tak nějak proti sobě hopsáme. A pak on začíná hovor. Abych byla konkrétní, je to spíš takovej výslech ve zkratce . Ptá se, odkud jsem, že mě nezná a jestli s Incikem něco mám. Aha, zřejmě byl vyslán na průzkum. Zvláštní ovšem je, že pro mě přijde ještě potřetí, kdy už nemluvíme vůbec a jenom proti sobě nervózně hopsáme . Incikova maminka, stále ještě nepoznaná, zatím u stolu rybaří. Kolemjdoucí se u ní zatsvují nejen kvůli tomuhle, ale taky se na ní stále tak zmateně dívají, kdo to asi je. Když se k ní po věčnosti dostaví Incikův táta, pořádně se na ní podívá a se slovy "Jsem tě teprve teď poznal!" se začne smát, stejně se divím, proč mu to trvalo tak dlouho .


Krátce po půlnoci už ale odcházíme, mě osobně moc nebaví to poskakování. Zůstávám tam ovšem proto, že si myslím, že Incika to baví. Když se ve finále ukazuje, že to nebaví ani jednoho z nás, vydáváme se domů . Korunu tomu nasazuje skupinka mládeže před hospodou, která se nás ptá, jestli už jdeme domů. Dodatek jakéhosi típka "Žejo tak co tady, když rodiče jsou tady a barák je prázdnej " je velmi správnej. Zabavuju uši,...


...a jdeme se do tří do rána dívat na Anatomii, horor, co dávaj na Nově .
Abych shrnula svoje pocity, atmosféra byla fajn, ale preferuju hudbu, na kterou se daj tancovat společenský tance. Tak pro příště...skupina Errori jen přes mou mrtvolu! .