Basketbalový ples 2007

méně je někdy více, že?
Mám na zdi takovou nástěnku, kde skladuju lístky z tombol a plesů. Jak jsem už kdysi zmínila, tento víkend jsem vyrazila hned na dva plesy a co je zřejmě alespoň trochu jasné, nezbývá mi než se o tom nějak zmínit. A jelikož jsem před nedávnem obdržela od věrného čtenáře stížnost, že píšu samý negativní depkoviny, pohodlně se usaďte, zapněte si bezpečnostní pásy a...sickbags standby . 19.1.2007, pátek
Jaký to krásný večer. Po otravném školním dnu jsem se přesunula do svých pro tento ples tradičních šatiček a zasedla jsem k Futuramě, zkracujíce si čekání na Incika, který už kdoví kolikátou hodinu bojoval na cestě sem s větrem a výpadkama proudu v tom zapadákově zvaném Hradec. V ruce jsem měla nůžky, na stole kus čtvrtky, leukoplast a v hlavě opravdu oduševnělý nápad. (totiž abych upřesnila situaci a vyhnala vám z hlavy myšlenky na to, že jsem zřejmě přišla o rozum, chystala jsem si tim oblepit nohy. Ehm, taky nic, další pokus . Úterý jsem strávila společně s maminkou v našem úžasném sousedním městě, opět Hradci. Nutně jsem potřebovala použitelné taneční boty a moje supí obcházky města nedopadly vyloženě dobře, takže jsme se vypravily směr profi dance shop v Hradci, kde jsem zamýšlela konečně něco zakoupit. První problém se ovšem projevil už po příjezdu do Hradce. Ono to je strašně pěkné, že to má plné centrum obchodů, ale když člověk může nejblíž zaparkovat tři kilometry od centra, je to už poněkud negativní. Poté, co jsme se doslova nestačily divit nad tím, kde všude jsou schopni místní řidiči svoje auto píchnout včetně prostředka přechodu pro chodce nebo prostě středu silnice, zaparkovaly jsme přiznávám taky poněkud ne košer a vydaly jsme se směr zmíněný obchod. To byste nevěřili, jak může nákup obuvi stylem "přijdu-zkusim-mizim" protáhnout a hlavně totálně znechutit skupina tří lidí, co jsou evidentně příbuzný, protože jsou všichni tři schopní otravovat jedinou prodavačku v obchodě s tím, jestli nemá absolutně každý boty v obchodě pětku nebo aspoň jinou barvu. Můj nákup byl rychlý a nelítostný, což se projevilo i doma, když jsem začla boty prošlapovat a musela jsem zkonstatovat, že v nich snad budu muset i spát, abych je prošlápla do pátka. A pokud jste se tímhle vážně prokousali, tak už nic nečekejte, to je celej důvod ). Takže, boty už celkem bezbolestně nazuty, lístky v kapse, foťák v ruce a vyrážíme laskavě za naším řidičem (čti mým bratrem ) do našeho nabušeného vozu, kterým nás laskavě přesune až ke Kosteleckým, kde se ples opět koná. Abych navázala na loňskou tradici, 19:40, sál prázdný, zábíráme strategická místa a čekáme. 20:00, sál plný do jedné třetiny. To je jako všechno? No je, jak později dostávám info, kvůli jinému basketbalovému plesu hned další den se prodalo asi jen 40 lístků. No, tak aspoň bude větší šance vyhrát něco v tombole, že? .
Dvoučlenná kapela Viva Music odehrává úvodní písničku a pak už nás i když v nehojném počtu vítá na plese. Po prohlášení, že by rádi upozornili na fakt, že Bílou orchidej nehrajou () nám přejí příjemnou zábavu a zvou nás na parket k prvnímu tanci. První tóny pomalu zavalují dosti prázdný sál a nikdo se od piva nezvedá. Tak se hrneme my. Poté, co pod třiceti vyjevenejma pohledama protančíme první písničku a pro kapelu trochu trapně sami dva zatleskáme, dostává se nám poděkování za to, že jako první tancujeme když se nikdo jinej nezvedá a pokračuje další song série. Opět poněkud osamoceně tančíme, zpěvačka nás opět komentuje a dochází ke třetímu songu, při kterém chvíli čekáme a nemůžeme poznat, co se na to má jako dělat. Když se ozve lehký smích a ona nám oznámí, že to je Jive, rozjíždíme z mé strany poněkud nejistý tanec, protože zatím v oněch neprošlápnutých botách sotva stojím, natož abych si tam juchala . Evidentně je to vidět ze všech úhlů, protože po skončení songu zpěvačka na celej sál zhodnotí, že buď jsou špatný boty nebo parket, každopádně to nebylo úplně ono. Hele ty, že si půjdu sednout.... Utíká další půlhodina a my jsme na parketu stále sami. Sami natolik, že evidentně i zpěvačka pochopila, že se nás nechce zbavit, takže omezila ony degradující komentáře. Musím ale poznamenat, že když pokaždé končí písnička a my jediní dva tleskáme, připadám si trapně i za ně, když pokaždé říkají "Děkujeme." . Odbíjí devátá hodina a na parket se konečně odhodlává ještě někdo jiný, konkrétně dva páry od našeho stolu to jdou konečně taky roztočit. Tak si dáváme pauzu a já honem zaznamenávám, jak to na takovém zaplněném plese vypadá ( a teď si představte tu chvíli předtim, celej ten plac jenom nááááááš .
Pak opět nastupujeme na parket. Odbíjí půl desátá a něco se láme. Na parket se náhle hrne hromada podnapilých jedinců a pouští se do tance. Hurá, povedlo se! .
Večer celkem letí. Než se nadějeme, je skoro půlnoc a jedinky z dívčího basketbalového týmu krouží po parketu a prodávají různěbarevné lístky do tomboly. Tentokrát nenecháváme nic náhodě a oproti loňským třem lístkům jich zakupujeme pro jistotu 39 a čekáme, zda bude alespoň tentokrát štěstí na naší straně.
A už nastává moment pravdy. Onen kometující típek, tentokrát ještě zlitější než loni, vyráží pro mikrofon a ujímá se losování a rozdělování cen. Poprvé se na nás štěstí usměje hned skoro na začátku, kdy získáváme škrabku na led, zapalovač a přívěšek na klíče (hádejte, jak jsme si rozdělili toto ). Pak dochází na výhru nějaké paní, získala kalendář. Oči nás poněkud nutí valit fakt, že při její nadšené cestě pro výhru ji moderátor klidní tím, že to je kalendář na rok 2006 . Mám to úplně před vočima, další bude určitě náš a to bude tak všechno, co získáme. Netrvá to ovšem ani deset minut a přestup o několik let v kalendářích a získáváme velmi příjemnou cenu, šišku lovečáku. TOMU už říkám výhra . Z následně vyhraných papírů do tiskárny se sice moc nenajíme, ale přecejen...aspoň máme k tomu salámu co přikusovat . Losuje se dál a pomalu se v kalendářích dostáváme pod rok 2000. Moderátor se vesele zubí a dalšímu "šťastnému" výherci při pohledu na jeho výraz sděluje, že nemusí bejt smutnej, že si ho za 23 let vytáhne a bude to. Tu chvíli, než dodá "Ten kalendář..." je dle ohlasů evidentně poškádlena nejedna fantazie . Ceny pomalu mizí a dochází na několik lahví alkoholu a krabic s pivem. No jo, to mi bylo úplně jasný, že krabici osumnáctiprocentního piva můžou vyhrát jedině jediný dva abstinenti v místnosti . Další dvě ceny mizí a dochází na dvoulitrovou lahev opět onoho piva. Když pro ni Incik vyráží, komentáře typu že už bude úplně na šrot a měl by odevzdat klíčky od auta se už hrnou ze všech stran . Absolutně TYPICKÝ, chci míč a vyhraju osum litrů piva .
Někdy po jedné odtahujeme výhry k autu a jedeme domů. Ivoš nám ještě odebírá část salámu jakožto desátky za odvoz a přinejmenším já jdu spokojeně spát. Musím říct, že tohle byl zatim ten absolutně nejlepší ples, na kterym jsem byla. A to ne kvůli těm výhrám .