Člověk snad aby radši...

ani nic neříkal
V poslední době shledávám jisté problémy. Na to, že po praxi absolutně nezvládám psaní a píšu úplně jiný písmena než chci jsem si už celkem zvykla, ovšem když tato vada postihla i mojí mluvu, setkala jsem se poněkud s nepochopením. Ale tak přinejmenším zatím nemám problémy s myšlením jako někteří kolem. Zatím . Já: "Ženu ani květinou neuhodíš!"
Michal: "Květinou ne, ale květináčem bych tě říznul!" Já: "Paní učitelko, je Valentýn, nemuseli bysme nic dělat."
Marek: "A měli bysme se milovat!"
Hemerka: "Tak pojď, brouku!" Hylmar: "Řepný cukr má větší sladivost než ten normální."
uč.Krejčíková: "A který je ten normální??"
Hylmar: "No krupice..." Michal: "To je furt jako za Á?"
uč.Krejčíková: "Jo, to je furt jako za Bé!" uč.Krejčíková: "Vomáčko měl vyjmenovat živočišné tuky. Tak prej jelení lůj...z vepřového..." Absolutně nejlepší hláškou této školy se stala informace o spolužákově zkoušení, ze které jsem se nejen já vzpamatovávala pěkně dlouho. "Tak jsem zkoušela Hylmara. Měl vyjmenovat umělý sladidla. Prý tam patří DIAZEPAM. Když jsem se ptala proč, říkal, že kvůli tomu DIA...". Nicméně by mě dost zajímal výraz třídní, když tohle spolužák před tabulí vyhodil . A teď už k mým výpadkům smysluplné mluvy. Začalo to úplně nevinně, když jsem začala Janě vyprávět, jaká byla den předtím kosa. "No, tak mě máma poslala na balkon posbírat nádobí a..." Řeknu vám, tohodle už se zřejmě nebavim až do Janiny, případně svojí smrti . Ač teda musím uznat, že moje následné oznámení, že si chci projít obchodní dům Těsto tomu může směle konkurovat . A absolutně největší bota? Tak si tak píšeme písemku z matiky, právě jsem se probudila a sotva vim, kde je vepředu. Chvíli tak zírám na převod 1,2m na centimetry, pak se tak otupěle otočím na Janu a s klidným výrazem se optám, jestli je metr 120 centimetrů. Ale ještě aby nebyl, že .