Nový život

kdo ví?
Moje nora je početně vybavená. Obvykle všechno moje oblíbené zaujímá veškerá volná místa a počet bývá nejméně deset. A tak to mám i s květinami. Tři tady, tři támhle, tři na stole. Na stole mám i svůj kávovník. Mám ho už věčnost a ještě jsem od něj neviděla jediné zrníčko, kažopádně už měří skoro metr. Metr holé "větve" s pár zelenými listy nahoře. A tedy samozřejmě s vánoční koulí, kterou z časově úsporných důvodů po Vánocích nesundávám, abych ji tam nemusela opět vracet. Kažopádně přinejmenším Lenka, naší lehce šílenou matikářkou ze základky jistě také poznamenaná osoba, musela vstřebat, že ta kytka má dost vysoko těžiště. A kočka kolem ní často chodí. Pokaždé, když přijde sledovat na svůj soukromý Discovery channel 24hodinový dokument ze života myší, projde kolem ní. Pak je jen otázka času, než moje drahá kytička skončí na zemi. A když nejsem doma, nedopadne to nijak jinak než že je hlína nahrnuta zpět do misky na vodu, květináč vyhozen a kytka nenápadně vrácena na původní místo (poznámka v závorce - já bych udělala totéž, ale přinejmenším mám teď drobnou šanci se trochu pohoršit ). Pak uplyne pár dní a kávovník se náhle tlačí v misce ještě s něčím. Něčím zeleným, co klidně může být nějaká kukuřice, tráva nebo prostě něco z myší kousací tyčinky, co bylo nahrnuto s hlínou zpět. No, uvidíme.