Lyže snížek nehody,den 4.

prosimtě píchnul bys mi to tam?
Dnešek byl velmi nudný,takže vás (oproti předchozím dnům ) nebudu nudit dlouhým popisem ničeho /neradujte se,to byla jen původní myšlenka /.... Dopoledne jsme v rámci sportu (fuj ) lyžovali,přičemž jsem se ještě předtím dozvěděla,že Lenka už se taky pustila do blogování (né že mi k ní zdrhnete! ..jinak http://onlinka.bloguje.cz ) Na svahu se nic extrémního nestalo (vim,že už jsem to psala,ale hned je to o řádek delší ).Po velmi chutném obědě (zaboha si nevzpomenu,co bylo,ale proč to nepohanět? )jsem byla ještě vzbudit Leničku (ta osoba se už zase válela )...řeknu vám,to už je krize,když si sednu na bobek k její posteli a tak mi křupnou kolena,že jí to vzbudí . Po už tradiční lyžovačce následovala pauza na pokoji,kde si naši spolubydlící našli novou zábavu - četli nahlas Romea a Julii...né že by jejich podání nebylo místy vtipný,ale důvod k tomu proč jedna spolubydlící smíchy kvičela jak prase jsem fakt neviděla . No,pak nastal čas vyrazit na večerní lyžování (už od toho nemám pokoj ani večer )...Tam jsem nejdřív lyžovala se stativem (šak uvidíte ),což způsobovalo dosti udivené,až skoro odsuzující pohledy od ostatních lyžařů (trhněte mi ) Pak jsem vyměnila stativ za mobil a nastala zajímavá chvilka...na vleku mi v závanu signálu přišlo pár sms: přišla mi smska od Incika že bude volat přišla mi smska od Evrotelu že volal přišla mi smska od jeho sestry že mi volá Tak jsem teda sjela kousek stranou a šla jsem volat...volám,voláám a v nestřežený chvíli jsem zapadla do hlubokýho sněhu hůlky dole u vleku a mobil mi ve zvedání moc nepomoh,tak jsem si zařvala směrem k vleku Lence o pomoc...její ochota pomoct mi byla sice hezká,ale málem přejet mi hlavu fakt nemusela . Pak už začínali mizet lidi,tak jsem začala sjíždět dolů..dole na hranici signálu (no,na hranici...spíš trochu za ní ) jsem se zastavila... Vlek už přestal jet,nikde nikdo,jen pod vlekem stál vlekař a blbě na mě zíral .Bleskově (asi za 4 minuty ) mi došlo,že čeká na mě,takže jsem urychleně ukončila hovor a jela jsem směrem chata... Tak jsem si pěkně dojela až k ní,shodila jsem lyže a vzápětí jsem začla nadávat,protože mi došlo,že jsem nechala hůlky pod vlekem Procházka to byla fakt hezká a poté co jsem ulevila svejm nohám jsem vyrazila že ulevím vybitýmu mobilu... Tak tak spolubydlícímu podávám mobil s nabíječkou a slovy prosimtě píchnul bys mi to tam? ,jestli by to zapojil do jediný funkční zásuvky,což vyvolalo salvu smíchu (a pak že JÁ jsem nějakej prasák ),ale mohla bych přísahat že jsem to tak nemyslela Pak už jsme šli radši spát,protože už to bylo nejen na mě moc