sobota 14. dubna 2007

Kdepak jsi,

štěstí moje?
Tento týden byl dosti hektický. Na pátek jsem měla vyrobit čtyři dorty najednou, takže od úterý jsem měla o odpolední zábavu bohatě postaráno. Což o to, kdyby byla normální situace, spíchla bych to a bylo by, ale jelikož se mi v poslední době opravdu daří, ještě než jsem začla pracovat mi bylo jasné, že přinejmenším něco se podělá. V úterý jsem začla napékat korpusy. Začínám kulatým tmavým. Všechno stejně jako vždy vyšlehám, opatrně smíchám a zírám. Zvláštní, obvykle bývá dortová forma hmoty skoro plná a teď jsou v ní tak dva centimetry. Nevadí, proč bych si neudělala další, že. Naháním bratra, aby mi nastavil mikrovlnku, vkládám do ní formu a zanechávám jí osudu. Vyšlehám tmavý dort podruhé, naleju do formy....a jsme tak o centimetr výš než předtím. Poté, co se lehce uklidním, odevzdaně vkládám dort do trouby a jdu šlehat světlé. Ty se už naštěstí víceméně povedou, takže někdy v deset večer zanechávám v troubě poslední korpus na vychladnutí. Ve středu se navracím domů s tím, že udělám krém, dorty promažu a osypu jim okraje. POKAŽDÉ nechávám korpus vystydnout v troubě, pouze dnes se samovolně změnil na černé uhlí. Úžasné, korpus vyklopím a jdu vařit krém. Uvařím puding, přendám ho do šlehače a nechám ho šlehat do studena. Když je krém konečně studený, přidám tam zvlášť vyšlehané máslo a připravuju se na promazávání. Nepřekvapivě se se svým novým nožem připravuju tak usilovně, že při prokrajování korpusů si rozřežuju půlku levý ruky. Ale teda ne že by mě to nějak překvapovalo . Prokrajování samo o sobě má velmi dobré výsledky, z jednoho korpusu svou šikovností vyrobím oproti třem stejně širokým plátům něco hodně ve stylu vlnitého plechu. Nevadí, poskládám a vracím se ke krému. Jeden jediný pohled do kotlíku šlehacího stroje mi bohatě stačí k menšímu bezvědomí. Hmota silně připomíná průjem . Jistě, standartní náprava, ta ovšem obsahuje dlouhé chlazení v lednici. No proč ne, vždyť já nemusim jít dneska spát. Po menší tuhnoucí pauze se vzdávám a začínám hrát tetris s korpusy. Krém je stále ještě tekutější konzistence, ale nakonec se mi podaří korpusy naplnit, odnosit je do ledničky a čeká mě druhá fáze, jejich osypání a potažení v čokoládě. Dám tedy rozehřát čokoládu, připravím si kokos a dojdu si pro korpus ve tvaru knihy a začnu omazávat. Stále se mi ale nedaří uhladit povrch vzhledem k mému systému kdy dost uhladím, něco se mi nezdá, zkusím to zahladit a při tom rozhrábnu uhlazený krém někde jinde. Tak vítejak, praxe dělá mistra. Jen si úplně nejsem jistá, jestli s mojí momentální šikovností to vůbec platí Pak jsem přešla k potahování čokoládou. Teplotu jsem zkontrolovala rukou a nalila jsem polevu na dort. Ale jistě, čokoláda, že bych v ní mohla mít ruku třeba tejden, ale stejně začne okamžitě rozpouštět krém na stěnách. Ještě že se zásadně nerozčiluju . Ve čtvrtek se konečně dostávám k závěru, zdobení. Je 14:45 a začínám. Zadělávám modelovací hmotu a začínám tvořit stromy, plot, psy a růže. Po vyrobení ozdob dorty ozdobím a udělám poslední úpravy. Poslední úpravy v tom smyslu, že například v případě zeleně potaeného dortu přidělám plot, z blízka si ho prohlídnu, natáhnu ruku že něco upravím a velice šikovně vyrobím v hladkém povrchu díru jak po granátu. Povim vám, já nevědět jak napravovat chyby, z nich pramenící chyby a z těchto chyb pramenící chyby tak fakt nevim . Začíná se stmívat a já uklízím. Tak pilně, že když se otočím na kočku, co se zjeví na balkóně, zaříznu si nůžky, co zrovna meju, do ruky. Popravdě né že by to teda ještě bylo na mých rukou poznat . Všemu trápění je snad konec, je něco kolem čtvrt na jedenáct, mám uklizeno a nandávám dorty do krabic. První tři jdou hladce, ale jak dojde na knihu, narazím na drobný problém. Jistě, vyměřovala jsem si korpus tak, aby se tam vešel, ale trochu jsem se zřejmě zapomněla na to, že krémem ještě trochu nabyde na velikosti. Poté, co jsem krémem z jeho okrajů opatlala půl krabice, podložný papír se mi několikrát zmačkal a vyčerpala jsem většinu svého sprostého slovníku se mi tam nakonec dort podařil nějak narvat. A ponaučení pro příště? NIC NEDĚLAT .

5 komentářů:

  1. Ten dědovi od J+M je bezvadnej, to vypadá jak stavebnice lega, což je míněno v dobrým :D. Nechtěla bych se stále opakovat říkáním, že ty dorty jsou krásný, takže to pouze takto opíšu.. :-i :))

    OdpovědětVymazat
  2. Teda, Tvoje ruce musejí vypadat. Asi si pomalu začni šetřit na plastiku rukou. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Téda! Nebejt toho, že jsem si už při čtení pro jistotu uvázal brindák, tak můžu jít oplachovat klávesnici. Sice si vždycky říkám, že bych měl zkažený zuby, ale tyhle dorty bych sežral (s prominutím) za to, že jsou tak krásný. :))

    OdpovědětVymazat
  4. tvoje dorty su nadherne a určite tak i chutnají mnam

    OdpovědětVymazat