Já jsem to pořád říkal...

nežer, nežer nebo se z toho zblázníš!
Byl pozdní večer, 3. srpen. Hrdliččin zval ku topince hlas, kde přepálený olej zaváněl. Ano, jsem si tak na večerní brigádce a zmítá mnou neuvěřitelná chuť na topinku. Nakonec se vzdávám a do friťáku vhazuji dva plátky chleba, které po chvíli vyjmu krásně zlatavé. Umístím na talířek s ubrouskem, zasypu sýrem, začínám konzumovat. Prvním topinka je výborná. Křupavoučká přesně jak to miluju. Začínám se zakusovat do druhé a tu jímá moje ústa takový zvláštní pocit. Topinka je přecejen tvrdá, tak jazykem kontroluju, zda je počet zubů stále stejný. Nejspíš je, ale jedna stolička vykazuje zvláštní ostrý povrch, jako kdyby se mi tam zapíchl kus topinky. Vydávám se tedy k zrcadlu, kde na sebe doširoka otvírám hubu a...Áááno, právě jsem si na křupavoučké topince amputovala půlku už tak dost zdevastovaného zubu a to, co mě píchá do jazyka, je plomba, která evidentně ten zub držela pohromadě . Sice mě docela udivuje, že to nebolí, vzápětí mě nicméně do tváře udeřuje velmi tvrdá pravda, že budu muset k zubařce. K té sadistické bestii, co by zaživa snad i operovala slepák a co figuruje v mých nejhorších nočních můrách s vrtačkou v ruce. A že si tentokrát užije, protože s tvrdou pravdou přichází i fakt, že to bude muset nejmíň celý rozvrtat a znovu zadělat. Ledový pot mi už mi po zádech nestéká, už tam zmrznul. S tím, že ráno musím vyrazit na zubní pohotovost, jdu nepříliš dobře naladěna spát. Půl deváté, čas vstát a nadšeně vyrazit k zubaři. Někdy po deváté s mamkou naskakujeme do auta a neúprosně se blížíme k místní zubní pohotovosti. Vystupuju z auta, nervy napnuté k prasknutí, dojdu ke dveřím a...zamčeno. Pohotovost přesunuta neznámo kam. Uffff. Tedy prozatím. Přesunujeme se tedy do nemocnice. Tam už máme větší štěstí, pohotovost se přesunula právě tam. V dosti zatuchlé čekárně se tísní asi 10 pacientů, všichni s výrazy že by si radši ty zuby vyrazili než šli dovnitř. Když se značně nervní dostanu na řadu, stanu tváří v tvář zubařce babičkovitého typu, která mi k mojí zoufalosti zub použe zabrousí, zadělá jakousi provizorní hmotou, pošle mě přesně tam, kam jsem nechtěla jít a zve si dalšího pacienta. Takže v pondělí abych pěkně naklusala ke svojí zubařce. OMG, nemám slov... Snad jen...byla jsem se u ordinace svojí "oblíbené" zubařky podívat a od pondělí má dovolenou. UUUUUUUFFFFFFF .