Mami, prosím, já nechci!

proooosííím!
Na hodinách v pravém dolním rohu stále přibývají další a další minuty. Ledový pot stéká po mém čele. Ano, je to nevyhnutelné. Zítra ráno musím naklusat do nové školy, za kterou jsem nakonec po náročném rozhodování zkusila potravinu. Doufám, že nebudu muset litovat, že jsem zahodila nejspíš neopakovatelnou šanci nejitím na školu, kam jsem se dostala ze stovky uchazečů. Abych shrnula konec prázdnin, byl poněkud hektický. Jelikož jsem poněkud už nevlastnila peníze, za které jsme chtěli jet ještě na jeden pobyt pryč, musela jsem zůstat doma, kde to momentálně spíše připomíná bitevní pole než byt. Totiž rodiče si nechali vymalovat a udělat novou podlahu v ložnici, což ovšem obnášelo fakt, že se všechno muselo vystěhovat pryč. A kam asi narvete všechen nábytek a všechny věci, když se vám to nechce nosit po schodech jinam. Ano, v podstatě všude kam to jde. Takže uprostřed kuchyně stojí lednička a skříně, dalšími skříněmi je absolutně obsypaný obývák. Můj pokojíček dostal opět tu jedinečnou šanci také se stěhovací akce zúčastnit. Ač tu stále ještě mám neodstěhované věci z předchozí předělávky kuchyně, obdržela jsem rozloženou manželskou postel, její obsah a nějaké skříňky. Těmi se prakticky zablokovala celá půlka pokoje. Bohužel to je zrovna ta část, kde jsem měla poslední peníze, myš a tak vůbec. A teď si představte tu srandu, lézt za penězma a myší škvírou mezi kytkama na skříni . To už ovšem radši ani nezmiňuju ostrou zatáčku, kterou uprostřed místnosti vytvořila rozložená manželská postel. Totiž konkrétně si představte to, jak každý den několikrát obcházíte něco nebezpečně ostrého, na co nejste zvyklí, že to tam momentálně patří. Prostě se to pokaždé vytočit nepodaří, no . Absolutním finálem se stala chvíle, kdy můj pokoj opustila manželská postel. To se totiž na půlce postele objevila hromada peřin, dek, spacáků a všeho, co do té postele normálně patří. Sice nechápu proč, ale ta hromada se objevila zrovna na té půlce, přes kterou musím přelézat, abych se dostala na svojí, což mi v podstatě poskytovalo nejen v noci opravdu vojenský zážitek. Nejen že jsem musela na svojí půlku postele padat přes všechny ty věci, navíc to během horizontální polohy vyvolávalo dojem pobytu v zákopu .
Abych shrnula tyto prázdniny, je mi stále dost líto, že jsem celý první měsíc musela proležet v posteli, ale myslím že ten další měsíc jsem si to dost vynahradila (přinejmenším stav mých financí to vykazuje ), takže teď už hurá () do školy. OMG, nemám slov. To zas bude rok.