Čas utíká za kopečky...

a já stárnu, hluchnu, slepnu a blbnu...
Přesně jako začínám v podstatě už každý příspěvek, čas utíká nepředstavitelnou rychlostí. Děje se však spousta věcí, které ovšem překvapivě i stíhám sledovat. A co víc, něco jsem stihla i zapsat. Potlesk prosím! .
Opět nastala doba příprav na Mikuláše a s tím se rozběhl i tvrdý každoroční konkurenční boj, kdy po čtvrti někdo pilně vyvěšuje letáčky nabízející mikulášské služby a já je chodím pilně strhávat. Jo jo, hájit teritorium se prostě musí .
Po svém smutném dětství, kdy jsem nedostávala domácí svačiny, ale slintajíce na spolužačky držící chleby se salámem jsem jedla sušenky a trpěla, jsem si to začala vynahrazovat. Jelikož naše škola má x učeben na všechno možný, ale nevlastní blbou školní jídelnu, takže jsme odkázáni na suché pečivo z kantýny nebo na chození do městských občerstvení. Jelikož ale například v pondělí máme deset hodin v kuse bez polední pauzy, začala jsem si kupovat prázdné bagety a plnit si je. Moje pondělní svačinka, silně připomínající kyj na velryby (to víte, co kdyby mě náhodou nějaká na Třídě Míru přepadla ), byla dnes následována podobnou. Ta je ovšem menší, váží POUZE 715g .
Ve škole to vypadá docela slibně. Pět lidí už ukončilo studium a další minimálně čtyři se chystají. Jo, proč ne, aspoň nebude ve třídě tak vydejcháno, ale trochu mě znepokojuje fakt že pokud nás bude míň jak 18, neotevřou nám druhák .
Ač nemám pomalu čas ani na spaní, opět jsem se zapsala na svou oblíbenou keramiku. Nejsem si jistá, jestli mě Liběna viděla vyloženě ráda, ale přinejmenším já ji jo . A menší poučení z první hodiny, kde společně se mnou, pár dětmi a Liběnou byla i jakási těhotná ženština s tak šestiletým klukem: 1. Pokud se snažíte potomkovi zabránit v ničení vašich výrobků, zapomeňte na slova a zapojte činy.
2. Nepořizujte si druhé dítě dokud nemáte zvládlé to první!!!
Vánoce se pomalu ale jistě blíží. Já s předsevzetím, že se pokusím mít všechno co nejdřív, jsem někdy ještě na začátku října koupila první dárek, který byl samozřejmě ale i posledním, jelikož teď se chodím každý den rozčilovat k jistém obchodu, kde každý den visí cedulka "Dnes z technických důvodů zavřeno." Na příští návštěvu tam si ovšem hodlám vzít papírek, fix a lepítka. Jen počkejte, vy ještě rádi otevřete .
Definitivně mě opustilo mé mateřské znaménko, co jsem měla na zádech a kožní mi ho odmítla odstranit. Totiž neopoustilo mě ale úplně dobrovolně, opustilo mě zhruba v moment, kdy si mě Jirka při jedné lehčí bitce s velkou zásluhou gravitace omylem přehodil přes záda a já jsem páteří nabrala hranu skříně. Pominu-li fakt, že jsem pak asi hodinu objímala záchodovou mísu a ještě čtyři dny to bolelo, bylo to celkem rychlé a bezbolestné .
Spánek je u mě čím dál více ceněným artiklem a tak se na mě nemůže prostě nikdo zlobit, když se nepřemůžu a tak jednou za dva dny to zalomím ve škole. Velmi zajímavé to ale bylo v pondělí při analytické chemii, kdy nám učitelka diktovala, na kterých stránkách si máme v učebnici přečíst něco o odměrné analýze. Tak jsem si tak pohodlně položila hlavu vedle sešitu, naslouchala jsem šustění stránek jak to učitekla hledala a postupně jsem si zapisovala čísla. 125, 126, 127,... Pak, ani vám přesně nemohu říci jak se to sakra stalo , se číselná řada náhle přerušila. Když jsem se po blíže neidentifikovatelné chvíli probudila, učitelka diktovala 144, tak jsem si tedy zapsala. Jak jsem ovšem byla ještě lehce mimo, zůstala jsem na onu podivnou číselnou řadu zírat a nějak se mi to nezdálo. Nedovedete si představit Anetin výraz na moji otázku, jestli mezi 127 a 144 něco bylo. Ani se jí nedivím, že se mi začala tlemit, jelikož mezi těmito čísli diktovala učitelka ještě asi 10 dalších .
Ano, čas opravdu letí, za necelých 14 dní budu mít opět narozeniny. Zrovna dnes jsme se o tom bavili s otcem, když jsem se ho tázala, jakej pro mě má dárek. Musím ale uznat, že jsem čekala reakci jakoukoliv, od "nic" až po "myslíš že si zasloužíš?", ale jeho "Cože, ty už budeš mít zase narozeniny?? No ty je máš snad každej rok..." jsem opravdu nečekala .
A teď, vážení přátelé, to jdu zas jednou výjimečně zalomit do postele. Dobrou noc, strýčku Fido .