"Vánoce, Vánoce, přichááázejííí...", zní skoro z každého obchodu narvaného lidmi a mně tečou nervy. Nenávidím tenhle předvánoční čas, kdy se honem peče cukroví, honem se shání dárky, gruntuje se jak o život a dělá se dalších x věcí, co se prostě nedají stihnout. Né že bych to letos vůbec nějak chtěla, maminka mi nicméně sehnala nějaké objednávky na cukroví. A tak jsem poslední týdny trochu předělala svůj denní program na to, že ráno vstanu, jdu do školy, přijdu ze školy, peču cukroví a v noci jdu spát. Ale ANO, včera jsem konečně zakončila tento otravný maraton s celkem uspokojivým výsledkem. Pominu-li tedy dva druhy, kterými by se dala překachlíkovat koupelna
, sama jsem vyrobila 19 druhů všemožného, celkem poživatelného cukroví, a teď už mi nezbývá nic jiného než to navážit do krabic a hodit si nohy na stůl. Ale vlastně ještě jedna věc mi zbývá - z toho lehce vysušeného zkaženého cukroví, co mám na stole, mi včera kousek zmizel a objevil se mírně opižlanej na zemi. Asi bych měla kočce přepočítat zoubky 
.
Ty víš, kolik kočka má zubu? Já osobně to nevím. :D
OdpovědětVymazatA navíc, si stěžuj. :D Ty nepromarodíš celé Vánoce v posteli, tak jako já. Hold příště musím vylepšit to načasování.
ZuSčin blogařský duch stále ještě přežívá... :)) nicméně musím souhlasit, ten vánoční shon a uklízení okolo toho je děsný.. kupování (drahejch) dárků, kterejma dáváme najevo, že nám o někoho jde, ale který zároveň můžou bejt tomu druhýmu k ničemu.. zlatý věření na Ježíška :D
OdpovědětVymazat