Vánoční nákupy?

ne, prosím, NEE!
Každý zná takový ten předvánoční shon, kdy se narychlovku honem nakupují poslední věci a dárky, honem ze zdobí stromeček a hrozně se spěchá. Jelikož tento shon já přímo nesnáším, snažila jsem se letos v naší rodině prosadit, abysme měli všechno nachystané dopředu. Nemohu tedy říct že by to nějak výrazně vyšlo , ale přinejmenším z mé strany snaha byla.
Nejhorším bylo asi zjištění, kterého jsme dosáhli v sobotu odpoledne, a to konkrétně takové, že máme absiolutně vyžranou spíž. Nezbývalo nám (především mně ) nic jiného než vyrazit na nákup do Globusu. Tam situace nebyla tak hrozná, jelo všech 32 pokladen, takže fronty nebyly. Horší už to ale bylo na prodejní ploše, kde bylo spoustu lidí. Vmísili jsme se tedy každý s vlastním košíkem do davu a začali jsme nakupovat. Když jsme asi tak po dvou hodinách skončily, náš nákup plnil do vrchu tak dva a půl košíku, což se projevilo i při placení. Myslim že maminka bude ještě hodně dlouho vzpomínat, jak na Vánoce nakoupila jídla za šest tisíc . Já jsem ještě koupila každému výbornou pizzu v místním bufetu a vydali jsme se s nákupem k autu. Kufr jsme absolutně naplnili, pak zadní sedadlo, pak už musela dostat i tři tašky na sebe máma a i já jsem si dopředu musela dvě vzít. Nákup jsme ale naložili, tak jsme si každý pochutnali na pizze.
A teď přichází zásádní zlomový okamžik, kdy se to celé absolutně podělalo. Tak tak sedíme v tom autě, bratr si utírá mastné ruce, otáčí klíčkem v zapalování....a ono NIC!. Absolutní šok jímá naše těla. Totiž naše autíčko strávilo posledních pár dní v autoservisu, jelikož odmítalo startovat a tak všeobecně fungovat. Oprava ale proběhla a my už tak trochu nečekali, že se na to vybodně znova. Pan řidič ale zachoval chladnou hlavu. Prohlásil, že jsme pěkně v háji. Opravdu jsme byli, protože poté dodal, že má náhradní baterii...ale že je dole v kufru pod celým tim nákupem . Hm, dobrý, zima jako v morně, tma už a máma finálně prohlásila, že už nikam nejde. Tak jsem se musela zabalit do bundy, vylézt ven a začít hrabat náhradní baterii. To byste neřekli jak kolemjdoucí čuměli, když jsme tam vyskládali skoro celej nákup na silnici a divně u toho nadávali . Baterka se nicméně našla, ale nastal další hezký problém. Ukázalo se totiž, že v nářadí se s nějvětší pravděpodobností nevyskytuje ten správný klíč. Ano, myslím že bratrovo prohlášení "No tak teprve TEĎ jsme v háji..." na to sedělo výborně. Ale nakonec i tentokrát štěstí stálo při nás a klíč jsme nakonec vyhrabali.
Ivoš se tedy jal vymontovávat starou autobaterii ven. To šlo celkem lehko, pak ale přišel jeden zásádní problém, se kterým nejspíš nepočítal. Autobaterie jakožto úplně nová měla na sobě malou modrou krytku. Dovedete si jistě představit moje zděšení, když se od motoru auta ozvalo už dost zoufalé "Jéžiši ono to přimrzlo...". A tak tahali. Bratr tahal, já jsem tahala... Nakonec se mi to povedlo, ale...nepochybuji o tom, že si doma musel vzít čistý trenky .
Nakonec jsme v pořádku dojeli domů. I když musím poznamenat, že bych si ten nákup dovedla představit i bez té vánoční atmosféry u otevřené kapoty .