Pracovní morálka pokleslá...

a střepy přinášejí štěstí!
Ač jsem se tomu snažila vyhnout jak jsem mohla, žlutě označená část na mém kalendáři přišla. Žlutá mi ani tak nevadí, co mi ovšem nevoní je fakt, že žlutá značí brigádu. Rozklad, hniloba, smrt, moje morálka se válí v bahně a kvílí. Dobrá, víkend jsem celkem přežila, 76 pánví a 29 myček je víceméně víkendovej průměr, nicméně dnešek... Oproti tomu, jak jsem se tam ráno sunula, jsem při přechodu na novou školu hnala. Abyste mě chápali, bylo to velmi opodstatněné. Chvíli nuda a pak... Přišli lidi. To je sice v čase obědů v restauraci celkem běžné , nicméně mně to částečně tentokrát vyrazilo dech. Šéf se totiž rozhodl najmout dalšího brigádníka, aby urychlil provoz. To spočívá zhruba v tom, že už mi talíře nenosí čtyři lidi, ale díky najmutí dalšího brigádníka a vydávání obědů i v bowlingové části restaurace lidí ŠEST. A proč si tak stěžuju? Dobře, uvolním stůl od talířů, co jsem právě obdržela a chci vyndávat myčku, nicméně nemohu. Proč? Protože těch šest osob nejde najednou, ale oni choděj jak kachny v řadě za sebou. To jsem si nedomluvila brigádu, to jsem upsala duši ďáblu! Abych nezapomněla na dnešní počty, co si vedu pro výsledný součet, za svých šest hodin přítomnosti jsem umyla dvanáct velkých hrnců, šest gastronádob a myčka jela celkem 30x, což je vzhledem k rozměrům talířů na obědy ve všední dny zhruba 480 talířů, v potaz se ovšem musí vzít misky na polévku a oválné talíře na guláš, což dělá tak... 160misek a 320 talířů, což je ovšem číslo víceméně odhadové, jelikož se týká jen talířů na jídlo, protože talíře pod polévkové misky a dezerťáky se skládají třeba po osmi do jedné řady. Co však odhadové není je fakt, že MI Z TOHO ASI ŠIBNE!!!. Nejsem však sama, jelikož když jsem si dneska ráno na otázku, jestli tam budu celej tejden povzdechla, že celej ne, jelikož to nepřežiju, odpověď zněla, že nejsem sama . A abych ze sebe ještě nedělala takovýho chudáka, o víkendu byla alespoň s druhou směnou sranda. Morálku mi opravdu pozvednul Roman, kterej si dopoledne náhle na krk nasadil žlutou peněženku s Medvídkem Pů a chodil s ní po lokále . Finále ovšem přišlo až asi o hodinu pozdějc, kdy nám zapěl svou předělávku Srdce od skupiny Kryštof. Nutno uznat, že jeho protáhlé "Srdce méééé, proletí střevem..." se neslo kuchyní mezi prskajícími pánvemi doslova líbezně . Abych nezapomněla, z odhadového výsledného počtu 320ks talířů je třeba odečíst jeden, co mi po umytí vypadnul z myčky na zem .