Slušní lidé ještě nevymřeli!

jen na ně musíte narazit
Přípravy na Festival Fantazie vrcholí a mě čekají poslední dva dorty. V rámci doplnění zásob jsem vyrazila do papírnictví, kde jsem nakoupila dortové krabice do zásoby, abych po návratu měla do čeho dát další dva dorty, co mě budou čekat za 14dní. S úhledně zabaleným balíčkem jsem dojela trolejbusem domů, stavila jsem se v místních potravinách a pak jsem vyrazila k vodě. Dnes jsem, přehnaně aktivní, sekala trávník, když tu mi zvonil nastavený budík, že už je upečený korpus, takže jsem vběhla do domu, že vypnu troubu. Projdu dveřmi, vypnu troubu, podívám se do pokoje a pak zůstanu tupě zírat. Že já blbec, já hlava děravá, jsem ty krabice nechala v obchodě!. Moje první reakce byla poněkud vulgární. Ze situace totiž vyplynulo, že jsem zaprvé vyhodila stovku oknem a zadruhé budu muset ještě dnes vyrazit do města pro krabice nové. Sice jsem s tím, že tam ještě budou, moc nepočítala, nicméně jsem se sebrala a vyrazila jsem směr samoobsluha. Mezi dveřmi jsem uctivě pozdravila, nahodila jsem výraz oduševnělého inteligenta, co jen neměl den a nadhodila jsem otázku, jestli NÁHODOU nenašli dortové krabice, že jsem je tu ASI zapomněla. Silné překvapení dolehlo na mé slabé srdce, když se prodavačka přívětivě usmála, krabice odněkud vytáhla a podala mi je. Když mi ve finále ještě na moje "Moc děkuju." řekla "Vůbec nemáš za co.", nabyla jsem moc dobrého pocitu, že slušní lidé ještě nevymřeli. Tomu tedy budu věřit ale jen do momentu, kdy mi zas nějaká svině svinutá šlohne další, v pořadí už třetí, kolo .