
Když nám třídní učitel sdělil, že pojedeme na exkurzi, jakožto člověk z učňáku exkurzí nebo výletem až na jednu výjimku nepoznamenanej, jsem se zaradovala. Radost mě ale trochu přešla v moment, kdy pan učitel dodal, že ale musíme být v cíli v 8hodin ráno. A že je to za Prahou. Stručné počty - sraz o půl šesté. Jdu zvracet

Dobře, večer před exkurzí jsem si natáhla budík na nechutných 4:50 a zalehla jsem, že se teda vyspim. No samozřejmě jsem nemohla usnout, nicméně mě překvapilo, že jsem se vzbudila ve čtyři hodiny. Jelikož se ale znám, bylo mi jasné, že jestli půjdu ještě spát, usnu a už mě budík neprobere. Tak co dělat, ve čtyři ráno, když se potřebujete zabavit. Tak jsem si zapla pc a šla koukat na House. Nedovedete si představit otcův pohled v 4:45, když mě šel budit a zjistil, že vstával úplně zbytečně


Zvolených autobusem jsem se tedy blížila ke škole (to si nedovedete představit, jak málo lidí někam jede v pět hodin


Došla jsem tedy pro zbytek třídy a nalodili jsme se. V minimálním provozu jsme se dostali z města. Ven byl krásný výhled, nikde nic, jen černočerná tma a na nebi hvězdy. V ten moment pan učitel po demokratickém hlasování nechal zhasnout a všechny nás pohltila tma. Což o to, kdybych potřebovala spát, určitě bych to ocenila, jenže na moji potřebu na záchod to moc nezabralo. Jeli jsme totiž teprve půl hodiny, takže jsem uznala, že by mě třídní za žádost o zastavení asi zabil. Tak jsem se snažila vydržet co nejdýl. Po čtvrt hodině, když už to začínalo být fakt hustý, jsem se odhodlala se zeptat. V ten moment však autobus zabočil a mně se málem zastavilo srdce. Ano, poznám jen minimum značek, ale značku sdělující, že jste najeli na dálnici, poznám vždycky. Stejně jako pan třídní, který kvůli tomu nebyl mou žádostí zrovna nadšen. Rozhodl se mě ale povzbudit tak, že mi sdělil, ať ještě chvíli vydržim, že za 20KILOMETRŮ bude benzínka". Ano, vydržela jsem přesně sedum minut, což byla doma, kdy skončila nekonečná svodidla podél silnice a objevila se tráva. Ač venku zima jako prase, vyběhla jsem polosvlečená a honem jsem se chystala zadřepnout do trávy. Zvědavý probudivší se spolužáci se ale všichni otáčeli co se děje, tak jsem musela jít dál. Řeknu vám, není nic romantičtějšího než v mrazu sedět ve škarpě u dálnice, pozorovat rychle projíždějící vás osvětlující auta, vnímat tu krásu přírody a...cítit jak vám doslova mrzne prdel


Spokojeně jsem si tedy ulevila a jelo se dál. Asi po dalších dvaceti minutách jsme dorazili ke slibované benzínce. Ano, jistě, sem bych to uuuurčitě v pohodě vydržela, pane učiteli



...pokračování coming soon...
sakra, ono to vypadá zajímavě a tys napsala kamin sůn.. já jsem na to byla tak zvědavá a ono bude pokračování až tak za měsíc.. :\'( (tak, doufám, že jsem tě dostatečně vyhecovala a bude to tady zejra :-i :D)
OdpovědětVymazatZa měsíc? To jseš ještě Lenko docela optimista :D :D
OdpovědětVymazatJinak se těším na pokračování, ale příště radši bez spoilerů. :D To potom není ono. :D :D
no co já na praxi vstávám v 5 a budu to tak mít skoro furt :D
OdpovědětVymazat4onlinka: tomu se rika SUROVY OPTIMISMUS :-i :-DD
OdpovědětVymazatVyhlasuji soutez o to, kdo vstava nejdriv!
OdpovědětVymazatJa kazdy pondeli vstavam ve 3:20 :)