Můj miláček foťák

začínáme
Jak už to tak nějak chodí, něco začíná a něco končí. Jelikož jsem toho se starým foťákem hodně prožila, cítím jistou potřebu se s ním tak nějak rozloučit a zmínit se o tom všem, co jsme spolu prožili. S naším prvním digitálem, Minoltou Dimage S414. Za nejsilnější zážitky bezesporu považuji naše několikanásobné protočení počítadla fotek dosahujícího "jen" 10 000. Byli jsme spolu na vodě, na střeše, na kopcích, ruinách, loukách i v lesích. Zažili jsme ovšem i nehezké chvíle, konkrétně v dobách, kdy foťák přestával fungovat. Card error jsem vídala častějc než sluneční světlo, neustále to hlásilo vybitou baterii nebo nechěl fungovat vůbec. Pak jsme se nakonec ale nějak opět shodli a fungovali jsme dál. Konkrétně do 14:08 dne 2.5.2005, kdy jsme po dalším protočení počítadla vyfotili v Peci poslední fotku. Fotila jsem horskej potok. Sedla jsem si při tom do kopřiv . A pak šlus a konec. Budiž ti křemíkové nebe lehké.
Jak jsem už psala, něco nového začíná. V Zittau sebou hodili a ač jsem se obávala, že nebudu mít foťák do GateConu, ve čtvrtek už byl tady. Včera jsme tak nějak započli naše přátelství, jelikož maminka opět přitáhla ze školy spoustu kytek, pár jsem jich zabavila a pustila se do díla. Nebudu se v tom dlouho rejpat, výsledky jsou tady.
Trojice fotek, kterou jsem si dovolila nazvat under water myslím nepotřebuje, abych ji nějak rozebírala.






A v čem spočívá tajemství těchto fotek? Nepovim, každopádně...Mattoni už NENÍ! .
Btw. tak jsme se tak seznámili a vypadá to, že si tohohle nechám a nebudu ho měnit s bratrem, páč ten litr nakonec asi ještě vysolim. Tak nějak jsme se už totiž skamarádili....