Poslední den školy

rozpoluplné pocity jímají se mého těla...
18. května bylo zvláštním dnem. Bylo totiž dnem, kdy jsme naposledy regulerně zasedli do lavic a "užívali" si poslední školní den. Jelikož se učitelé už ani nezabývali žádnými pokusy do nás něco vtloukat, pět hodin uteklo jako voda a před námi byla poslední hodina, kdy nás třídní seznamovala s detaily už brzy nás čekajících závěrečných zkoušek. Když skončila s osvětlováním toho, jak krásně oblečení a naleštění se dostavíme, zavelela nám k odchodu a úklidu šatny. Musím poznamenat, že ač jsem si tam za ty tři roky připadala častěji špatně než dobře, přecejen na mě padla nostalgie. Tý srandy, co jsme tam zažili, těch nových kamarádů, vtipných hlášek... V tomhle kolektivu jsem nalezla přátele, partnera do pokračovaček, lezbiče...a najednou mizíme každej někam jinam a jen tak se už nesejdem. Jistě, nemohu tvrdit ze absolutně všichni mi budou chybět, ale tak přecejen je celkem pozitivní občas spatřit napruženější tvář než je ta vaše, případně napruženost té tváře ještě trochu posílit . Je čas udělat třídě pápá...


A co tedy dál? 31. se dostavíme pro vysvědčení, budeme tahat témata na praktický a budeme normovat, 4. se dostavíme na praktický a 18. na ústní. Ehm, takže nezbývá než si odkašlat, zhluboka se nadechnout... a začít se modlit!