Festival Fantazie 2007 I.

a hádejte, kde jsme pro velký úspěch ubytováni...
Konečně přišel vytoužený pátek a po pěkně stresovitém čekání, jestli se potáhnu s krosnou těžkou jako vyžraný prase na nádraží na zádech nebo ne, mi konečně napsala Jogi s tím, že mají už auto opravený a cesta proběhne díky bohu autem. Jana alias Phoebe se dostavila k nám, kde nás o nějakou dobu později vyzvedlo auto. Po naložení naší nadměrné bagáže do kufru auta, které spíše než nakládání připomínalo hraní tetris, jsme se nakonec nějak porovnali a mohli jsme vyrazit. Průjezd Pardubicemi no problem, horší to začalo být v Chrudimi. Tam jsme totiž uvízli v opravdu báječné koloně, ve které jsme popojížděli ještě nejméně půl hodiny. Když se nám povedlo konečně projet, už nám opravdu nic nebránilo vyrazit vstříct zážitkům, které letošní FF nabízí. Prvním, na moje srdce až příliš silným zážitkem byla registrace. Přišly jsme, prokázala jsem se občankou, laskavě jsem nadiktovala svoje jméno a pak už jsem nedočkavě rvala obálku se vstupenkou a ubytovací kartičkou, abych zjistila, kde budeme letos bydlet. Jack totiž zařizoval třídu celou věčnost dopředu, abychom bydleli přesne podle svých představ se svými kamarády a všechno bylo po loňsku, kdy jsem díky organizační chybě skončili v tělocvičně. Ano, vytahuji žlutý ubytovací papírek, očima najíždím na kolonku číslo pokoje a můj úsměv mizí někde u Havlíčkova Brodu. V kolonce totiž stojí tel , což je ona po loňsku nechvalně známá tělocvična. Ale jistě, my už máme zřejměm na tělocvičnu automatickou rezervaci. Smířeni se svým osudem jsme zamířili jsme si jakožto první dorazivší nechali odemknout tělocvičnu, zabrali jsme strategicky nejlepší místa a vyrazili jsme na nákup pití do Penny.
Po lehkém idlení a zabydlení, kdy se k nám do tělocvičny nakýblilo dalších asi dvacet lidí, mezi kterými byla i skupina SGAProjectu, ve které byla k Jimiho velké radosti i Klenotka, kterou kvůli jejich vzájemném vztahu na fórech začal okamžitě prudit Jimi neustálými poznámkami a letáky, jsme se vypravili na první přednášku tento rok. Reaver uváděl nováčky do děje první série Battlestar Galacticy, což jsem nicméně já vydržela jen asi dvacet minut a pak jsem si šla lehnout. Nicméně nutno uznat, že přednáška byla přinejmenším ze začátku silně humorná, protože Reav se společně s mmmm a Mirečkem posilňovali flaškou Jelzina a Mireček, podpořen heslem Kdo chce psa bít, hůl si najde pojal jako záminku k připíjení skoro všechno, co kdy v BSG bylo, takže připíjel na každou sezónu zvlášť, načež když mu došly sezóny, začalm připíjet na trailery k sezónám a další věci. Svůj výstup zakončil tím, že usnul na stole vedle přednášejícího Reava .
Po velmi náročné noci, kterou trošku drasticky ukončil Korchy a jeho poddaní, kteří inteligentě před sedmou ráno začali do zdí třískat létajícím talířem, se moje už třetí FF přehouplo do druhého dne, který jsme nicméně kvůli nudnosti programu kromě filmu Spláchnutej a pár vyjímek proidlili. Nakonec jsem v rámci aktivnosti vytáhla Twister a zahráli jsme si. Jimi opět dokázal, že se po celý rok udržoval a je pružnější než kdy dřív. I když teda nutno poznamenat, že si pak stěžoval, že ho teď už přesně nevim co bolí .
Do tělocvičny za námi zavítal kříženec Krysaře, Mozkomora a Smrtky. Potkat ho ale někde v noci tak nevim nevim .
Já bych řekla že tohle ani nepotřebuje komentář, že? .
A včera večer? Včera večer jsme s Jogi po shlédnutí Noční hlídky v rámci udržení společenskosti vyrazily na bar do KD. Po cestě nás nicméně odchytil Monopost, Hemi a ještě někdo další a společně s nimi jsme podnikly okružní procházku městem, jejímž jediným výsledkem bylo zjištění, že poloprázdný bar v jednu zavírá a jediné dva Nonstopy tady jsou narvané k prasknutí, takže jsme skončili opět na baru v KD . Ve výsledku to ale nebylo tak špatné, protože jsme si hezky pokecali a dokonce jsme se dostali i k fotbálku, kde jsme ovšem s Jogi dostaly solidně na zadnici. Trapné to bylo už proto, že my jsme byly dvě, zatímco na druhé straně byl Monopost sám a stejně nás nehorázně vyklepal . Nakonec jsme i zjistili, kdo zná Pravdu (jméno hlavního organizátora festivalu) a někdy ve tři v noci jsme se jakože dostali do postele.
Tam to sice nestálo za nic už proto, že nalevo i napravo od nás spali dva jedinci, co chrápali jak na lesy a jeden jejich krásnej duet ještě doplňoval přestávkama v chrápání, kdy ho nahrazoval opravdu příšerným skřípáním zubů. No ještě že jsem nedoufala, že se dobře vyspim . ...pokračování příště...