Praktické závěrečky

s TAKOVOU přípravou...
Jak jsem před nedávnem sdělovala, šílená neděle plná malinové pěny a rozkydané želatiny pozvolna došla ke konci a já jsem se musela vstřebat do postele, odkud jsem ráno plná elánu měla vyskočit. Napsaný to zní celkem jednoduše, praxe je většinou poněkud jiná, což byl i důvod, proč jsem byla ráno dost překvapená, když jsem v 5:30 vyskočila s úsměvem na rtech, oblíkla se a prozpěvujíce si jsem vyrazila tahat z postele bratra (proto asi ten úsměv ). Bratříček se sice nadávaje, nicméně celkem rychle vyvalil z postele, do auta jsme nanosili moji výbavičku a vydali jsme se směr škola. Poté, co jsme objeli celý obrovský blok kolem školy a už už to vypadalo, že můj milovaný třináctikilový šlehač snad poneseme kilometr se nám nakonec povedlo najít pěkné místečko a věci jsme donesli do školy. Tam jsem hned byla druhačkami označena za blázna, že se tak směju když mě čekaj praktický. No, něco pravdy na tom asi bylo, když mi úsměv z tváře nesetřel ani rádoby podpůrný proslov paní mistrové, který nemít tak dobrou náladu by ze mě nejspíše udělal rozklepanou vystresovanou trosku, protože nezapomněla upozornit, jak důležité a podstatné a život dále řídící praktické zkoušky jsou. A proč mě ani to nevykolejilo? Nevím, možná nějaká taková jako představa, že smůlu jsem si snad už vyčerpala . Sedmá se neúprosně přiblížila, stejně jako Markéta s Jitkou, které mi byly k mojí "velké" radosti přiřazeny a nám nezbylo než se vypravit na dílnu, kde už nás na stole čekaly nasafované suroviny. Oproti předchozím letem jsme získali výraznou výhodu, nedostal jsme každý nafasovanou tu trošku, co jsme potřebovali, ale dostali jsme dohromady hodně surovin, že zbytek se vrátí. Takže odpadnul stres že nám něco nevyjde a mohlo se začít vyrábět. Po lehce nepřekvapivém pobíhání po škole, protože mi samozřejmě neposlali maliny na malinovou pěnu, kterou jsem chtěla začít, mi někdy kolem osmé mistrová zapsala čas začátku a vrhla jsem se do práce. Nutno poznamenat, že během čtyř a půl hodiny, co jsem vyčerpala, jsem kromě toho, že jsem si ukázkově čisté oblečení ohodila malinami, které jsem později nalezla i ve výšce metru sedumdesát na zdi za sporákem (), nic nezkazila a celkem dost jsem toho i stihla. S tím, že mám rozlitou pěnu ve skleničkách, dort mám upečený, promazaný a osypaný a sněhové kostky mám už i zatřené sněhem, jsem se vydala domů. Na zastávce jsem si ještě lehce z donucení pokecala s Markétou, která nezapomněla několikrát sebevědomě prohodit, že už má všechno kromě tuším zdobení dortu hotové a pak už jsem se s dobrým pocitem vypravila domů. Druhý den mě dobrý pocit hned po ránu opustil. Jituška totiž, absolutně nestíhaje, vydržela první den pracovat asi šest hodin, přičemž svoje debilní kiwi poválela na mřížce v ledničce nad mýma sněhovýma kostkama tak dokonale, že povrch mých krásných původně sněhobílých kostek silně připomínal chlupatou zadnici mého bratra. Jelikož se s tím nic dělat nedalo, alespoň jsem kostky nazdobila a mírně napruzená jsem se odezvdala osudu. Dozdobila jsem dort, zalila pěnu omáčkou, zazdobila ovocem a šlehačkou a pak už nám nezbývalo než čekat, až si nás zavolají na prezentaci. Nejprve jsme odnesli zákusky, které jsme tam poskládali na stůl a poté jsme se vrátili pro dorty.


Musím říct, že jsem byla celkem v pohodě. Držíce podtácy s dorty jsme se postavili vedle sebe společně s kuchaři a číšníky, co zrovna taky konali zkoušku, byla nám představena u stolů rozsazená komise a měli jsme se představit my. Popravdě řečeno jsem děkovala bohu, že jsem se do dveří nadrala jako první, protože takhle začala mluvit Jitka. Musím jí fakt pochválit, já jsem totiž pořád čekala, kdy nám mistrová řekne jak slíbila, co máme říct, nicméně jsem se nedočkala, takže jsem byla lehce nepřipravená. Když ale Jitka s Markétou předvedly, že nejsou žádný mejdla, došla řada na mě. Oproti předchůdkyním jsem se nezmohla jenom na SOU, ale představila jsem se celými názvy všech možných došlova sračiček, na což pan ředitel souhlasně pokýval a pak došlo na to, že jsem měla sdělit, co jsem vyráběla. A v tu chvíli....v tu chvíli jssem zmerčila něco, co mě vyhodilo ze sedla jak nikdy. Uprostřed svého monologu jsem se zahleděla na obličej vzadu posazené ředitelky Pohankové, se kterou jsme tři roky pěstovaly oboustrannou nenávist. Její posměšněj pohled mě vykolejil natolik, že se mi rozklepaly ruce jak feťákovi při absťáku a náhle jsem si nemohla vzpomenout, jakej dort jsem dělala. Jistě, řeknete si, že je to trochu zvláštní, když jsem ho držela dvacet cenťáků od očí, ale to by mi to musel v ten moment někdo říct . Když se mi povedlo dokoktat výrobky, dopředstavili se kuchaři a my jsme byli odesláni zpět na dílnu, kde jsme čekali, až nás zavolají že máme krájet dorty, aby se mohlo ohodnotit promazání, kvalita korpusu a rozkrojení. Nakonec jsem se tam vybavena noži vydala jen já. Úsměv se mi na tvář vrátil poté, co jsem zmerčila ředitele, jak do skleničky po mojí pěně hrabe lžičkou takovým stylem, jako by chtěl snad vyjíst i to sklo . A pak došlo na krájení. Což o to, nakrájet dort není žádný problém, pokud...pokud neleží víc jak hodinu v teplém počasí u otevřeného okna. Ukázkově nahřátý nůž jsem přiložila na dorty, začala jsem řezat a vrchní díl korpusu začal v rozteklém krému jezdit takovým stylem, že ve výsledku byl plátek nahoře silný centrimetr a dole měl dva . No, to by ani tak nevadilo, kdyby mi přímo přes rameno nekoukala evidentně dost rozrejpaná ředitelka a nezapomněla hned upozornit na to, že to mám špatně rozkrojený. Ale tak celkově vzato kdybych neměla tak tvrdej korpus tak by to možná šlo nařezat i rozteklý. Ale tak za to já nemůžu, za to může...trouba! . Z praktických závěreček jsem vyvázla jako jediná s jedničkou a tím, že jsem měla tvrdší korpus v dortu a o něco sladší sněhové kostky. Ale to dost dobře nepobírám vzhledem k tomu, že jsem vážila pěčlivě každej gram, abych to nepodělala jako doma . A abych nezapomněla, suverén Markéta vyvázla s těsnou čtyřkou a tím, že měla nepoživatelný šodó chlebíček, příšerně ozdobený a prokrojený dort a absolutně rozpadlou a sraženou čokoládovou terinku. Tak jsem docela až ráda, že jsem si nechala nějakou práci i na druhej den .