Dreams DO come true...?

Velice často se budím s úsměvem na rtech. Ne že bych byla až tak pozitivní člověk, který by každý den začínal nadšeným juchnutím a skokem z postele, je to tím, co se mi zdá. Je to až fascinující, ale mnohdy jsou to doslova takový blbosti, že to skoro až není možný.

Vezměme si například předvčerejší noc. Jelikož jsme posledních pár dní strávili hraním LEGO Harryho Pottera, nezbývalo (ano, nezbývalo :D) mi nic jiného než se podívat na všechny filmy. A jelikož jsem, vzhledem k jejich délce, u nich strávila dost hodin, bylo skoro až jasné, že bude následovat nějaký naprosto šílený sen s touto tématikou. Nutno uznat, že výsledek předčil moje očekávání, protože se mi zdálo něco naprosto ultimátního. Jednalo se v podstatě o nějaký cross-over děje Harryho Pottera s destrukcí Země způsobenou zombie apokalypsou. Představte si mě a Brumbála, jak v těch svých hábitech zdrháme před bandou zombie, která se snaží ukořistit naše mozky :D. Problém v podstatě spočíval v tom, že magie na zombie nefungovala. V tu chvíli se toho ujal Brumbál, vyčaroval stříbrné Lamborghini a v něm jsme začali těm zombíkům ujíždět. Podařilo se nám najít opuštěnou farmu, kde jsme se (nechápu proč) chtěli schovat ne v domě, ale v seníku. Bohužel se ukázalo, že v tom seně jsou nějaké zombie schované, takže nás málem dostali. Pak jsem se naštěstí probudila, ale stejně to bylo dost creepy. Paradoxně nejhorší nebyla celá ta pointa že mě někdo honí, ale fakt, že jsem si celou dobu myslela, že jsem Harry Potter. Vypadat jako Daniel Radcliffe, to je teprve creepy :D.
Ale říkám vám, zombie apokalypsa je to jediné, co Rowlingová přehlédla. Mohl to bejt TAKOVEJ trhák!.

Další naprostý hit se mi zdál asi před 14ti dny. Jednalo se o to, že jsem z jistého neznámého důvodu začala studovat na jiné univerzitě. Bylo to tam moc hezké, nové (takže žádná podoba s UPCE :D) a já se cítila velice osamělá, protože jsem nikoho neznala. Z toho důvodu jsem se rozhodla spřátelit se skupinkou, kterou jsem potkala v kampusu. Tak si tak povídáme a najednou se k nim připojil medvěd Grizzly. Po mém počátečním šoku se ukázalo, že tam studuje taky (:D) a zkamarádili jsme se. Znáte to, hledáte kamarády a seznámíte se s medvědem, takže spolu začnete trávit většinu času, zdravíte se fistbumpem a jste nejlepší parťáci. To už určitě zažil každej :D.
A jelikož to byl opravdu kámoš, pomáhal mi když jsem to potřebovala. Když jsem totiž šla poprvé do knihovny, nemohla jsem se tam vůbec zorientovat a nemohla jsem nic najít. Požádala jsem ho tedy o pomoc - bohužel se ale ukázalo, že měl zrovna línací (je nějaký takový přídavný jméno?) sezónu a knihovnice ho vyhodila, že nechává chlupy na koberci. Tak se sebral, na ulici přepadnul nějakou důchodkyni a vzal si její květovanou zástěru, šaty a na hlavu šátek a takto tam se mnou chodit mezi regálama a pomáhal mi hledat. Sice vypadal jako monstrózní chlupatá babička, ale knihovnice ho nepoznala :D.

Korunu tomu nasadila včerejší noc. Z naprosto neznámého důvodu se mi zdálo, že jsem byla princezna :D. Určitě znáte všechny ty pohádky, kde princezna má být provdána za někoho urozeného, ale miluje někoho chudého a dopadne to špatně pro toho chudáka. Tak přesně tak se to stalo, příšerně jsem milovala jednoho muže z hradní stráže, ze záhadného důvodu neměl vlasy, ale připadal mi hodně přitažlivej (divný je to, že vypadal jako Vin Diesel - ewww). Tajně jsme se scházeli, pak na to ale můj otec přišel. Naprosto unexpected twist spočíval v tom, že otec poslal do války mě a ne jeho XD.

Všem, kteří si v tomto bodě myslí, že jsem naprosto padlá na hlavu, bych ráda řekla, že trávím většinu svého času rozhovory se studenty, koukáním na filmy, seriály a čtením knih. Přijímám denně tolik různých informací a vstřebávám tolik audiovizuálních materiálů, že se to prostě musí někde projevovat :D.