Prázdniny pomalu končí...

a to pěkně SUX!
Prázdniny utíkají a já začínám shledávat nemilou pravdu. Přesně za 14 dní budu čumět do stropu a zoufale se snažit usnout před prvním školním dnem. A to je sux a taky to smrdí a navíc je to tak blbý, že mě ani nebaví na to nadávat . No nevadí, přesuňme se k nějakým informačně hodnotnějším sdělením. Prázdniny jsou skoro u konce a já mám opět ten skleslý pocit. Letos to však je jen z poloviny z toho, že se opět blíží škola. Mám tak nějak totiž pocit, že jsem ty prázdniny promrhala. Ano, byla jsem na FFku, na různých výletech, na stanovačce, na brigádě (ne teda že zrovna to by kvalitu prázdnin nějak pozvedalo ), ale přesto mám pocit, že ty prázdniny tak nějak nebyly nic moc. Jasně, řeknete, že jsem si to měla líp zařídit a ano, máte pravdu. Za nějakých sedm hodin odjíždím s Šindelou, Jogi a Léňou na chatu do Podůlšan a jsem rozhodnutá, že tento předposlední týden prázdnin nepromrhám! Náhlá vlna nostalgie mě totiž donutila otevřít blognutí z našeho prvního pobytu v Podůlšanech. Ač jsme se zúčastnily jen tři, jelikož Pleskotka ten rok z čehosi propadla a máma jí nedovolila jet, protože dělala na konci prázdnin repec, a s Jogi jsem se ještě tolik nekamarádila, při čtení výše linknutého blognutí pořád umírám smíchy, když si na to vzpomenu.
Ale letos, letos to chci zkusit překonat. Ať se nemusim v září fackovat, že jsem celý prázdniny pronudila. Mám zabalený DDRko, UNO, Twister, beru si brusle, kolo, Člověče, napij se a dalších x věcí. To by v tom byl Petroit, aby to nevyšlo .

By the way, 7.8. měl můj blog 4. narozeniny. Musím říct, že tato informace mě silně šokovala, zvláště poté, co jsem si tuhle zpětně četla svoje první články a upřímně jsem nepochopila, jak to někdo mohl vůbec číst. Ano, přiznejme si, většinu návštěvnosti jsem tvořila já, když jsem se chodila dívat, jeslti mě někdo četl, ale to není důležité, ne?