Pár změn a poznatků

to víte, čas plyne a já...
...se nudim. Sice to některé z vás překvapí (nejvíc to ovšem překvapuje mě! ), ale je to tak. Život mi tak nějak až nevkusně rychle sklouznul do nudných kolejí. Ale nechme nudných litanií
V rámci přerušení nudy jsem vyrazila k trafice za účelem zakoupit časopis Šťastná třináctka. Pominu-li úžasně dementní výraz trafikantky (to bylo fakt super ), bylo zakoupení něčeho mezi Bravíčkem, TopDívkou a Sluníčkem velmi přínosné. Například jsem zjistila, jak se vyhnout trapasům (bohužel jsem dle toho jeden ve středu udělala, když jsem popisovala úterní nevolnost ), co dělat, když se z kamaráda stane přítel, jak být kůl, co ze mě vyroste (pozor, to bylo velmi zajímavé - Až vyrosteš, staneš se šílenou, zábavnou a citlivou ženou. Bude z tebe člověk, kterého si všichni, hlavně děti, zamilují. Dokážeš sladit zodpovědnou práci s rodinnými radovánkami. Na ztřeštěnosti, blázniviny a žetríky nikdy nebudeš moc stará. Budeš mít ovšem potíže najít kluka, který tento tvůj nezvladatelný temperament snese. ) a jak si najít kluka. Totální třešničkou na dortu ovšem byl proslov šéfredaktorky na první stránce, která na přilehlé fotce s culíkama vypadala, jak kdyby si nevšimla, že už jí není deset. Takže... kdyže vyjde další číslo? .
V návaznosti na Šťastnou třináctku a její přílohu - hippie náušnice s červenejma kytičkama jsem opět začla nosit náušnice. A že už bych potřebovala víc uší, jeden pár háčků na ně stojí 6,-Kč a já už mám vyrobený čtvery .
Tento týden jsem se také konečně prokousala v jeden den nakupeným kejkováním, výsledkem byla podkova a dort k svátku. Což mi připomíná, že jak jsem psala, že budu dělat těch hodně věnečků a kremrolí, pustila jsem se do toho opravdu s chutí. S takovou chutí, že jsem si nejdřív špatně nanormovala. Jó, kdo ví, co bych pak dělala s 9000 věnečkama .
V hledání zábavy jsem dokonce došla tak daleko, že jsem začla hledat, za co užitečného bych mohla utratit rodiči naspořené peníze, co dostanu v osmnácti. Tipovat to nemusíte, chci si kupovat šlehací stroj. Jen škoda, že jeden takovej krásně červenej, co jsem našla, měl malej objem . Co se ještě mého "umění" týče, v uvažování a blízko provedení je i rekonstrukce naší kuchyně, přičemž ve výsledku já budu mít vlastní. Johó!.
Ač se tomu vyhýbám jak můžu, končí mi Xena. Už jeden dvoudíl, kde pravděpodobně umřou a konec. Což o to, já bych sosala něco jinýho, ale kvůli náhlému omezení netu nevím, zda mám. Ach jo, snad abych zas začla číst nebo co .
Ve čtvrtek jsem na stole v kuchyni ráno objevila zajímavou věc. Dvě krabičky tátovy oblíbený holící pěny (ano, oblíbený v naší rodině znamená, že NEMŮŽE mít jinou, i když tuhle už nevyráběj) a papírek. Na papírku stálo máminým písmem "Miláčku, když už opravdu žádný nemáš, tak si teď tohle budeme mazat na chleba?". Abych se přiznala, chleba už jsem radši doma přestala jíst .
V pátek nás čekala velmi nevkusná písemka na opakování z technologie. Jelikož na praxi nebylo moc práce, dost brzy jsme se dostali pomalu k tomu, že půjdeme psát. Když jsme ovšem takticky začli přemlouvat, že nechceme, mistrová se začla hrozně smát a prohlásila, že na naše vymlouvání se těšila úplně nejvíc, protože to vždycky stojí za to a odešla s Jitkou a Adélou loupat jablka do závinů. My jsme pak seděli a čekali, ovšem já jsem dostala spásnej nápad, ze sešitu jsem vytrhla papír, složila jsem losovátko Nebe, Peklo, Ráj, všude jsem napsala NE a vyrazila jsem za mistrovou, že přicházím s naprosto revolučním a demokratickým řešením. Mistrová losovala, překvapivě padlo NE () a nakonec jsme fakt nepsali .
Lenka měla ve čtvrtek narozeniny. Ach jooo, abych pomalu začla balit ten dárek, co mám už měsíc a třináct dní na stole .
Týden mi totálně zazdil nákup s Janou v Grandu. Respektive samotnej ani ne, ale si tak jdeme a najednou proti nám Julian. Povýšenej výraz, způsobem "uhni!" se protáhnul kolem Jany a s cvakáním bot odešel. Kdo ví, jestli neměl lodičky nebo tak něco .