.
Něco po šesté místního času, mám otevřenou svou oblíbenou mléčnou rýži a koukám na monitor. Můj výraz je temnější než obloha a připravenost na cestu do školy je pouze fyzická. Mám propisky, bílou košili a nejdebilnější výraz, jakého jsem schopna - připravenost na podání ruky řediteli maximální. Nezbývá mi než doufat, že dnes na slavnostním zahájení v tělocvičně zkolabuju já... Howgh.
To už se mi jednou stalo..Jen na nádvoří..Nic příjemného,držím palce.)
OdpovědětVymazatty s tou skolou nadelas...
OdpovědětVymazatBez školy by nebyla zábava :))
OdpovědětVymazat