U lékaře

kvalita služeb stoupá a já...
Jelikož jsem v pondělí večer náhle zjistila, že mám další den navštívit svéhom alergologa, nezbylo mi nic jiného, než tam v úterý ráno vyrazit. I když díky bohu za mou nevědomost, jelikož svého alergologa miluju asi jako tepeleně opracovanou zeleninu, aspoň jsem si ušetřila depku . Po už velmi standartním hodinovém čekání (jó, není nad to si i přes objednání počkat ) jsem se konečně dostala k sestře. Tam jsme vyšetření zahájily na výdechoměru, což byla, jak se později ukázalo, zásadní chyba. Jelikož jsem napoprvé nedosáhla pro sestru uspokojivých výsledků, nutila mě to opakovat. Když ani napotřetí nebyl výsledek pro ni uspokojující, zapla tam jakousi pomůcku pro malé děti ve stylu "vyfoukni barevnou kuličku z tuby". Nutno uznat, že v tu chvíli už jsem toho začínala mít plný zuby, nicméně sestru to asi právě začlo bavit. Ve chvíli, kdy i další výsledek byl rozdílnej než všechny předtím, sestru už to bavit přestalo. Poté, co jsem pozovolna valíce oči kvůli nedostatku kyslíku vyslechla, jak mě to nezajímá, měla bych se snažit a že vůbec nespolupracuju (jen tak mezi náma, ani kdybych se pos..., tak to nezvládnu udělat líp ), drze jsem si sundala nos ucpávající kolíček, ihned jsem byla napomenuta, že si ho mám okamžitě nasadit a pokračovat . No, abych shrnula konec, požadovaného výsledku jsem nedosáhla. Pak jsem přešla vedle do ordinace a víte, co ten....pán napsal do zprávy z mého vyšetření? "Nedosáhli jsme plného výdechu z důvodu problémů při spolupráci." No ty dva se hledali, až se našli . Pak nastalo moje velmi neoblíbené vyšetření a když se doktor prohlásil „Vy nemáte doma žádné zvíře, že ne?“ a po mojí záporné odpovědi jsem byla vyslána na vyšetření, zda nemám alergii na kočku či psa. Tak jsem si tak sedla, sestra mi začla kapat na ruku a mně se tak nějak nezdál ten počet. Tak jsem říkala, že doktor chtěl jenom kočku a psa. Sestra chvíli tupě zírala a pak opravdu inteligentně prohlásila :“No tak to máš jedno, jestli tu budeš sedět s patnácti kapkama nebo dvěma, stejně budeš muset čekat dvacet minut.“ Dostala jsem rozkaz to nesetřít a šla jsem si sednout. Tak jsem se tak posadila a že si aspoň podepřu hlavu, páč to začínal bejt pěknej vopruz. No, stačilo trošku zvednout ruku, sjely mi hodinky a čtyři testy byly pryč. Tak to bysme měli, sestři . Po obvykle (taky už jsem tim prošla po čtvrtý ) negativních testech jsem dostala dokonce troje prášky, co mám brát a víte, co je totálně nejprímovější? V prosinci se mám zas stavit. No, abych se pomalu začla psychicky připravovat .