Souhrn prvního týdne

není nic lepšího než... PŘEŽÍT
Pondělí nedopadlo nakonec tak zle, jak se zdálo. Překvapivě se mi povedlo vstát, ještě překvapivěji se mi podařilo dostat až do školy, kde jsem se opět ke své nelibosti shledala s některými jedinci, pak došlo na nějaké ty kecy a pak jsme se přesunuli do tělocvičny. Zážitek opět sám o sobě, dýchatelný vzduch minimální a ředitelův proslov nad nervy poslouchajících. Když se mu konečně povedlo představit všechny nové učitele kvůi loňskému hromadnému úbytku (ti věděli proč ), nějaká holka odcházela v doprovodu svých dvou kamarádek pryč, protože se jí evidentně udělalo šoufl. Situaci ovšem dorazil spolužák za mnou, co na vedle stojící spolužačku prohodil "Hele, dělej že ti je špatně a zkolabuješ, já tě jako odvedu a půjdem na jointa!". Škoda, že fakt nešli .
Jelikož se na nás štěstí opravdu usmálo a vyšla na nás na začátek roku praxe, přesunuli jsme se na dílnu. Po nezbytném školení o BOZP (Mistrová:"Takže když bude hořet, utíkejte a volejte "Hoří" a-" Ajs:"Hele, běž se tam podívat, je tam něco pěknýho!" ) jsme se vydali domů. Ač jsem tomu ráno nevěřila, držela se mě jakási pozitivní nálada. Aspoň něco.
Úterý bylo opravdu prima. Všudepřítomná pohoda, vtípky, napejkali jsme korpusy a bylo to strašně fajn. Pak byl ovšem Ajs odeslán do hotelu Labe (díky čemuž jsem zrušila posílání do pr... a odteď se posílá jedině do Labe ), trochu to rozložilo zábavnou část kolektivu a bylo už jasné, jak to bude dál. Mít z někoho, s kým strávíte celý rok, ponorku už první den, je velmi zlé .
Středa začla velmi velmi brzo. Totiž vzbudila mě SMSka. Má oblíbená funkce opakování zvuku oznamujícího příchod sms až do jejího vybrání mě probrala ve tři ráno. Totiž, tři ráno, abych začala úplně od začátku, vedle hlavy mám polštář, na kterém jsou dva budíky a mobil (ještě si nějak nemůžu zvyknout na vstávání ). A jak byly ty pěkný skoro tři ráno a budík ležel, ve své rozespalosti jsem se domnívala, že už je nechutných šest a zaspala jsem. Jelikož jsem se ale tak trochu cejtila jak zombie (no, kdo si to kdykoliv nemyslí, když mě vidí ), vybodla jsem se na to a spala jsem dál. Pak mě probudil otec. To bylo v pět. Tak si tak rozsvěcím, mžourám na budík a tam rovných pět. Jenže PĚT je strašně brzo a jak na to zírám, úplně mě chytá šok. Jak je ta malá ručička tak těsně vedle šestky, hned mě napadá, že je SEDM a zaspala jsem . No dobrý, když se mi podaří zahřát mozek natolik, aby pochopil časovej údaj, podruhé padám na polštář. Jen se pak divím, že se mi daří vzbudit se v opravdu správnej čas .
Čtvrtek se odteď navždy stal symbolem chudoby. Když se mi na osmej pokus konečně povedlo uhnat učitelku o vejplatu za červen, dostala jsem 290Kč. Stále se mě drží pocit, že pro takovou almužnu jsem se nemusela tak honit. Čtvrtek se zároveň ale stal také dnem velmi zásadního rozhodnutí, jelikož jsem právě započala jakousi novou etapu svého života (a spolužaččin účes už mě hodnou chvíli provokoval ), rozhodla jsem se, že se nechám ostříhat. A jelikož jsem na to už absolutně psychicky připravena, půjdu tam v pondělí hned po škole. Tak čekejte . Pátek, čili dnešek, byl sám o sobě velmi pozitivní. Ač jsem se o půl šestý ráno cejtila spíš na smrt, nějak se to pak zlepšilo. Zhruba už ve chvíli, kdy jsem dobíhala autobus. Původně jsem mířila na vzdálenější 11ctku, ale když jela 8čka, vyrazila jsem za ní. Jelikož jsem jí ale doběhla jen tak tak a řidič už odjížděl, rozhodl se mi ještě prokázat službu a otevřít mi na sekundu dveře. Jelikož to ale bylo doslova na sekundu, přesně mě do nich zavřel . Nevadí, hlavně že mám nohy vevnitř, že . Ale že jsem si málem urvala batoh .
Na praxi jsem si tak solidně užila. No, začalo to asi tak tím, když jsme se pustili do matlání marokánek. Kejda vzhledu a konzistence zvratek byla zřejmě sama o sobě nějaká vtipná, protože celou cestu pro fasování jsme se strašně tlemili a po cestě zpátky jsme se ztratili v šatnách pro číšníky . Nejlepší ale bylo, když jsme procházeli dívčí šatnou a já, spatřivše v otevřených dveřích umyvadlo a tuše záchod, jsem zamířila tam. A všichni za mnou .
Domů jsem dorazila taky nějak v povznesené náladě a pustila se do výroby dortu. Jelikož se ale tak nějak rychle posunul čas a táta velmi nelibě odmítnul nadále poslouchat MPtrojky linoucí se z počítače, pod heslem "Moudřejší ustoupí" jsem vypla Winamp a vzala jsem si půjčenej MP3přehrávač. Jelikož ale zastávám i "Moudřejší ustoupí, ale byl by blbej, kdyby úplně" a proto, že tatínek žádal vypnutí počítače a ne ticho, začla jsem velmi libě opakovat, co jsem slyšela. No, například u Always something there to remind me jsem vyprodukovala ještě horší řev, než vyrobil Jay Laga'Aia alias Draco v Lyre, Lyre, Hearts on Fire . Ale jsem ráda, že jsme se dohodli .