A co si myslí Skalická?

Skalická si nemyslí, Skalická spí
Mám takové zvláštní období. Nemůžu spát. V deset padnu do postele a koukám. Koukám, koukám, koukám, až jsou dvě-tři a já konečně usnu. Nemusim tedy vysvětlovat, jak vypadám když vstávám v šest. Pak nakráčím do školy...a jistě si dovedete představit, co následuje pak. Písmena vidim třikrát, oči otevřený na malou škvírku a jen čekám na porážku. Až náhle zjistím, že už nečekám. To se mi stalo i v pondělní hodině ekonomie. Učitel nakráčel po zazvonění do hodiny, typickým zahřměním si jako vždy sjednal klid a začal vykládat. Banky. Jejich princip, způsoby. Téma jak noha, to by zabilo i zdravýho. Ani se nedivím, když jsem zhruba po deseti minutách nudnejch keců odebrala do říše snů, ležíce na svém věrném svetru. Tak si tak klidně spinkám, banky mi můžou políbit...dědu a náhle se násilně budím. Násilně proto, že do mě Jana drká, jelikož nade mnou učitel stojí a na něco se mě ptá. Představte si, jak bystří jste bezprostředně po spánku a já v tomto vstavu zoufale luštím, co po mně chce. "Kolik si teda myslí Skalická, že to je pěněz?", opakuje učitel nevím pokolikáté větu a já teda aspoň zvedám, že když už nevím, o čem mluví, aspoň se na něj podívám. Třída vzápětí vybuchuje smíchy a zřejmě to má i důvod, jelikož když po chvíli trochu procitnu, zjišťuju, že mám přes půlku obličeje obtištěnej vzorek svetru, z koutku mi visí slina a učitel ne vyloženě spokojenej s mým mlčením a rozespalým mžouráním bez odpovědi odchází k tabuli. Když pak na konci hodiny obchází třídu a kontroluje, kdo si psal zápisky, mně suverénně píše zápis do kázeňského sešitu. Jen by mě zajímalo, kde přišel na to, že jsem si je nepsala .