Mik Miku Mikuláš...

přišel s čertem na panáka
Jak už to tak v zimě bývá, k Mikuláši přihořívá a když je nás trochu víc, vyrazíme do ulic... A jak to pak vypadá? To se takhle pátého slezeme a jde se na věc. Křídla na záda, rohy nejlépe na hlavu, seznam do rukávu a jde se. Ale co tomu předchází? Jana je právě Janou přeměňována na černocha a nedá se říct, že by se jí to líbilo .
Na co se přeměňuju já? No to nevim, každopádně mám čokoládu na předloktí a nevim vo tom .
A druhá Jana? Ta se přeměňuje zřejmě v Terminátora, sledujte ty panenky .
Je cca 16:48 a my už si to razíme Mandysovou ulicí. Zatím žádná konkurence v dohledu, takže se není čemu divit, že po cestě nás staví dokonce dva lidi - jedna paní, kterou si domluvíme na později a jeden pán, co nás táhne rovnou domů a než se nadějeme, dítka něco neochotně recitují a jsme venku. Mimochodem, sledujte ten hlavně mikulášův rázný a odhodlaný krok .
Naše krásná čertice. Btw. když to porovnáte s loňskem, posunuli jsme přeměnu na dívčí trio zas o kus dál. Jen by mě zajímalo, jak předěláme Mikuláše, aby v tom děti neměly zmatek .
Posunujeme se asi o hodinu a kus dál. Stihl mě nehorázně naštvat nějakej chlap, ke kterýmu jsme byli domluvený a on nám řekl že to ruší, protože dcerce není dobře, načež asi o dvacet minut později jsme byli přímými svědky toho, jak si vpouští domů nějakou jinou, dosti zakrslou partu, která zvonila na každej dům a cpala se dovnitř, obohatily jsme se o dalších pár nových rodin a zrovna opustily jednu novou, načež jsme na druhým chodníku narazili na onu zakrslou grupu. Kdyby si nás nevšímali, budiž, ale oni na nás začli pořvávat, jestli jsme něco vydělali. Když jsem ironicky odvětila, že my strašíme za bonbóny, začli se smát a namachrovaně prohlásili, že oni už vydělali PADESÁT KORUN. Musím zkonstatovat, že mi trvalo ještě asi hodinu, než jsem se vzpamatovala z absolutní konsternace a uvěřila jsem, že to mysleli vážně . Foto těsně po setkání, Lenka bude s tímto stylem jistě seznámená, je to styl PÓZA. Jen kdyby se mi tam bez mýho vědomí dozadu nenas... Jana .
Cca něco po sedmé, stojíme před naším domem, fotím poslední fotky a chystáme se dovnitř (jinak všimněte si, jak pravou Janu sundal jeden panák Becherovky ), když tu u nás skřípí brzdy a nějaká paní nás zve o ulici dál. Když vzápětí přirazí ještě nějaký pán, že jestli nemáme čas, místo cesty domů a na Janin vysněný záchod kráčíme dolů ulicí.
Sotva se vykopáváme od onoho pána, kde holčička naštvaně odmítá se s náma vyfotit a doslova tam řve na svoje rodiče, narážíme defacto hned před domem na zase další skupinu, která si nás pohrdavě měří a odchází do jiné ulice, než my míříme (takže je už bohužel nemůžeme vysírat tím, že jdeme za nima ). Když pak odcházíme od nově domluvených lidí u lesa, náhle se zjevují přímo tam. Pak kdo koho sledoval, že . Vtipné ale je, že na nás okamžitě začínají pořvávat, že jsou lepší, hezčí a vůbec (btw. i chudší, chodit v pěti na náhodu je blbost ), takže poté, co je trošku pokompostíme, ještě fotím, jak vypadá (špatná ) konkurence. Jen se divím, že mi tu fotku odmítli podepsat .
Pak už konečně dorážíme domů a jelikož mikuláška spěchá k babičce, prvně rozděluju peníze. Nejdříve je však čas na remake loňské fotky s penězi, ovšem od prvního pohledu je patrné, že letošní rok byl bohatější. Škoda, že si nepamatuju loňskou sumu .
A už se to sype. Mně sto, tobě sto, šéfovi pětset. Pokud vám teda tento vtip něco říká .
Když já chci víc!!! .
Tak zas za rok. A co? No přece "zaútočíme masivní letákovou kampaní!" Ale kdepak, to je pro lůzry. Slušný lidi se slovně vtíraj lidem domů a nelibě koukají na konkurenční letáky .