Hurá, prázdniny?

no ani moc ne...
Červenec, venku je nádherně. Člověk má volno, může vyrazit k vodě, může provozovat nějakej sport, jet na výlet nebo se jen tak jít projít. Jo, člověk může, jenže já ne. Od chvíle, co jsem se předčasně vrátila z Festivalu Fantazie jsem totiž nemocná. Tedy aby bylo jasno, byla jsem nemocná. Když jsem v úterý po návratu vyrazila k doktorce, nehorázně mi vynadala a připravila mi prima deset dní, protože mi předepsala nějaká extrémně silná antibiotika a sdělila mi, že mám buď hodně hustou angínu nebo mononukleózu. Poté, co jsem si vygůglila informace o této nemoci, lehce se mi zatmělo před očima a celých deset dní jsem psychicky umírala už jen při představě, že tu nemoc mám. Dobře, dieta, to se dá přežít. I nelíbání se dá přežít. Ale měsíční pobyt doma se zákazem veškerých aktivit a až půlroční zákaz sportu?? Sedm dní uteklo nejnudněji jak mohlo a mně se udělalo lépe. Lépe v tom smyslu, že jsem opět mohla normálně jíst, dýchat a polykat, protože moje mandle velikosti golfových míčků si to rozmyslely, 39°C horečka taktéž ustoupila a celkově se mi udělalo dobře. Zhruba v tomto momentě přešla NUDA v nudu absolutně brutální. Jelikož už mi bylo dobře, v posteli mě nedrželo vůbec nic a už i sledování filmů a seriálů, na které jsem celý rok neměla čas, se stalo absolutní vopruzem. Další tři dny utekly a já, už absolutně zdravá jako rybička, jsem se vypravila k lékařce pro sdělení, že jsem zdravá a můžu vypálit na své nové kolečkové brusle, které jsem zatím nestihla pořádně zajet. Odebrali mi krev, po čemž jsem se mimochodem dost nasmála, protože jsem si šla sednout do čekárny a krev šli brát takové asi tak osmileté holčičce, která začala brečet a když jí sestra zabodla jehlu do ruky, začala úplně brutálně vřískat, že to hrozně bolí a Au Au AU, přičemž po skončení celého zákroku ještě brečela asi pět minut a říkala že to pořád hrozně bolí . Když na mě došla řada, vešla jsem do ordinace a začala jsem sdělovat, jak báječně mi je a že bych už mohla být označena za zdravou. Doktorka byla ovšem jiného názoru kvůli mé čtyřnásobné sedimentaci a sdělila mi, že mě čeká další týden doma, v klidu bez námahy a žádného lítání venku. Paráda. Úžasný. Výborný. Zastřelte mě někdo. Skoro celý měsíc prázdnin už je pryč a já jsem byla někde jen pár dní, zbytek jsem prohnila doma. Mohla bych napsat knihu 1000 a jedna poloha v posteli při umírání nudou. Mohla bych detailně popsat každej centimetr stropu, co mám nad postelí. Mohla bych napsat neuvěřitelně nudné paměti o tom, jak se nudím. Jak mě všechno nudí. Jak začnu koukat na film a po deseti minutách bych si nejradši ustřelila hlavu. Jak už mě i spánek nudí. No jo, báječný prázdniny. Vy všichni, co můžete ven, máte moji absolutní závist. Já mám akorát tak sebelítost a neustálý stavy zoufalství z toho, jak mi čas utíká před očima a místo abych si užívala prázdnin, tak se nudím. Příští pátek jdu na další kontrolu. Jestli mě nechá doma další týden tak přísahám, že mi už asi fakt jebne...