AfterCon 2006

pod stanem se dá leccos...
Jak jsem cca před týdnem psala, v pondělí jsme vyrazili stanovat. Jack se nakonec bohužel neukázal. Bylo to celkem super, ale ty Nedrlandi, ty mi sáli krev . Pondělí
Je relativně brzo ráno a já společně s Lenkou, mamkou, mým zpruzených bratrem a kufrem plným batohů razíme směr Kostelec nad Orlicí. Bratr se evidentně moc nevyspal, jeho nové přízvisko Parkinson odvozené od nápisu na jeho tričku se mu moc nelíbí (chudáček ) a když konečně dorážíme na místo určení, první, co ho zajímá, je vyházet věci z kufru a odjet pryč. No nevadí, ač lehce poprchává, umisťujeme naše věci na na trávě roztažený ubrus a stavíme stan. Když je hotovo, mám ve stanu celkem uspořádáno a Lenka doobědvá, doráží od vlaku zbytek výpravy. Jelikož jejich věci jsou ještě někde na cestě, vydáváme se zatím na procházku. Pak už ale přijíždí i Janin táta, vyhazuje jejich (btw. dosti velkou ) hromadu věcí, pomáhá postavit stan a pak odjíždí. A na co je čas? No na nákup .
Jelikož se pak počasí umoudří a sluníčko nakonec vyleze, razíme do přilehlého bazénu. Před ním se ale ještě Jimi neudrží a vecpe se mi do plavek. Sladkej, že? .
A už se rácháme. Voda je super, obsazenost celkem jde a Incik přímo úžasně pózuje pod vodou. I když ho možná jen Jimi za něco tahá .
Čas ubíhá a my se dostáváme i k takovejm věcem, jako je vzájemné házení do vody. Incik se mě právě chystá vyhodit z mělčiny na hloubku a absolutně netuším co je na tom velmi vtipné .
Z bazénu ale odcházíme celkem brzo a zatímco musím zalomit, jelikož mám strašnej hedejk ze sluníčka, je moje mrtvola, ležící mezi stany, zneužívána k různým fotkám. Ostatní zřejmě něco hrají, k čemuž se díky Lenčinému člověče dostáváme i večer.
Pak přichází tma a já jsem fascinována baterkou (abych byla konkrétní, také jsem fascinována lidma naproti našim stanům, kteří tráví veškerý čas před svým karavanem, přičemž na nás neustále ČUMÍ Nedrlandi, jak je okamžitě přejmenujeme kvůli jasnému NL na přívěsu, se po dobu pobytu stanou celkem solidním terčem různých vtipů ). Hračka je to velmi vděčná, přidávají se i Incik s Lenkou.
Lenka se s tím ale rozhodně nepáře a pózuje na první fotku. Taky jste si skoro krápli? .
Pak po chvilce hrabání ve foťáku a mávání baterkou do zemdlení ruky docházíme k tomuto. Vyčerpává nás to ale natolik, že poté jdeme spát .
----- Úterý Jak už to tak obvykle bývá, ráno se budíme a hned jak trochu počumíme po po nás čumícím Nedrlandech (krásná věta, že? ) a pofotíme jejich psa s pěkným jménem [flipke] (které si až do chvíle, než odjedou, nezvládnu zapamatovat ), nakoupíme, najíme se a pak vyrazíme opět do vln. Tentokrát s námi jde ale i Jana, Petra a Lenka, co včera odmítly jít, takže honem dokumenutuju i Janu ve vlnách. A bublinky se jí z čumáku valí a valííííí .
Totéž se snažím udělat i s Lenkou, ale... Na všech čtyřech fotkách, co jí blahosklonně věnuju (jelikož pak už mi dojdou nervy a vzdám to ), je však mimo obraz .
A pak skáčeme, okupujeme skluzavku a nakonec se i hromadně fotíme. Jimi opět prokazuje, že by se uživil jako model a já padám .
Postupně se ale začíná ochlazovat a tak nás Jimi, Petra, Lenka a Petroit opouští. Nicméně nevadí, s Janou a Incikem tam zůstáváme a pobyt v bazénu i po dobu děstě se nám opravdu vyplácí. Koupaliště se absolutně vylidní a když pak opět vysvitne sluníčko, vrací se asi jen tři lidi. ----- Středa Počasí sice nevypadá moc dobře, ale i tak vyrážíme do Častolovic na zámek a do obory. Ještě před vstupem do zámecké zahrady Jimi opět pózuje .
A už vstupujeme dovnitř a u prvního výběhu narážíme na Tondu a někde vzadu mu pobíhá Marta. Díky mému sebeobětování s tím, že ruku snad oželím, se mi daří zachytit ho natolik soustředěného.
Pak se přesunujeme do MiniZoo a tam hned po nakrmení pštrosů (Petroit srab jim to háže na zem, nedává z ruky ) přecházíme vedle k Vietnamským prasátkům. Musím uznat, že jsou opravdu super a možná i kočka by se s nima zkamarádila, takže ještě někdo se ptá, co chci k narozeninám? .
Pak přecházíme k lamám. Můj nápad poslat Jackovi MMS s lamou, jelikož má v mobilu jako zvonění Llama song se ujímá, nicméně s jeho realizací je trochu problém, jelikož nikdo nemá službu aktivovanou. Ale snaha byla .
A už jsem opět u prasátek, nicméně ta se rochněj někde vzadu, takže Lenka se chápe iniciativy a bere foťák, že prej mám vlézt do jednoho okénka, ona vleze do druhého a vyfotí mě. Jelikož vidím její výraz a okamžitě je mi jasné, že se mám tvářit jak dement, i tak konám, nicméně vosa, která ve chvíli zhotovení fotky letí k mému obličeji mě trochu znepokojuje. Lenčino následné "Dobrý, není tam." mě uklidňuje. Ještě tak kdyby tam fakt nebyla... .
Po návratu z výletu přepadá kohosi potřeba. Po návratu je však evidetně velmi kreativní. Kolik ruliček vidíte? .
------ Čtvrtek Je díky brzy dorazivšímu dešti dnem absolutní neaktivity. Já se ovšem překonám a po velmi brzkém vyvalení ze spacáku zařvu hurá a vytahuju foťák, abych vyfotila, jak odjížděj Nedrlandi. Pápá, pánové .
Neodjeli ale jen oni, naše rádio doplňované velmi často zpěvem se velmi rychle stalo jistým "hubičem" sousedských vztahů. Je kolem našeho ležení tak trochu pusto... Ale že všema směry .
Nakonec končíme u Prší a Jimimu se evidetně velmi daří. Joo, není nad škodolibost .
------ Pátek Když po návratu z nákupu ukazuje, že limonády Primátor jsou výtečné a ve stanu je při dešti už několikátej den fakt vopruz, vydáváme se s Incikem lijákem na další nákup. Zbytek výpravy, už bez Lenky, která odjela kvůli zubaři den předtím, se ve stanu údajně chvíli nudí a pak Jimi bere Harryho Pottera a Prince dvojí krve a začíná předčítat. Nebyl by to ale Jimi, aby se to nedostalo někam jinam. Když se my vracíme z nákupu a vyměňujeme totálně promočené oblečení a středně promočené, z vedlejšího stanu se ozývá příběh o sexuálním sbližování v Bradavicích . Samozřejmě uchopuji foťák a jdu vyrábět záznam. Nutno podotknout, že výsledný Harry Potter a Princ dvojího semene je sice prasárna jak vyšitá, nicméně je to kvalitka . Radši nebudu nic citovat, ale třeba časem...se k vám dostane komplet video .
------ Sobota Nedá se nic dělat, přichází opět propršená sobota a my balíme. V našem stanu se vše spakuje, sundá se ložnice a na ní se hážou všechny bágly z druhýho stanu, abysme se do něj všichni vešli, než přijede odvoz pro věci. Čas si zkracujeme tím, že jdeme platit. Věc to sama o sobě samozřejmě není příjemná, nicméně když dostáváme slevu 25% z výsledné ceny, což je cca 309,-Kč na osobu za celý týden, je to velmi pěkné. A pak už se jen čeká. Polovina osazenstva umírá, Petroit dost stupidně zírá a Incik se chlubí culíkem nad čelem. A kdo ví, co tam vzadu dělá Petra....
Pak už přijíždí máma s autem a začíná se bořit. Jana zrovna skládá jejich dosti protékající stan .
Náš stan už jde taky na kolena a jelikož mu uvnitř podrážím nohy, honem to dokumentuju. Chudák .
Zbyly po nás jen vyžloutlá místa na trávníku.
Tak zas za rok, ne? (ráda bych upozornila, že Jimiho opětovné poznámky ohledně "odfláknutí" reportu budu ignorovat )