Jsem zpět!

útržikovitě o posledních dnech
Tak jsem se vrátila. Ze stanování. To samo o sobě začalo velmi zajímavě. Totiž dostala jsem od svého bartříčka s Pixmou 4200 pěstí. Tak si tak pěkně povídáme (ráda bych podotkla, že výjimečně absolutně normálně!) a on se náhle ze srandy rozpřáhne jako že mi ji plnou silou vrazí. Jenže on to pak i fakt udělá. Jelikož je mojí pak největší starostí sáček s ledem a divná bolest dutin v udeřené půlce obličeje, nepřítomně naházím věci do auta a pak odjíždíme. Není se tedy čemu divit, že když se těsně před Sezemicemi (cca 10 minut jízdy) táta ze srandy zeptá, jestli vůbec máme stan, odpověď je záporná. Ale přecejen je to trochu blbé, jen STANOVAT bez stanu . No nic, vrátíme se a když úspěšně dorazíme do Kostelce a nabereme Incika, jdeme na oběd do naší místní oblíbené restaurace Secesse. Přinejmenším obsluha se trochu změnila, jelikož číšnice, co nám háže jídlo a pití, vypadá, že by nás nejradši poslala někam. Což mě přivádí ke vzpomínce na brigádu a občasný výstup nejmenovaného číšníka, kdy on vleze do lokálu a ač je zahrádka před restaurací plná a dveře otevřené, začne na celej barák řvát "Jděte už všichni do PRDELE!!!" . V restauraci se ještě vyznamená táta ve chvíli, kdy si objednává pití.
"Dám si pivo."
"Desítku, dvanáctku... máme jen Staropramen."
"Tak já si dám Staropramen..."
Nejen číšnice vypadá, že má dost . Pak už se rozdělujeme a my míříme na nákup. Celý týden proběhne neskutečně klidně, v kempu je prázdno. Flipkeho ze stanování před čtrnácti dny nahradí jezevčík Frodo, otravně čumící Nedrlandy sousední dva 15-16 rybáři a dívčí baseballový tým (největší vopruz, co jsem tam kdy zažila a to už tam jezdim tolik let ).

Po návratu nestíhám zírat. Ač to jsou zatím jen tři dny, bratrovo skoropřeražení mého nosu má jeden kladný efekt - rapidně nám to zlepšilo vzájemný vztah. No, uvidíme za tejden . Včera večer jsem byla u bratříčka zkouknout, co má za nový filmy. Chtěla jsem vidět Over the Hedge a jelikož to měl v .bin a to já neumím otevřít, chtěla jsem vědět, jak na to. Bratr prohlásil "Seš teda lama, když tohle nevíš!" a pustil se do instruktáže doprovázené jasnou ukázkou. "Normálně tady v tom tom to připojíš, ono se to bude zobrazovat jak kdybys mela cdčko v mechanice, pak si vybereš nějakej přehrávač na spuštění, otevřeš to a -". Nemohu popřít, že mě souložící trojice místo kreslených postaviček ve filmu pro děti nepřekvapila . Pak jsem se přesunula zpět k sobě a pokračovala jsem v přestavbě čajových svíček (asi zítra uvidíte), což se mi zrovna vytoužené chvíli dosti vymstilo. Xenu zrovna konečně naostro křižovali a jelikož jsem se dívala spíš na monitor než na to, co dělám, nalila jsem si totálně žhavej vosk na nohu. Jelikož mám za sebou několik BOZP a vím, že spálenina se HLAVNĚ nemá strhávat, automaticky jsem to udělala. No nic, možná se za tejden budu moct vysprchovat bez toho, aby to nehorázně pálilo . A poslední "zajímavost" se týká mojí dnešní návštěvy Lenčina blogu. Tak si tam tak vlezu a koukám. Nějaký divný, reloaduju a reloaduju... Nic proti Lenčinu novému vzhledu, ale přecejen mám dojem, že šířka 2mm pro obsahovou část je poněkud málo .
Abych nezapomněla, od zítra do čtvrtka mě čeká udělat 100kremrolí, 60 žloutkovejch věnečků, rakvičky a čokoládovej dort. TOMU se říká sladká budoucnost