pondělí 6. srpna 2012
WTFy týdne
Tento týden byl naprosto plný šílenství. Neustále jsem se setkávala s něčím, co mi nechávalo na tváři plnohodnotný WTF pohled.
Začněme se zážitkem z benzínky Albert u nádraží. Tak si tak vyrážíme na víkend do hor a zastavujeme na benzínce pro nějaké krmivo do železného oře. Problém ale vyvstává ve chvíli, kdy se ukáže, že to nové auto má jakousi bezpečnostní západku v nádrži, která je schopná zapadnout v naprosto nevhodnou chvíli. Přítel vzal hadici, strčil ji do nádrže a západka zapadla. Takže jsme nabrali akorát pár mililitrů benzínu a víc tam dát našlo. Tak jsme ještě chvíli zkoušeli jestli se to nerozmyslí, ale nerozmyslelo. Tudíž jsme vyrazili k pokladně zaplatit cifru 6,10,-Kč :D. Tak jsme tak přijeli k pokladně, přítel zahlásil číslo stojanu a ženská vyvalila nechápavě oči. Přála bych vám vidět její výraz, když jí do okýnka s výrazem naprostého granda hodil desetikorunu a zahlásil "Drobné si nechte!" XD.
Další WTF moment nastal v hotelu. Sedíme si tak v restauraci a čekáme na večeři. U vedlejšího stolu sedí šestičlenná rodina, děti od cca tří let věku až do zhruba deseti. Přijde servírka, otec objedná čtyři malé a dvě velké Kofoly, servírka odejde a vzápětí to vypukne. NEJSTARŠÍ dítě, cca 10tiletý kluk, začne hystericky brečet. Nikdo nechápe, rodiče se diví co se tomu chudáčkovi proboha stalo. Kluk ještě chvíli s množstvím hysterie vzlyká a zoufale brečí, načež zahlásí: "Dyž já jsem chtěl Coca-colůů a né Kofolůůůů, béééé!" :D. Následující utěšování toho chudáčka bylo už jen posledním hřebíčkem do rakve tohoto mohutného parenting failu.
Tento týden jsem se také jako uživatel antikoncepce setkala s nečekaným problémem. Myslím, že budu asi první člověk na světě, komu se povedlo PŘEDEJÍT se s antikoncepcí. Ve čtvrtek si tak vezmu platíčko, kouknu tam a políčko pro čtvrtek je už prázdný. Tudíž evidentně jsem některý den prášek vzala a pak jsem si večer myslela že jsem odpoledne zapomněla (než dojdete ke zjištění, že jsem úplně tupá, ráda bych upozornila na fakt že moje antikoncepce nemá nadepsané názvy dnů, ale jsou tam jen čísla. Tudíž u třetího týdne člověk naprosto ztrácí přehled na kterej den je kterej prášek). Paranoia prostě :D.
I počasí se setkalo tento týden s mým naprostým nepochopením. Pátek, je krásný den, přijíždíme do Jánských lázní. Zaparkujeme auto, dokráčíme do půjčovny a půjčíme si koloběžky. Počasí přesně v tento moment nabývá rozhodnutí, že je čas nás trochu umejt. Nastoupíme do lanovky, sedneme si a asi za tři minuty začíná pršet. Ne kapat, ale doslova lejt. Chvíli tedy čekáme nahoře na Černé Hoře, ale když se to moc nelepší, vyjíždíme dolů. Ty správné grády to nabírá okamžitě, protože koloběžky nemají blatníky, takže voda ze zadního kola okamžitě cáká od bot až na záda a ta z předního náhodně ohazuje člověku obličej vodou s bahnem. Paráda. Trochu mi to připomíná jakékoliv grilování s partou u Jogi u Svítkova, kdy celý den je krásně, zapálíme gril a do deseti minut prší, případně padají kroupy. EVERY FUCKIN TIME :D.
Tento týden jsme také vyrazili na nového Batmana a Spidermana do kina. Původně jsem chtěla napsat nějakou kratší recenzi a porovnání, ale nakonec se zaměřím pouze na jeden malý aspekt obou filmů. Musím říct, že nový Spiderman se mi opravdu líbil, spousta akce, efekty a podobně, ale co mě sakra rozčílilo byla částečná demence hlavní postavy. Týpek naprosto nechápal koncept "S velkou mocí přichází velká odpovědnost." (což by měl být základ když je člověk superhrdina, že :D) a jeho chápání pojmu TAJNÁ identita bylo decentně padlé na hlavu. Mohl by se učit od Batmana, který odhaluje svoji identitu sofistikovaně, například naznačením toho co mu někdo řekl něco dříve nebo co spolu zažili. Postup "servu si masku před x lidma" se mi zdá poněkud nešťastným.
A ještě jedna věc, pamatujete si film Klub Sráčů? (Kevin and Perry go large). Dívali jsme se na to teď o víkendu a ten ksicht DJ Bulvy mě trápil celej film, nemohla jsem si vzpomenout kde jsem ho proboha teď viděla. Pak se ukázalo, že stejný herec hrál právě hlavního záporňáka v novém Spidermanovi, neboli "Lizard-man-who-gave-me-nightmares". Porovnání chování těchto dvou postav bylo naprosto mind-blowing XD.
pátek 13. července 2012
Jak nebalit někoho na ulici a další
Svět se mění a my s ním. Doba se posunula, lidé se seznamují na facebooku, followují na Twitteru, navzájem se stalkují (borrowing jak vyšitej :D) a romantika je pryč. Naštěstí se ukázalo, že i v dnešním uspěchaném světě existuje láska na první pohled a romantičtí muži.
Asi před týdnem zpět jsem se na základě požadavku maminky vypravila na nákup dvaceti metrů ubrusu a dalších nezbytností na letní tábor. Tak si tak vykračuju směrem k místní prodejně vietnamců a najednou mě zmerčil muž, kterému moje krása natolik učarovala, že neváhal a vypravil se mě sbalit. Musím říct, že když je člověk posilněn množstvím větším než malým, zřejmě úplně vše se zdá jako dobrý nápad a jako velice originální. Jeho prvním krokem bylo, že zařval: "Heléé, blondýna z Londýna! Kam dééš, blondýýýno?". Oslovení na ulici dostal na úplně novej level, když na můj smích a ignorování jeho osoby reagoval slovy: "Čemu se směješ ty pičo? ..ugh...teda chtěl jsem říct madam." (úplně jak v tom vtipu s tim rozvodem, jak manžel vysvětluje u soudu že se jednou ráno přeřek, že místo "Miláčku prosimtě podej mi noviny" řekl "Krávo blbá, zkazilas mi celej život!" XD). Jelikož se po tomto nešťastném přeřeknutí, které zazdilo veškeré naděje na nás budoucí společný život, potřeboval trochu vzpamatovat, rychle jsem zmizela do obchodu.
On se nicméně nevzdal a zvolil novou taktiku - čekal na mě před odchodem než vyjdu zpět ven. Bylo docela k popukání, jak čekal před PROSKLENÝMA dveřma a když viděl že jdu, tak udělal pár kroků zpět a jakože znovu k těm dveřím přišel abysme se jakože náhodou potkali :D. Následovalo překvapené "Jéé, to seš ty?". K jeho smůle ani velice intenzivní pivní dech neomámil moje smysly, proto přistoupil k taktice blokování dveří, abych nemohla odejít. Po velice krátkém rozhovoru "Pojď, půjdem na pivo", "Ne, díky nechci." "A co bys chtěla?" "Projít.", který začal poměrně rychle cirkulovat, se ukázalo, že i metr a půl dlouhá a tvrdá role ubrusu se může hodit. Když jsem naznačila, že pokud neuhne ho v další sekundě tou rolí přetáhnu po hlavě, pochopil, že si nejsme souzeni a šel si svou cestou. Smutné. Taková romantická historka o seznámení to mohla být, nebejt...no, všeho :D.
---------------------
Další zajímavou věc o lidském chování jsem se naučila při nákupech se Šindelou. Vešly jsme do textilu, prolejzáme tam zboží a najednou vešla dovnitř babička s vnoučetem v kočárku. Katastrofa nastala k okamžiku, kdy bodrá paní prodavačka přistoupila k dítěti že na něj udělá kukuč a zabaví ho než si babička něco koupí. Dítě okamžitě spustilo sirénu a bylo po srandě. Co se ale rozpoutalo po tom, to mě dostalo do kolen. Tyto dvě životem ostřílené, zkušené, chytré a všeznalé ženy se velice hlasitě pustily do polemizace o tom, k čemu jsou děti vlastně dobré. Vše bylo mířeno na přítomné dítě, nicméně něco mi tam nesedělo. Nějak nemůžu přijít na to, co to bylo (:D).
"Furt TO jenom řve a něco chce." "To máte pravdu, furt TO jen votravuje a člověk nemá chvíli na sebe." "Jojo, člověk aby TO furt krmil, oblíkal, obskakoval a co z TOHO má? NIC.".
Obě dámy se ve výsledku shodly, že TO (děti) je mizerná zbytečná lůza, čemuž až paní prodavačka nasadila korunu v momentě, kdy znovu přistoupila ke kočárku a začla na dítě mluvit: "No ty zeš ale loztomiloučkej chlapečšek, takovej maličkatej ňuňu krášňouškej šlapeček, viď?" . Radši jsme mlčely :D.
---------------------
Nakonec jsme zažili i jednu katastrofu doma. Naše dlouhosrstá micina, která si užívá obou světů zároveň (v noci venku bojuje s ostatníma kočkama, chrání si teritorium, zabíjí vše ostatní co se hejbá a je to velikostně přiměřený jejímu žaludku a ve dne spí v posteli), se nám jednou ráno nevrátila domů. Běžně ráno v pět, kdy táta vstává, sedí u dveří a poctivě čeká než jí otevře, nicméně tentokrát nedorazila. Táta mě ráno přitáhnul do kuchyně a povídá mi, že se kočka určitě ztratila nebo se jí něco stalo, ať mu pomůžu ji hledat. Ještě v noční košili jsem se vypotácela na balkon, že jí teda budeme volat. Dojdu na konec balkónu a volám. Pak se otočím na tátu že jí nikde nevidim, a přímo mezi náma (oba koukáme jiným směrem z balkónu) sedí na zemi naše rozcuchaná, poválená a rozespalá příšera, která evidentně spala pod stolem a ignorovala fakt, že jí táta už málem kopal hrobeček. Ten pohled na ní s nechápavym rozespalym výrazem byl opravdu k nezaplacení XD.
---------------------
A na závěr malá rada. Jistě všichni znáte ty situace, kdy vám něco padá na zem a vy se v tom posledním zoufalém záchvěvu honem snažíte tu věc chytit, ať už rukou, nohou... Stojím si tak v ledničce a přendávám vejce do misky, když se mi povedlo převrátit misku se zbytkem vajec. Nechápu, co přesně v lidském mozku v takové krizové situaci zablokuje veškerou logiku, kdy člověk i přes evidentní ztracenost situace zoufale bojuje tím nejhorším způsobem. V mém případě to byla snaha vejce chytit tím, že jsem ho přimáčkla stehnem k ledničce :D. Nemusím předpokládám ani vysvětlovat, že zatímco zbývající dvě vejce se mi přirozeně rozpleskly přímo do boty, to třetí se mi podařilo rozmajstrovat takovým stylem, že jsem si musela přeprat kalhoty, ponožky i boty :D.
Takže nikdy, opakuji NIKDY, nechytejte vejce nohou. Špatně to dopadá :D.
pátek 29. června 2012
NÁVOD: Kožené kytičky
Jelikož se posledních pár let velice pozvolna učím šít, kupuju si časopis Burda. Tuším v předposledním čísle jsem našla úžasný návod na kožené kytičky, o který (a hlavně o výsledky) bych se chtěla podělit. Abych ale byla do začátku upřímná, ne všechny návody na doplňky v Burdě jsou použitelné a doma realizovatelné, pořád mám v živé paměti jak jsem nadávala jak špaček u realizace jemných vyšívaných motýlků z organzy. Hezky jsem obkreslila motýlka na organzu, namalovala mu nějaké detaily, vystřihla a to bylo vše co se mi dařilo, v posledním bodě, vyšívání, mi náš šicí stroj i na nejpomalejší rychlost z těch ve výsledku údajně roztomilých motýlků cuchal zmačkané kousky čehosi, které jsem za stálého nadávání postupně házela do koše :D.
Teď ale už k návodu, který mě potěšil:
(zdroj: BURDA)
Celé kouzlo spočívá v tom, že z pravé kůže zvolené barvy nastříháte tvary kytiček (já jsem si vykopírovala z časopisu vzor a různě ho zvětšila a změnšila, abych ve výsledku měla cca 8 různých velikostí kytiček) a ty namočíte do horké vody. Pozor na kvalitu kůže, když jsem kvalitnější kůži namočila do vařící vody, kytička se zcvrkla a byla nepoužitelná. U kůže horší kvality ale nebyl problém. V momentě, kdy kůže změkne a začne být ve vodě vláčná, stačí kytičku vytáhnout, rychle osušit třeba na ručníku a za pomoci špendlíků ji natvarovat do požadovaných záhybů. Pak už stačí položit například na tác a ideálně uprostřed zatížit skleničkou nebo něčím kulatým, aby dna všech kytiček byla plochá a dala se dobře spojovat.
Po cca 24hodinách lze špendlíky vyndat a kytička sama o sobě už drží tvar. Pak už je stačí jen slepit dohromady (v návodu radí lepidlo na kůži, ale jelikož jsem neměla chuť čekat pár hodin než to zaschne, použila jsem tavnou pistoli a drží to dobře) a z proužku kůže nastříhaného na třásně stočit prostředek.
Pak už nastává nejtěžší část postupu a to vybrat, kam vlastně kytičky umístit. Já jsem použila jeden pár pro vylepšení bot z HM:
Z dalších jsem udělala brože:
A na závěr pár různých barev a variant na obyč bílé kabelce:
Kde byste použili kytičky vy?
Teď ale už k návodu, který mě potěšil:
Celé kouzlo spočívá v tom, že z pravé kůže zvolené barvy nastříháte tvary kytiček (já jsem si vykopírovala z časopisu vzor a různě ho zvětšila a změnšila, abych ve výsledku měla cca 8 různých velikostí kytiček) a ty namočíte do horké vody. Pozor na kvalitu kůže, když jsem kvalitnější kůži namočila do vařící vody, kytička se zcvrkla a byla nepoužitelná. U kůže horší kvality ale nebyl problém. V momentě, kdy kůže změkne a začne být ve vodě vláčná, stačí kytičku vytáhnout, rychle osušit třeba na ručníku a za pomoci špendlíků ji natvarovat do požadovaných záhybů. Pak už stačí položit například na tác a ideálně uprostřed zatížit skleničkou nebo něčím kulatým, aby dna všech kytiček byla plochá a dala se dobře spojovat.
Po cca 24hodinách lze špendlíky vyndat a kytička sama o sobě už drží tvar. Pak už je stačí jen slepit dohromady (v návodu radí lepidlo na kůži, ale jelikož jsem neměla chuť čekat pár hodin než to zaschne, použila jsem tavnou pistoli a drží to dobře) a z proužku kůže nastříhaného na třásně stočit prostředek.
Pak už nastává nejtěžší část postupu a to vybrat, kam vlastně kytičky umístit. Já jsem použila jeden pár pro vylepšení bot z HM:
Z dalších jsem udělala brože:
A na závěr pár různých barev a variant na obyč bílé kabelce:
Kde byste použili kytičky vy?
pondělí 25. června 2012
Hnusná a tlustá útočí
Mám staršího bratra, se kterým jsme nikdy moc nevycházeli, takže jsem to za svoje dětství a potažmo dospívání slyšela všechno. Hnusná, tlustá, blbá...prostě všechno. Smutné na tom bylo, že až do určité doby jsem tomu i věřila. Opusťme ale to depresivní a postupme k pointě.
Jednou jsem si tak kráčela po Třídě Míru a ve výloze obchodu se spodním prádlem jsem zahlédla plakát, lákající zájemkyně na casting s cílem najít novou plus size D+ modelku pro novou kolekci spodního prádla. Přirozeně jsem na webovky koukala asi týden než jsem se odhodlala, že se teda přihlásím.
Což o to, vůle přihlásit se byla, nicméně chuť vrhnout se do focení fotek v prádle a reprezentativních fotek obličeje už příliš ne :D. Nakonec to dopadlo tak, že den před závěrkou jsem nahodila make-up, roztáhla v pokoji látku a vrhla se na focení. O asi tak padesát fotek později (večná nespokojenost :D) jsem konečně odeslala dvě fotky, svoje míry a pak nezbývalo než čekat.
S cílem zvládnout postup do druhého kola jsem čekala asi týden. Pak se mi velice úspěšně povedlo zapomenout, že mám checkovat stránky kvůli výsledkům :)). Když jsem si asi za další dva týdny vzpomněla a na web mrkla, nečekala jsem od toho nic. Projížděla jsem dva řádky fotek vybraných holek a k mému překvapení jsem se tam našla. Nadšení bylo na místě, protože z celkového počtu 289 přihlášených se dostat do 22 vybraných mi připadá dost jako úspěch a podařilo se mi splnit si svůj cíl.
Dalším krokem bylo vyrazit do Prahy na semifinále, spojené se zkušebním focením. Vyrazili jsme ráno za začínajícího horka a v Praze se setkali s deštěm, zamračenou oblohou a zimou. Ne zrovna ideální počasí na minisukni a tílko :)). V autě jsem se na palubce nějak nalíčila a vyrazila k ateliéru. První co mě překvapilo byl fakt, že ateliér se nacházel v předrevoluční továrně, evokující člověku pocit blížícího se zamordování :D. Druhé bylo, že většina účastnic byly fakt sympatické holky, které byly vesměs stejně nervózní.
A pak se rozpoutalo peklo. Člověk měl přijít, nejdřív udělat jen pár fotek v klidu a pak jsme měly začít TANCOVAT. Ano, zvládám dobře společenské tance, relativně dobře břišní tance, ale když mám tancovat sama na místě, nedá se na to koukat :D. Musím nicméně uznat, že nekterá děvčata tam předvedla naprosto solidní freestyle (respect yo).
A teď se čeká na výsledky. Nemyslím si, že vyhraju, bylo tam hodně opravdu krásných holek, stejně jako si nemyslím, že bych potřebovala vyhrát nebo že se mi zboří svět když nevyhraju. Skromně se domnívám, že moje budoucí kariéra tkví někde jinde než v modelingu a už ten postup považuji za úspěch.
Ale SUCK ON THAT, kdokoliv kdo mi kdy řekl že jsem hnusná nebo tlustá :D.
Jednou jsem si tak kráčela po Třídě Míru a ve výloze obchodu se spodním prádlem jsem zahlédla plakát, lákající zájemkyně na casting s cílem najít novou plus size D+ modelku pro novou kolekci spodního prádla. Přirozeně jsem na webovky koukala asi týden než jsem se odhodlala, že se teda přihlásím.
Což o to, vůle přihlásit se byla, nicméně chuť vrhnout se do focení fotek v prádle a reprezentativních fotek obličeje už příliš ne :D. Nakonec to dopadlo tak, že den před závěrkou jsem nahodila make-up, roztáhla v pokoji látku a vrhla se na focení. O asi tak padesát fotek později (večná nespokojenost :D) jsem konečně odeslala dvě fotky, svoje míry a pak nezbývalo než čekat.
S cílem zvládnout postup do druhého kola jsem čekala asi týden. Pak se mi velice úspěšně povedlo zapomenout, že mám checkovat stránky kvůli výsledkům :)). Když jsem si asi za další dva týdny vzpomněla a na web mrkla, nečekala jsem od toho nic. Projížděla jsem dva řádky fotek vybraných holek a k mému překvapení jsem se tam našla. Nadšení bylo na místě, protože z celkového počtu 289 přihlášených se dostat do 22 vybraných mi připadá dost jako úspěch a podařilo se mi splnit si svůj cíl.
Dalším krokem bylo vyrazit do Prahy na semifinále, spojené se zkušebním focením. Vyrazili jsme ráno za začínajícího horka a v Praze se setkali s deštěm, zamračenou oblohou a zimou. Ne zrovna ideální počasí na minisukni a tílko :)). V autě jsem se na palubce nějak nalíčila a vyrazila k ateliéru. První co mě překvapilo byl fakt, že ateliér se nacházel v předrevoluční továrně, evokující člověku pocit blížícího se zamordování :D. Druhé bylo, že většina účastnic byly fakt sympatické holky, které byly vesměs stejně nervózní.
A pak se rozpoutalo peklo. Člověk měl přijít, nejdřív udělat jen pár fotek v klidu a pak jsme měly začít TANCOVAT. Ano, zvládám dobře společenské tance, relativně dobře břišní tance, ale když mám tancovat sama na místě, nedá se na to koukat :D. Musím nicméně uznat, že nekterá děvčata tam předvedla naprosto solidní freestyle (respect yo).
A teď se čeká na výsledky. Nemyslím si, že vyhraju, bylo tam hodně opravdu krásných holek, stejně jako si nemyslím, že bych potřebovala vyhrát nebo že se mi zboří svět když nevyhraju. Skromně se domnívám, že moje budoucí kariéra tkví někde jinde než v modelingu a už ten postup považuji za úspěch.
Ale SUCK ON THAT, kdokoliv kdo mi kdy řekl že jsem hnusná nebo tlustá :D.
neděle 17. června 2012
Dreams DO come true...?
Velice často se budím s úsměvem na rtech. Ne že bych byla až tak pozitivní člověk, který by každý den začínal nadšeným juchnutím a skokem z postele, je to tím, co se mi zdá. Je to až fascinující, ale mnohdy jsou to doslova takový blbosti, že to skoro až není možný.
Vezměme si například předvčerejší noc. Jelikož jsme posledních pár dní strávili hraním LEGO Harryho Pottera, nezbývalo (ano, nezbývalo :D) mi nic jiného než se podívat na všechny filmy. A jelikož jsem, vzhledem k jejich délce, u nich strávila dost hodin, bylo skoro až jasné, že bude následovat nějaký naprosto šílený sen s touto tématikou. Nutno uznat, že výsledek předčil moje očekávání, protože se mi zdálo něco naprosto ultimátního. Jednalo se v podstatě o nějaký cross-over děje Harryho Pottera s destrukcí Země způsobenou zombie apokalypsou. Představte si mě a Brumbála, jak v těch svých hábitech zdrháme před bandou zombie, která se snaží ukořistit naše mozky :D. Problém v podstatě spočíval v tom, že magie na zombie nefungovala. V tu chvíli se toho ujal Brumbál, vyčaroval stříbrné Lamborghini a v něm jsme začali těm zombíkům ujíždět. Podařilo se nám najít opuštěnou farmu, kde jsme se (nechápu proč) chtěli schovat ne v domě, ale v seníku. Bohužel se ukázalo, že v tom seně jsou nějaké zombie schované, takže nás málem dostali. Pak jsem se naštěstí probudila, ale stejně to bylo dost creepy. Paradoxně nejhorší nebyla celá ta pointa že mě někdo honí, ale fakt, že jsem si celou dobu myslela, že jsem Harry Potter. Vypadat jako Daniel Radcliffe, to je teprve creepy :D.
Ale říkám vám, zombie apokalypsa je to jediné, co Rowlingová přehlédla. Mohl to bejt TAKOVEJ trhák!.
Další naprostý hit se mi zdál asi před 14ti dny. Jednalo se o to, že jsem z jistého neznámého důvodu začala studovat na jiné univerzitě. Bylo to tam moc hezké, nové (takže žádná podoba s UPCE :D) a já se cítila velice osamělá, protože jsem nikoho neznala. Z toho důvodu jsem se rozhodla spřátelit se skupinkou, kterou jsem potkala v kampusu. Tak si tak povídáme a najednou se k nim připojil medvěd Grizzly. Po mém počátečním šoku se ukázalo, že tam studuje taky (:D) a zkamarádili jsme se. Znáte to, hledáte kamarády a seznámíte se s medvědem, takže spolu začnete trávit většinu času, zdravíte se fistbumpem a jste nejlepší parťáci. To už určitě zažil každej :D.
A jelikož to byl opravdu kámoš, pomáhal mi když jsem to potřebovala. Když jsem totiž šla poprvé do knihovny, nemohla jsem se tam vůbec zorientovat a nemohla jsem nic najít. Požádala jsem ho tedy o pomoc - bohužel se ale ukázalo, že měl zrovna línací (je nějaký takový přídavný jméno?) sezónu a knihovnice ho vyhodila, že nechává chlupy na koberci. Tak se sebral, na ulici přepadnul nějakou důchodkyni a vzal si její květovanou zástěru, šaty a na hlavu šátek a takto tam se mnou chodit mezi regálama a pomáhal mi hledat. Sice vypadal jako monstrózní chlupatá babička, ale knihovnice ho nepoznala :D.
Korunu tomu nasadila včerejší noc. Z naprosto neznámého důvodu se mi zdálo, že jsem byla princezna :D. Určitě znáte všechny ty pohádky, kde princezna má být provdána za někoho urozeného, ale miluje někoho chudého a dopadne to špatně pro toho chudáka. Tak přesně tak se to stalo, příšerně jsem milovala jednoho muže z hradní stráže, ze záhadného důvodu neměl vlasy, ale připadal mi hodně přitažlivej (divný je to, že vypadal jako Vin Diesel - ewww). Tajně jsme se scházeli, pak na to ale můj otec přišel. Naprosto unexpected twist spočíval v tom, že otec poslal do války mě a ne jeho XD.
Všem, kteří si v tomto bodě myslí, že jsem naprosto padlá na hlavu, bych ráda řekla, že trávím většinu svého času rozhovory se studenty, koukáním na filmy, seriály a čtením knih. Přijímám denně tolik různých informací a vstřebávám tolik audiovizuálních materiálů, že se to prostě musí někde projevovat :D.
Vezměme si například předvčerejší noc. Jelikož jsme posledních pár dní strávili hraním LEGO Harryho Pottera, nezbývalo (ano, nezbývalo :D) mi nic jiného než se podívat na všechny filmy. A jelikož jsem, vzhledem k jejich délce, u nich strávila dost hodin, bylo skoro až jasné, že bude následovat nějaký naprosto šílený sen s touto tématikou. Nutno uznat, že výsledek předčil moje očekávání, protože se mi zdálo něco naprosto ultimátního. Jednalo se v podstatě o nějaký cross-over děje Harryho Pottera s destrukcí Země způsobenou zombie apokalypsou. Představte si mě a Brumbála, jak v těch svých hábitech zdrháme před bandou zombie, která se snaží ukořistit naše mozky :D. Problém v podstatě spočíval v tom, že magie na zombie nefungovala. V tu chvíli se toho ujal Brumbál, vyčaroval stříbrné Lamborghini a v něm jsme začali těm zombíkům ujíždět. Podařilo se nám najít opuštěnou farmu, kde jsme se (nechápu proč) chtěli schovat ne v domě, ale v seníku. Bohužel se ukázalo, že v tom seně jsou nějaké zombie schované, takže nás málem dostali. Pak jsem se naštěstí probudila, ale stejně to bylo dost creepy. Paradoxně nejhorší nebyla celá ta pointa že mě někdo honí, ale fakt, že jsem si celou dobu myslela, že jsem Harry Potter. Vypadat jako Daniel Radcliffe, to je teprve creepy :D.
Ale říkám vám, zombie apokalypsa je to jediné, co Rowlingová přehlédla. Mohl to bejt TAKOVEJ trhák!.
Další naprostý hit se mi zdál asi před 14ti dny. Jednalo se o to, že jsem z jistého neznámého důvodu začala studovat na jiné univerzitě. Bylo to tam moc hezké, nové (takže žádná podoba s UPCE :D) a já se cítila velice osamělá, protože jsem nikoho neznala. Z toho důvodu jsem se rozhodla spřátelit se skupinkou, kterou jsem potkala v kampusu. Tak si tak povídáme a najednou se k nim připojil medvěd Grizzly. Po mém počátečním šoku se ukázalo, že tam studuje taky (:D) a zkamarádili jsme se. Znáte to, hledáte kamarády a seznámíte se s medvědem, takže spolu začnete trávit většinu času, zdravíte se fistbumpem a jste nejlepší parťáci. To už určitě zažil každej :D.
A jelikož to byl opravdu kámoš, pomáhal mi když jsem to potřebovala. Když jsem totiž šla poprvé do knihovny, nemohla jsem se tam vůbec zorientovat a nemohla jsem nic najít. Požádala jsem ho tedy o pomoc - bohužel se ale ukázalo, že měl zrovna línací (je nějaký takový přídavný jméno?) sezónu a knihovnice ho vyhodila, že nechává chlupy na koberci. Tak se sebral, na ulici přepadnul nějakou důchodkyni a vzal si její květovanou zástěru, šaty a na hlavu šátek a takto tam se mnou chodit mezi regálama a pomáhal mi hledat. Sice vypadal jako monstrózní chlupatá babička, ale knihovnice ho nepoznala :D.
Korunu tomu nasadila včerejší noc. Z naprosto neznámého důvodu se mi zdálo, že jsem byla princezna :D. Určitě znáte všechny ty pohádky, kde princezna má být provdána za někoho urozeného, ale miluje někoho chudého a dopadne to špatně pro toho chudáka. Tak přesně tak se to stalo, příšerně jsem milovala jednoho muže z hradní stráže, ze záhadného důvodu neměl vlasy, ale připadal mi hodně přitažlivej (divný je to, že vypadal jako Vin Diesel - ewww). Tajně jsme se scházeli, pak na to ale můj otec přišel. Naprosto unexpected twist spočíval v tom, že otec poslal do války mě a ne jeho XD.
Všem, kteří si v tomto bodě myslí, že jsem naprosto padlá na hlavu, bych ráda řekla, že trávím většinu svého času rozhovory se studenty, koukáním na filmy, seriály a čtením knih. Přijímám denně tolik různých informací a vstřebávám tolik audiovizuálních materiálů, že se to prostě musí někde projevovat :D.
sobota 10. prosince 2011
pátek 25. března 2011
čtvrtek 17. března 2011
sobota 12. března 2011
pátek 24. prosince 2010
Be nice to yu turkeys dis Christmas!
a pak že mi škola nic nedává
Ve škole trávím metráky času a neustále mám pocit, že si nic neodnáším. Z jednoho semináře Britské literatury II. jsem si ale odnesla tuto krásnou poetickou báseň, která se dnes krásně hodí:
Talking turkeys! - Benjamin Zephaniah (je vyhuleně znící jamaičan, ale aspoň má smysl pro humor :D)
Be nice to yu turkeys dis christmas
Cos' turkeys just wanna hav fun
Turkeys are cool, turkeys are wicked
An every turkey has a Mum.
Be nice to yu turkeys dis christmas,
Don't eat it, keep it alive,
It could be yu mate,
an not on your plate
Say, Yo! Turkey I'm on your side.
I got lots of friends who are turkeys
An all of dem fear christmas time,
Dey wanna enjoy it,
dey say humans destroyed it
An humans are out of dere mind,
Yeah, I got lots of friends who are turkeys
Dey all hav a right to a life,
Not to be caged up an genetically made up
By any farmer an his wife.
Turkeys just wanna play reggae
Turkeys just wanna hip-hop
Can yu imagine a nice young turkey saying,
'I cannot wait for de chop',
Turkeys like getting presents,
dey wanna watch christmas TV,
Turkeys hav brains an turkeys feel pain
In many ways like yu an me.
I once knew a turkey called........ Turkey
He said "Benji explain to me please,
Who put de turkey in christmas
An what happens to christmas trees?"
, I said "I am not too sure turkey
But it's nothing to do wid Christ Mass
Humans get greedy an waste more dan need be
An business men mek loadsa cash'.
Be nice to yu turkey dis christmas
Invite dem indoors fe sum greens
Let dem eat cake an let dem partake
In a plate of organic grown beans,
Be nice to yu turkey dis christmas
An spare dem de cut of de knife,
Join Turkeys United an dey'll be delighted
An yu will mek new friends 'FOR LIFE'.
Krásné Vánoce všem! :)
Ve škole trávím metráky času a neustále mám pocit, že si nic neodnáším. Z jednoho semináře Britské literatury II. jsem si ale odnesla tuto krásnou poetickou báseň, která se dnes krásně hodí:
Talking turkeys! - Benjamin Zephaniah (je vyhuleně znící jamaičan, ale aspoň má smysl pro humor :D)
Be nice to yu turkeys dis christmas
Cos' turkeys just wanna hav fun
Turkeys are cool, turkeys are wicked
An every turkey has a Mum.
Be nice to yu turkeys dis christmas,
Don't eat it, keep it alive,
It could be yu mate,
an not on your plate
Say, Yo! Turkey I'm on your side.
I got lots of friends who are turkeys
An all of dem fear christmas time,
Dey wanna enjoy it,
dey say humans destroyed it
An humans are out of dere mind,
Yeah, I got lots of friends who are turkeys
Dey all hav a right to a life,
Not to be caged up an genetically made up
By any farmer an his wife.
Turkeys just wanna play reggae
Turkeys just wanna hip-hop
Can yu imagine a nice young turkey saying,
'I cannot wait for de chop',
Turkeys like getting presents,
dey wanna watch christmas TV,
Turkeys hav brains an turkeys feel pain
In many ways like yu an me.
I once knew a turkey called........ Turkey
He said "Benji explain to me please,
Who put de turkey in christmas
An what happens to christmas trees?"
, I said "I am not too sure turkey
But it's nothing to do wid Christ Mass
Humans get greedy an waste more dan need be
An business men mek loadsa cash'.
Be nice to yu turkey dis christmas
Invite dem indoors fe sum greens
Let dem eat cake an let dem partake
In a plate of organic grown beans,
Be nice to yu turkey dis christmas
An spare dem de cut of de knife,
Join Turkeys United an dey'll be delighted
An yu will mek new friends 'FOR LIFE'.
Krásné Vánoce všem! :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)