Jako v rondonu jsem už reprezentovala,

ale v dresu, trenkách a s hokejkou v ruce ještě ne
Od pondělního tělocviku mi u skříně stála taková divná tyčka a na skříňce se povalovaly takový divný hadry. Dnes, v nechutných 6:30 , jsem vyrazila tyto věci použít. Po cestě jsem, ještě na posilnění (a hlavně proto, že jsem vstala pozdě a nestihla bych to ) posnídala citronovej perník (no to bylo ještě horší než to vstávání ) a už mě bus vyhazoval na zastávce, odkud jsem se vydala k Sokolovně, kde jsme měly sraz. Fakt, že tam postávalo několik skupinek a já jsem neznala absolutně NIKOHO z našeho týmu, abych se k nim připojila, mi trochu kazil chvíli, ale pak jsem si všimla povědomé holky (co nás s Janou naposledy v Ideonu krmila jednohubkama, co vedle nás vyráběla ) a šla jsem k nim.
Po deseti minutách né moc hezkého nadávání, kde ta naše učitelka je , se náhle konečně objevila s dvěma florbalkama v ruce, takže po jejím uvítání "Jsem slyšela, že tady dneska bude hrát prvoligová Labská hotelová, nevíte o tom něco? " jsme opustily nehostinnou zimu a vyrazily jsme k vrátnici, kde jsme obdržely klíče od šatny.
Tam jsme si oblékly naše, jak učitelka nezapomněla poznamenat, dresy za 9000,- Kč a po lehké strategické poradě, vymýšlení jména našeho týmu ("Chce to něco originálního!" "Labská hotelová." "Jo, to bude ono..." ), kterému nasadila krounu učitelka svým "Farská a tygři!" (její příjmení) /jinak včera byla v jídelně nehorázná sranda. U nás to funguje na čipy, tj. člověku vyjede mašinka papírek a s ním jde ke skolu. Jsme tak seděli s Ajsem a on dostal jedničku místo dvojky, co měl. Tak to hlásil mistrový, co šla zrovna kolem a ona na něj: "Jak se jmenuješ?", aby mohla jít najít jeho lístek. On: "Jirka...." no já jsem se málem udusila čajem / a nakonec nám dodala sílu slovy "Prosimvás, budou rády, že se do toho vůbec trefěj." Po odpovědi "To my taky " jsme prolezly labyrintem chodeb a vstoupily jsme do sálu, kde už se pomalu ale jistě rozehrávaly další týmy.
Po lehkém rozehrání, kdy brankářka vyrazila shánět výstroj a já jsem statečně zabrala její místo v bráně, jsme se trochu rozehrály ("Zabij si svého spoluhráče" to popisuje líp, odcházela jsem opravdu jen lehce omlácená ) a už se základní sestava začla formovat na hřiště, protože jsme šly hrát první zápas. Já jsem se za celou hru nezúčastnila, ale i tak jsem se nenudila. Holka vedle mě moc nevydržela a když protihráčka srazila k zemi Šárku, naši jedinou naději, co hrávala florbal závodně, zařvala na celou tělocvičnu "No co to kua je, ty KRÁVO BLBÁ?????", což se zaprvé velmi rychle stalo zdrojem bujarého veselí a zadruhé to podalo moc hezký obrázek o naší škole. Haha . Já jsem alespoň řevem povzbuzovala, resp. jsem celkem často řvala "Fuuuuuj!" po gólu protihráčů , protože jsme prohrály 0:3. Ale co, každej den není posvícení, že? .
Po pauze, kdy jsme lehce znuděně pozorovaly, jak gympl Dašická sprostě fauluje kde může (lamy ), znovu nastoupila naše základní sestava, tentokrát obměněná i o mou osobu . Po opravdu náročných deseti minutách, kdy se mi překvapivě i celkem úspěšně dařilo odrážet útoky protihráčů, jsme prohrály se skóre 1:2, protože jednou jsem to prostě neuhlídala a podruhé jsem tak úplně nestihla doběhnout k bráně, protože jsem nemohla chodit . Protihráčky totiž velmi rychle pochopily, že fauly se prostě nepískaj, a ve snaze získat míček mě zahnaly do rohu a tak mě ztřískaly, že jsem to k tý bráně prostě nestihla .
No, další zápas byl taky dost napínavej. Na začátku jsme daly gól a celou dobu jsme vedly (možná to bylo tim, že jsem seděla na střídačce ). Jedna trochu agresivní protihráčka totiž dělala se svým nástrojem takovou zvláštní věc. Vždycky tu florbalku zvedla, měla její konec v úrovni hlavy a běžela. Pak doběhla k míčku, takovym podivnym způsobem tu florbalku strhla dolů a rovnou střílela, což mohlo být krapet bolestivé pro ty, kdo tam zrovna hrály u ní. To však po chvíli nevydržela učitelka a hráčky vedle mě a začly řvát na rozhodčího, ať s tim něco udělá, že v pravidlech, co jsme dostaly, je tohle vyhraněný, že se to nesmí. Když došlo na pokřiky (radši nebudu rozebírat, kdo všechno se jich účastnil ) typu "Neumíš pískat, ty kreténe???", "11cka tu hůl DOLŮ!!!", "Seš podplacenej, co???" musela jsem se úplně tlemit, protože holka na lavičce vedle mě to prožívala nejvíc a pořád tam poskakovala a řvala, že rozhodčí je hovado, když tohle neodpíská . (tohle nakonec dodělala učitelka, která nám v šatně sdělila, že pak šla za jejich učitelem a sprdla ho, ať si je naučí hrát ). Nakonec jsme se shodly, že holky z obchodky jsou nejen agresivní a nechápavý, ale i pěkný sv...ehm, zdravím Lenku . Vrchol tohoto zápasu byla chvilka, kdy mě učitelka poslala střídat za holku, která neslyšela, jak na ní řveme, ať si jde sednout. Ještě jsem k ní ani nedoběhla a ten bl...ehm, rozhodčí mě vyloučil, že je nás na poli pět. No ještě, že se z turnaje nevyhazovalo za řvaní na rozhodčího, páč to už bysme asi dááávno seděly ve škole . Vlastně jsem se se teda neúčastnila, ale VYHRÁLY jsme! . 1:0.
Pak, po pauze plné spekulování ("Mám novou strategii pro následující zápas. Zní: VYHRAJEM!" ) a nudy jsme konečně nastoupily znova. Opět jsem se vetřela hned na hřiště a už jsme začly statečně bojovat proti Dašáku (měly hnusný modrý dresy ), kterej byl nebezpečně sehranej a co se pamatuju, tak všechno vyhrál. Nebyly jsme pro ně vlastně žádná konkurence, ale útočnice si myslela opak. Asi se jí nelíbila moje obrana, tak se na mě vesele usmála, rozmáchla se a napálila mi míček do stehna, že tam mám ještě teď všechny dírky . Tím se mnou ale neskončila, protože ke mně vzápětí naběhla a švihla mě přes prsty ruky, kterou jsem měla ve výši prsou, aby mě do tý ruky nebouchla. No divná to věc . Učitelka mě pak po chvíli poskakování po jedný noze stáhla z hřiště, takže jsem jen seděla a fandila, tudíž se nebylo ničemu divit, že jsme podlehly 0:3 .
Pak, po dvou hodinách TOTÁLNÍ NUDY (teda kromě písknutí prvního a zároveň posledního faulu, kdy mírumilovná holka z Mozarťáku napálila do protihráčky tak, že ta hodila rybu po zádech a hlavou nabrala lavičku, co tam byla, aby nezajížděj míček mezi další vybavení) jsme konečně nastoupily k poslednímu zápasu, rozhodujícímu o našem výsledném pořadí. Už fakt, že jsem byla v základní sestavě, nás trochu odsuzoval k záhubě . A taky že jo . Bráním, zápas jak prase, protihráčky dorážej. A já...jsem dala góla. Fakt, že byl vlastní, to ale trochu kazil . Ona totiž vystřelila a letělo to vzduchem a mně se to nepodařilo odhodit jinam, ale jen do toho ťuknout, a dodělala to brakářka, co se asi vrtala v nose nebo já nevim, takže jsme prohrávaly 0:1. Po mé opravdu oprávněné obavě (učitelka tam předtim klela, že ty prohry na začátku byly zbytečný, že jsme měly šanci atd.), že po tomhle budu propadat z tělocviku, jsem se otočila na učitelku a ona nic, takže předpokládám, že už kolabovala . Po výměně stran, při který mě stáhla, vedle mě stála a náhle řvala, co maj holky dělat, takže předpokládám, že k mému gólu neměla komentáře . Mezitím jsme ale stejně ještě dostaly jeden gól, takže decentně potichu poznamenala "No to je v pr...." a vspustila mě na hřiště. Žel, prohrály jsme 0:2 a celkově jsme skončily 8/9. No, tak příště .