Raz, dva, kušuj ženská, točit, točit...

Michale...?
Nedalo se to přejít, nedalo se tomu vyhnout...prostě jsem se na tu třetí prodlouženou MUSELA vydat . Už v autobusu, kam OPĚT přistoupil Miloušek, jsem měla pocit, že nebude pěknej večer. Když se mi ho ale po chvilce ignorace povedlo přivolat k sobě a už jsme se pustili do konverzace. Co mě fakt dostalo, bylo, když se mi na něm konečně podařilo vymámit ukázání jeho kartiček a on ze saka vytáhnul fakt luxusní kondolenci, která měla zvenku opravdu dojemné "Navždy budeš v našich srdcích a..." . Jeho dodatek "To radši nebudu vyplňovat, co kdyby někdo na parketu zakopnul nebo tak..." už mě úplně dodělal, takže než jsme došli ke kulturáku, moje nálada se pohybovala někde na úrovni nálady, se kterou se z polední pauzy vrací jeden spolužák .
To se ale změnilo hned po vstupu na WC. Tam totiž byla jakási dívčina s kamarádkou a zrovna na sebe cákala antiperspirant, takže mi začlo bejt okamžitě šoufl. Co mě však probralo, bylo její zoufalé "Jéžiš já z toho budu mít bílý šaty!! ". Jelikož jsem se ale udržela a svoje "Jéžiš já z toho smradu snad zezelenám " jsem neřekla, absolutně v pořádku jsem se převlékla a dopravila jsem se do sálu (teda až poté, co jsem dala věci do šatny a začla jsem odcházet, aniž bych si vzala číslo, za který to pak dostanu zpátky ).
Už ve dveřích jsem byla zaprvé překvapena Kelišovou, co tam chodí jednou za uherskej rok, jelikož jsem se domnívala, že tam budu sama (Marcela šla radši na hokej, zrádce jeden ) a zadruhé mě dosti překvapilo, jak se rozrostlo vybavení kapely. To nám mistr hned po začátku objasnil, přibyl zpěvák a do věnečku přibyde ještě zbytek kapely (to mi ovšem moc radost neudělalo, protože ač ten "dědula" zpíval dobře, nebyla přes něj slyšet hudba, takže jsem chvílema byla krapet mimo ). Pak přišlo, co přijít muselo, ale to kapesníčková dámská volenka, kdy jsme měly vyrazit a naaranžovat do kapsy tanečníkovi kapesníček. Já jsem svůj krásnej, bratrovi z jeho tanečních poctivě ukradenej , kapesníček vrazila do kapsy jakémusi típkovi, co tam zůstal. Možná jsem ale měla bejt trochu agresivnější, protože ten chlapec sice vypadal, že to umí, ale byl mimo ještě víc než Michal. Když jsme se tam tak nějak domotali a mistr nám řekl, že "pokud se vám tanec líbil, kapesníček partnerovi nechte", jenom jsem tak úlevně zaskučela "Si ho nech, ať máš do čeho smrkat " a zajela jsem na židli, kde jsem se začla tiše modlit, aby po tomto nepřišel Michal. Mno....
Jsem ho snad přivolala...Každopádně, právě přibrané Mambo nám celkem šlo, takže jsme nějak odhopsali a celkem i bez psychické újmy jsem byla navrácena na místo půjčení. Pak dorazil Mek a nastala ta správná sranda. Mistr nás totiž začal narychlo učit to, co nás v minulý hodině odmítnul naučit, tj. došlo i na slibované další figury do čardáše. Nejdřív předvedli cosi, čeho už si nepamatuju název () a pak začal s "jelením skokem". Se slovy "To já vždycky obětuju svoji Nokii." vythánul telefon, položil ho na zem a začal přes něj to cosi skákat. Když pak prohlásil "Tak pánové, taste telefony a jedem!", přítomní gentlemani náhle tak divně zesinali . Dorazila to ale holka, co začla ty jeho podivný pohyby kopírovat, když si myslela, že se nedívá. On se otočil a tak uznale k ní pravil "Slečno, parodovala jste mě pěkně, ale tak dobře jsem to nedělal..." .
Po první přestávce, kdy jsem si koupila jahodovej džus za nehoráznejch 25 Kč a z nudy jsem si zapsala nějaký hlášky, přišel Michal, cha-cha a pak následovala zas profesionální ukázka, tentokrát latina. Fakt pěkný . Když jsme se pak učili ještě konečně letkis (NIKDY nezapomenu na to, jak nás to naučil bratr na letnim táboře a v sedumdesáti lidech jsme to hopsali po louce ), což taky stálo za to. Mistr totiž náhle zavelel "Změna směru!", což já jsem tak úplně nečekala a Michal, kterýho jsem se držela, se otočil tak prudce, že mě málem srazil k zemi . Totéž se málem povedlo ještě mistrovi, když prohlásil "Jsem si všimnul, že jeden had pomalu, ale jistě, mířil do restaurace. Byste měli vědět, že ten, co vede, platí...". Byste neřekli, jak rychle ta holka, co vedla, odmítavě kroutila hlavou .
Po další přestávce, kdy mě dosti při koupi druhýho džusu překvapila profesionalita obsluhy v baru (nějakej típek tam kupoval džus a holka, co byla s nim, vzala brčko a foukla mu do ucha, čímž se jemu povedlo barmanovi vrazit do lahve, co mu podával, a polejt si sako. Barman se absolutně okamžitě omluvil (že tu lahev neuhnul?) a dal mu novej džus, ač v tamtom ubyl sotva cenťák. Obdivuju ledovej klid a profesionalitu ), přišla na řadu kartičková volenka, kdy jsme se svejma kytičkama, kartičkama nebo čímkoliv měly vyrazit pro partnery. Jelikož jsem ZASE byla moc pomalá, jsou první skvostnou květinu jsem přišpendlila na neznámého típka, který navíc vypadal, že se mnou nechce tancovat . Jojo, jde přece o to označit toho, s kým se vám dobře tančí . Jinak tohle je moje výbava na tuto lekci:

("TANEČNÍ 2005 E" "ZuSka"). Druhou kytičku jsem přišpendlila na Mekyho, kterej mi za ni dokonce dal i kartičku (dosti odbytou, ale co byste čekali, když ji dělal před odchodem do tanečních, protože na to zapomněl? ). Pak jsem ještě okytičkovala náhodně kolemjdoucího spolužáka (kterej díky mně pak vyhrál ) a ještě jsem si neodpustila skluzem dojet k Michalovi a taky mu jednu píchnout. Když jsem pak seděla a mistr zavelel, ať dorozdáme, co máme, Michal prokličkoval davem a taky mi jednu vrazil. Teda jako kartičku, aby bylo jasno . Tak jsem jí tak otevřela, že si přečtu co tam je, a čtu: "Na památku na taneční rok 2005. Věnuje Martin Krupka." Tak jsem chvíli tak blbě seděla, zírala, pak jsem jen tiše pronesla něco o dobytku a blahořečila jsem se za to, že jsem ho neoslovovala jménem (budu ho ale dál titulovat Michale, ať v tom nemá(m)te zmatek ). Ale tak jako docela jsem měla radost, že aspoň NĚKDO mě má upřímně jako partnerku rád .
Co mě právě k tomuto dosti dorazilo, bylo, když bylo garde a Michal (Martin ) neměl s kym tancovat, tak zkusil vyzvat holku, co seděla vedle mě. Ona mu okamžitě sdělila, že teď tancovat nejde a hned jak se otočil, hlasitě si oddechla a začla si spolusedící stěžovat, jakej to je neschopnej blbec. Kráva jedna vymaštěná vobarvená hnusná. Howgh . Když pak, při dalšim garde, vzal mě na tango, šlo mu to, ty náno (na vás je to taky, kdyby vás to náhodou zajímalo ). Pak jsme ještě hodili čardáš, kdy jsme opět s Petrem totálně nestíhali, tak jsme jen stáli a tlemili jsme se jelením skokům ostatních . Skvěle to zakončil mistr, kterej šel k jednomu páru, partnerku prohlásil za nejenergetičtější tanečnici a dodal "Tady slečna fakt pěkně, chvílema tam byla zaděláno i na breakdance..." Nakonec jsme dali ještě jedno tango, po jehož ohlášení začal mistr rozvíjet myšlenku "To je zvláštní, ať řeknu, že bude jakýkoliv tanec, ozve se "Jéžiši". Polka - jéžiši!. Valčík - jéžiši!. Tango - jéžiši!. Třeba "Hurá" říkejte .", a pak nám poděkoval, že jsme zůstali (v druhém sólu pro garde se třetina přítomných vypařila) a propustil nás domů. Než druhá prodloužená to lepší asi nebylo, ale bylo to fajn, ne? .