"Za tohle tě tak mizerně platim??"

pozor na schody
Dnes, po věčnosti čekání, hrstech mouky ve vlasech, x výkřicích "Sůzynooo!" (tak mě oslovuje Jana, když jí něčím totálně točim ) a napomenutí mistrový, proč se pořád "pošťuchujem", konečně přišla další a zároveň i poslední normální lekce tanečních. Jelikož se mnou tentokrát šla i Lenka, razila jsem na autobus dřív, takže moje příprava byla trochu odbytá (to mě dovede udivit ještě teď, moje bývalá kamarádka a spolužačka v jedné osobě nejde příští pátek do školy, aby se do osmi večer!!! stihla připravit na věneček ), ovšem poté, co jsem byla informována, že maj lovely brádr se vrátil z Brna, seběhla jem schody, šlohla jsem mu pendrek a domluvila jsem si odvoz před kulturák .
Že jsem ale nešla na autobus. Já jsem totiž bystře při slejzání schodů z patra ve své taneční obuvi uklouzla a jak mi podjely hnátičky, tak jsem se díky své pohotovosti zachránila od pádu do otcovejch kaktusů tím, že jsem si podpatkem levý nohy absolutně rozlisovala prsty pravý nohy. Hned jsem věděla, že tahle lekce proběhne dobře a půjde mi to . Náladu jsem si trochu zvedla s bratrem v autě, když jsem mu vyprávěla zážitky z praxe (dneska fakt jako hárdkór. Tak si tak s Janou hážem mouku do obličeje a ona se předemnou náhle schovává za jednou prvačkou. Tak se k ní naklánim, ukazuju na svatební koláček, co má nezavázanej v ruce a povídám jí, ať jí to plácne na ksichtík. A ta holka to udělala. Problém byl jen v tom, že ona to neplácla na ksichtík Janě, ale spolužačce, co stála vedle ní ) a skončili jsme u toho, že jsme na celý auto řvaly anglický koledy, akorátže to tam bylo samý sprostý slovo . Jinak, bratr neobstál při otázce "Citoslovce úlevy na pět", páč odpověděl "Kua?". To je lamer, dyť je to úplně jednoduchý (co myslíte, že to je? Jana nehraje ).
Pak mi úspěšně zvedl náladu vstup do kulturáku, kde jsem odchytla Lenku a pak jsem dokonce urvala tři, slovy TŘI vstupenky na věneček . U šatny jsem se ale už zlepšila, sice jsem neodešla bez čísla, ale odcházela jsem bez vrácení peněz . No, tak snad příště . A pak už jsme s Leniškou seděly před sálem, probíraly tam potmě (šetřej, rozsvěcí se až těsně před vpouštěnim do sálu ) všechno možný a už se šlo dovnitř.
Tam jsem zabrala své velmi žádané místo, které bylo ve výsledku obložené z obou stran šesti prázdnejma židlema . Lenka mezitím nadšeně (moje nadšení je od jedné lekce k druhé menší ) pozorovala bývalé spolužáky a pak už přišlo to, na co jsem se veelmi těšila. Kapela odehrála znělku, mistr nám asi po šestnáctý vnutil, co se bude v DK příští měsíce dít, rozhodil zas ten debilní klouzavej vosk po podlaze (jeden típek na to pak pozdějc tak zuřivě šlapal, že mistr pronesl "To je parafín, ne blechy ") a už byla první pánská volenka. Jak jinak, přišel Michalo-Martin . S předsevzetím, že už budu v tanečních na všechny hodná (neměla bych si brát takový blbosti jako předsevzetí ), jsem se na něj zaculila, zeptala jsem se, jak se má, on typicky nervózně uhnul pohledem a vrhli jsme se na waltz. Po chvíli celkem dobrého tance jsme se dopromenádili až ke dveřím, mistr vyhlásil polku a já jsem chtě-nechtě musela uznat, že bylo blbý pít tu minerálku před tancem . Tanečníkovi jsem decentně vysvětlila, že buď mě pustí, nebo mu to bude brzo klouzat , což on pochopil a já jsem hnala na WC. Nehezkej pocit, že se na mnou mistr dívá (bylo asi o 10ks míň holek) a bude to po návratu komentovat, byl naštěstí jen pocit, takže když jsem se vrátila do sálu a přidali jsme se k ostatním, v klidu jsme odtančili a už mě Michalo-Martin usazoval.
Druhá série dosti stála za to, přišel Petr a s nadšením jsme se vrhli na čardáš. Naše strategie až_nebudem_stíhat,prostě_se_zastavíme_a_přidáme_se,až_se_budou_ostatní_točit stále fungovala, takže jsme si to celkem užili. Ve finále jsem ale trochu nevydržela, protože Petrovo provedení Jeleního skoku bylo tak úžasný, že jsem se mu musela omluvit, že to trochu psychicky nezvládám, a tak decentně jsem se culila na Lenku, která seděla u zdi a culila se jak měsíček na hnůj . Pak jsme se ještě vrhli na jive, který dopadl taktéž skvěle. Tancovali jsme první sestavu, takže fakt, že si tak úplně už nepamatuju svoje kroky k prvku v sestavě druhé byl vedlejší . (nevím přesně, kam to zařadit, ale když jsme s Petrem házeli tango, tak se nám stala taková pěkná věc. Tak si tam tak stojíme a čekáme, až se budem moct připojit, protože jsme se museli z nedostatku místa zastavit a náhle do nás, konkrétně do mě, vráží taková, jak říká moje maminka, svalnatější dívčina ve snaze dokončit otáčku. No řeknu vám, já jsem od Petra odletěla ani nevim jak. Ten se docela divil, kam jsem zmizela )
Pak jsme utvořili kruh a mistr nám začal s partnerkou ukazovat otáčku o půl kruhu v polce. Jeho "Vlastně to ani neuplatníte, pokud nebudete na plese a nebudete na parketu první " nás trochu uvrhlo v otázku, proč se to teda učíme, ale budiž . Pak mistr prohlásil "Já nejsem pojištěn, takže vás radši opustím ." a zbaběle prchnul na pódium. Asi věděl proč, protože to, co nastalo pak, se nedá popsat. No my jsme se tam tak navzájem řezali, že to ani nebylo možný. Po usazení zpět na místo jsem se stále ještě divila, že na parketu nezůstal někdo ležet .
Při následné dámské volence, kdy jsem velmi úspěšně a překvapivě i velmi pomalým krokem ulovila Petra (no já se hnát nebudu, když jich je tam tolik navíc ) a vydali jsme se vstříc dobrodružství. Nejprve došlo na novou a zároveň poslední figuru do mamba. Mistr nejdříve několikrát napomenul dvě dívky sedící (o seš židlí ) vedle mě, načež se otočil na típka sedícího za ním a prohlásil, "Hlídejte mi ji, kdyby zas kecala, tak něco řekněte, vytáhnu ji.", načež sotva se otočil a ta holka neměla šanci ani se nadechnout, pět kluků najednou zařvalo "UŽ!!". Chudák děvče . Po tomhle mistr dorazil situaci tím, že když předváděli mambo a partnerka místo aby se s ním vyměnila, tak šla na otáčku, on jí od sebe lehce napruženě odstrčil a poznamenal "Za tohle tě tak mizerně platim??" . Nakonec jsme to nějak odhopsali a pustili jsme se do blues, což taky stálo za to. Petr totiž odmítal dělat podtáčku partnera, takže jsem mu trochu zoufale rvala ruku nahoru, on mi rval ruku dolů a měli jsme z toho náramnou srandu. Trochu mi to něco připomnělo, ale já vlastně přece nikdy neodmítám dělat v blues něco, co máme .
Po přestávce přišlo něco, na co nás většina dychtivě čekala. Zvlášť Kelišová zalezlá v rohu nadávala jak špaček, protože přišla jen kvůli nástupu na věneček a mistr ho hodil až po přestávce . Náš nástup nebude sice tak složitej jako ten u Incika , každopádně když se nám na to na druhej pokus povedlo, bylo to kůl . Půjdem ve dvojících do sálu, pak jedna dvojice doprava a druhá doleva, obkroužíme ty, co teprve kráčej k pódiu a utvoříme čtveřice, pak zopakujem rozdělení jedni tam a jedni tam a pak půjdem v osmi a rozestavíme se po parketu, the end . Pak jsme ještě vyzkoušeli jednu celou sestavu od každýho tance, co pak budem tančit (mně to absolutně vyhovuje, první bude cha-cha a nebude tam valčík ) a začli jsme ještě opakovat. Musim se pochválit, v blues jsem s Petrem, kterej se nakonec nechal přemluvit na JEDNU otáčku z jeho strany, dovedla díky svému přesvědčovacímu talentu udělat těch otáček sedum. Kdo by mi taky moh odolat, že ? . Pak jsme zkusili ještě jive (jinak mám pocit, že po cha-che, jivu a polce v tý úvodní sérii asi umřu ), přičemž jsem si krapet nemohla vzpomenout na kroky při výměně rukou za zády, čehož ovšem ošklivě využil Petr (pomsta za ty otáčky v blues ), kterej kdykoliv jsem se dívala na nějakej pár a čekala jsem, až začnou vyměňovat, začal točit, takže jsem viděla kulový . Pak jsme ještě hodili tu polku s otáčkou o půl kruhu, která nám v půlce začla solidně jít, takže jsme se bavili. O geniální konec jsem se ale postarala já, protože ve chvíli, kdy jsme byli děsně roztočený a měla jsem nohu mezi jeho, mi ta noha ujela (po tom úžasném tanečním vosku, kterej se nemá klouzat ) a já jsem ho málem srthla k zemi. Ale jako super tanec to byl . Poslední lekci jsme zakončili mazurkou a pak už jsme vyrazili domů. Teď mě jen zajímá, kdo mi tak děsně šlápnul na levé kopejtko, že mám rozlámanou půlku nehtu na palci . (Jinak, 9. ledna začínaj pokračovačky. Už se fakt těšim, jak to bude probíhat, protože tam jdu s jedním spolužákem. Když jsme byli naposledy moc blízko, tak jsme totálně rozervali můj sešit ekonomie a pak jsme se váleli ve třídě vzadu na zemi, protože jsem mu podkopla nožičky a než jsem stihla zdrhnout, tak mě strhnul k sobě. Let's dance, Johny .)