Jsem nehorázně konsternována

v jednom týdnu toho na mě bylo až moc
30.10.- 3.11.2006 Přišla zima. Nízká teplota obestoupila mé už tak zkřehlé tělo, vítr ledově profoukl každou skulinu, údy promrzly na kost, kůže zrudla a do těla vstoupil třas. A já... Pondělí jsem si vzala volno za před cca dvěma měsíci propracovanou neděli a stavila jsem se podívat, jak to vypadá i v jiných školách. Do dosti s ústy otevřeného zírání mě dostali studenti, co si tak to v poklidu uprostřed hodiny na Broumovském gymnáziu šinuli sem a tam po chodbě, šestkrát se vrátili a pak až zalezli do třídy. Toto je nám dost neznámé od chvíle, co měla jakási dvojice na záchodě randíčko a nachytala je tam zástupkyně, když šla počítat kabinky do inventury (), přičemž od tohoto nesmíme v hodině chodit na záchod. Ale jinak celkem normální, že? .
V úterý byla konečně korunována moje snaha domluvit si autoškolu, kterou jsem si vybrala. Na poslední e-mail už mi ten člověk vůbec neodpověděl, takže jsem se tam vydala osobně. Volané číslo neexistuje, tam nikdo a nikdo o něm neslyšel ani nepamatuje. No nic, tento týden, hned poté, co jsem si ráno málem rozsekala ústa na ledové ploše, co se všude udělala, jsem to už úplně vzdala. Ale tak co, třeba v lednu bude na silnicích trochu líp.... Den jsem velmi exkluzivně zakončila tím, že jsem po cestě ke Šlehačce zakopla o mřížku na svatební koláče. Abych byla konkrétní, zůstal mi tam jeden prst a já jsem vesele pokračovala dál . Ale co, mám jich ještě devatenáct, že? .
Středu započal silný vítr, co mi do tváře vhodil dosti neromanticky uválené listí. Moje štěstí pokračovalo ve škole, kdy jsem opět ocenila svoje PROTISKLUZOVÉ boty a s opravdu luxusním skluzem jsem najela přímo na dřez takovou silou, že jsem měla dojem, že jsem si přerazila ruce. Víte, co bylo ovšem velmi pozitivní? Že kdybych si náhodou fakt něco udělala, byla bych v sešitě pracovních úrazů už technicky vzato ČTYŘIKRÁT za sebou . Moje výtečné štěstí se odrazilo následně při nakupování kolotoče pro myš. Tak jsem jí tak pěkně po celym meště vybírala nějakej pěknej, až jsem sehnala super dřevěnej, dala jsem jí ho...a ona blbě zírala. Jedinej pokrok, kterého za celou noc dosáhla, byl fakt, že překousala dva šprucle. Nevděčník zlá . Třešničkou celého dne byl můj nákup v místní Tescomě, krátící mi čekání na bus. Tak jsem si to tak pěkně prolezla, pokoukala jsem a že bez nákupu odejdu pryč. Tak jsem tak došla ke dveřím, odložila jsem košík, rozloučila jsem se...a pak už jsem jen zírala na dveře, který neměly kliku. Ač se mi prodavačka začla z druhýho konce krámu totálně tlemit, totální zaraženost a tupej výraz mi vydržela až tak dvacet metrů po opuštění obchodu DRUHEJMA dveřma .
Čtvrtek mě na první pohled docela mile překvapil prvním sněhem. Jéje, jak já už se těšim, až bude kočka celej den mňoukat u dveří, já ji pak pustim ven a ona dojde ke sněhu, chvíli na něj bude blbě zírat a pak do něj nevěřícně vrazí kopejtko.... Ranní nadšení ze sněhu mi z tváře zmizelo hned poté, co jsem zjistila, že Azureus mě prostě nemá rád a jen tak z řiti smazal dvě sérky mojí milované Kriminálky, protože je jen tak ze srandy začal přepisovat znova. No nevadí, UŽ je to doma znova a co je doma, to se počítá! . Bratr se vrátil z Brna s tím, že tento víkend razí do Krkonoš na orienťák. Napadá mě snad jen věta z Metr-xu. "To je bláázen. Já jsem vám řikal, že je to blázen." .
Pátek Lesy a tma, tma tmoucí...a vyjící vichr. Cožpak již nikdy nepřestane sněžit? Do rána mě kromě děsivého snu o brigádě (povim vám, to bylo horší než kdyby mi Freddy Kruegger ustřihoval prsty a nutil mě je jíst - došlo tam k brutální změně všeho, hlavně kontrol příchodů a odchodů a dokonce k neustálému kontrolování práce, no já jsem skoro celej ten sen proplakala vzpomínaje na "minulost" ) probrala solidní zima, ale co se dalo dělat, vyrazila jsem směr škola. Perličkou dne se bezesporu stala smska, kterou obdržel Michal od spolužačky, která se zmrzlým úsměvem vyrazila směr Hotel Labe za věčně v rozkroku se škrábajícím, o úchylárnách mluvícím a neustále svoje sexuální zážitky popisujícím mistrem, aby vystřídala Ajse. SMSka spočívala v tom, že spolužačka Ajsovi vzkazovala, že je mužskej pohlavní úd, protože tam tomu mistrovi o ní něco řekl než tam šla. Text byl ovšem dosti zarážející, začátek "Ahoj, vyřiť Jiřímu..." mě trápil ještě celé dopoledne. K vysvětlení jsem došla až o pár hodin později, kdy jsem přišla na to, že spolužačka svým "vyřiť" měla zřejmě na mysli akt obnažení zadnice. Jen mi to nějak nezapadá do kontextu....