Osmnáctiny

let's have a celebration...
Jak už to tak občas chodí, po roce se opakuje jeden určitý den, který někteří lidé proklínají, jiní se na něj těší. I když si přinejmenším každý druhý z vás (tedy pokud toto nebudou číst jen dva lidé, to by moje teorie silně nefungovala ) teď pomyslel na Vánoce, přišel přecejen jiný den, konkrétně moje narozeniny. Ano, je to tak, už je to osmnáct let, co jsem se takhle o půl sedmý ráno narodila a od té chvíle tu tak nějak...přežívám. A co už nezbytně patří k mým narozeninám? No přece oslava! . Je sobota 18.listopadu a já pochoduju po bytě v županu. Před asi půlhodinou jsem přišla z brigády, hodila do sebe zas jeden výtečný kuřecí steak a vykoupala se. Vytahuju všechno možný z lednice, všude za mnou voda z vlasů a náhle zvonek. Jana aka Jogina, která si to "Uz jsem doma, muzes prijit driv, treba ve ctyri." vzala tak doslova, že je teprve půl čtvrtý, ale už je tady . No nevadí, jsem to já, mistr improvizace a zapřáhnutí jiných, Jana okamžitě nastupuje do kuchyně a začíná připravovat chlebíčky, zatímco já se jdu sušit a oblíknout. To byste ale nevěřili s jakým nadšením! . Čtvrtá hodina, už i já jsem přiložila ruku k dílu a tu se náhle ozývá zvonek. Děvčata. Když ale otevřu balkónové dveře a vylezu ven, naskýtá se mi zajímavý pohled. K Janám čekajícím u plotu se náhle připojuje Lenka, něco jim říká a ony jsou tak zaujaté, že mě absolutně nikdo neregistruje. Tak si tam tak stojim, usmívám se, až náhle Jana II. zvedá oči k balkónu a podívá se na mě. Zvláští ale je, že oči vzápětí odvrací a dál znuděně poslouchá holky. Ale to, jak se po chvíli zamračí, docvakne jí, že červenej flek na balkón nepatří a dojde jí to, je přímo úžasnej . O dvacet minut později, o patro výš. Manufaktura se právě rozjíždí, ač jak je z fotky patrné, Lenka by se na to nejradši okamžitě vrhla. Jana se šíleným výrazem skrytá úplně vpravo by se nejspíš taky nejradši vrhla, ale na něco jinýho .
Cca o půl hodiny později, hostina je připravena, přinesla jsem i svého pětipatrového miláčka a odebrala jsem se do kuchyně, že umeju nádobí, abych ho nemusela mýt potom. Zvláštní, že děvčata sice jídlo připravila, ale vzápětí se zvedla a od úklidu odešla .
Můj odchod je však nevhodně načasovaný, děvčata se v době mé nepřítomnosti vrhají na jídlo, což je, jak při zjištění řeknu a i jak se později ukáže, špatnéééé. Ale nepředbíhejme. Právě se nalil přípitek, Jana okem zkušeného (a zhnuseného ) znalce prohlíží pitivo a já si s lehce sentimentálním výrazem slízávám z ruky med. I když dost možná vidím Janiny nohy, tak se snažím natlačit zpátky žaludek .
Máme připito a naskýtá se otázka, co dál. Tak tedy dárky. Lenka mi uděluje povel k podání batohu a pak se doslova odvíjí něco, co fakt nečekám. Lenka začne stylem "A tahali řepu..." vytahovat z batohu do dlouhé šňůry uvázané dárky. Lenka drží, Jana drží, já držim....
A už vybaluju. Lence musej stát slzy v očích, jak zuřivě to rvu, zatímco ona to věčnost balila . Z jasného celkového počtu 18ti balíčků, přičemž má každý vlastní vtipný popisek pak získávám mnohé. Tak například křoupací tyčinky pro hlodavce, protože jsem se náhodou asi dva dny předtím ve vtipu zmínila, narozeniny nemám já, ale myš, za nimiž následovalo maso pro kočku, aby jí to nebylo líto . Pak jsem si pod záštitou napsání přání k příštím narozeninám, smazání napsaného, obnovení napsaného a podobně nově vybavila penál , načež jsem narazila na zajímavej dárek. Z jednoho balíčku na mě "vybafla" malinkatá dárková taštička s popiskem "Abys měla kam dát dárek pro mě :-i :D", což mě dovedlo k otázce, co budu dělat, když bude ten dárek větší než ta taštička, jestli to k tomu budu muset přivázat.... To víte, že si Lenka hned věděla rady, prohlásila totiž, že "Není důležitá velikost, ale počet karátů." . Abych doplnila, to, co je v dalších záběrech na mojí hlavě je také součástí dárku, červenej vánoční řetěz s drátkem, no proč to nevyužít? .
Když víte...Jana má strašně pěknej zadek . Ale jinak pošilhávám na její tašku, protože mi odmítá dát dárek .
A dostává se na Janin dárek. Kromě suprové perníkové chalupy s plotem z žvejkaček (taky že se mi povede neopatrnou manipulací hned jednu urvat ) dostávám ještě přáníčko ze zaručeným tipem proti stárnutí, totiž radu ohledně papírového pytle s dvěma otvory. V podstatě vzápětí jsem donucena radu vyzkoušet, z čehož vzniká toto foto. Ale řikám vám, tohle si ještě někdo odnese .
Fotka chaloupkou? No to normální ani náhodou bejt nemůže .
Sotva hodinka pryč a už nastávají první bitky o jídlo. Když vona mi to beréééé .
Lence to samozřejmě nedává a okamžitě vytváří velmi kvalitní remake fotografie z grilování na konci školního roku. Čím dál lépe, že? .
Abysme tam nebyly s Borisem samotinké, stavím nám po nalezení špatného kousku kamaráda. Dost zvláštní ale je, že Jana II. mě okamžitě obviňuje z prasáren .
Pak se pro změnu pokračuje v živení a já se přesunuju s dárkama na postel, probírám žvýkačky a obtěžuju Janu . No to je sranda .
Jana už toho má opravdu dost, což dokazují obě následující fotografie. Ale že už přesně vím, co s nima udělám...nechám vyvolat výřezy a to se teprve bude Jana provokovat, když doteď šílela z jedné fotky, co jsem náhodně nechala vyvolat a ona tam nevypadla zrovna nejlíp .
Jana právě s širokým rozmachem zdobí už kdo ví kolikátou rakvičku, kterou hodlá vhodit do svého chřtánu. To je ale zvláštní, že rakvičky mizely nejrychleji. Doufám, že v tom nebyl nějaký skrytý podtext .
A pozor, konečně se mi povedlo dokopat přežraná děvčata na Twister. Jak jsem ovšem už se začátku zmínila, pořadí jídlo, pohyb bylo dost nešťastně zvolené, hrály jsme asi tři hry, protože pak už se nemohly hejbat . Ale přinejmenším Jana se při pohledu na můj zadek evidentně bavila .
Tohle je tuším druhá partie, co skončila také velmi rychle. Janě se tam tak popelila až se jí Twister pod končetinama zmačkal a totálně se tam rozplácla. Mně to ale bohužel přišlo tak extrémně vtipný, že jsem spadla jak kuželka a tuším jsem i sundala druhou Janu
Aby bylo jasno, Lenka byla také velmi aktivní. Nad čelem můžete vidět, že zvedla ruku a přehodila si vlasy .
Další kolo, fotka, kterou si Jana II. vyžádala, že jí rozhodně chce. Komentovala to slovy "To vypadá, jak kdyby ti Jana čuchala k zadku a ten balónek se tomu smál." .
No jooo, jako bych to neříkala, pohyb trval tak dvacet minut a pak to zdechlo. Zábava se ale rychle našla nová, bublinky! Já ji cíííííí .
Tak už necííí, smrdí! .
Mé srdce krvácí, duše je holá, dortíček, dortíček, Jana už volá . Mimochodem, to cosi žluté, co je přilepené na horní části mého těla, je samolepka s nápisem "Made in Europe", která byla na Rejoickách, kterejma mi bratr dosti vyrazil dech, protože poslední měsíc mi tvrdil, že jsem moc velká svině na to, abych si je zasloužila . Prostě jsem si nemohla odpustit!
Uááááá .
Po zastávce s drotem v hospodě se vracím do pokoje, kde beru foťák a okamžitě se mi daří zachytávat velmi zajímavý výjev. Jana, Jana a...prdel .
Tak co teď? Nedáme si Deli, ale důkladně se připravíme na partii Člověče, napij se!, která je ovšem po cca půlhodině tak namáhavá, že to musíme přesunout do vyšších poloh. To víte, my revmatický starý báby .
Na zdraví! A chlupatý miminko si taky zaslouží šunčičku, když už si teda ten chlebíček v neštřežený chvíli okousalo .
A pozor! Jelikož a protože ty naše lemry hokejový zas úspěšně prosmahly zápas, který celej večer holky napjatě sledovaly v písemné formě na internetu (Slááviééééé do tohoooo!!!! ), přesunuly se k dalšímu sportu. Nutno poznamenat, že Lenka ze hry udělala solidní divadlo, to, co se ozývalo, bylo skoro neuvěřitelné - co chvíli měl míč Baroš, někdy i někdo jinej, na koho si za boha nevzpomenu .
A tady už závěrečná přehlídka dárků. Hlavně si dole povšimněte, jaké boží fáro jsem dostala. Ach jooo, kdybych si udělala ten řidičák předtím, teď nemůžu jezdit . A abych nezapomněla na druhé přáníčko, dostala jsem ještě jedno s textem: 3 rady k tvým narozeninám. Nevynucuj si pozornost, nepci se první do autobusu, nestěžuj si na poměry...Co bys pak dělala v důchodu?? .
Tomu se říká solidní společenská unavenost. Díky bohu, že mám tak velkou postel, jinak by se to asi válelo až na silnici .
Čas na závěrečné skupinovky, aby Lence neujel ten bus, co jí ujel už půl hodiny před odchodem . Nutno ale poznamenat, že zrovna zmíněná jedinka vypadá, jak kdybysme jí rvaly ruce .
Pusuuuu! A teď jen sledovat odpor v nebohých tvářích .
Tak pápá za rok! .
V neděli jsem ještě obdržela dárky od rodičů a měla jsem radost z formy na otevřenou knihu (nechcete někdo? ), vykrajovátek, modelovací sady za nekřesťanský peníze, a mimo jiné úžasného krásného Tazmánského čerta, kterého jsem si vybrala před nějakou dobou s tím, že bude k Vánocům. Teď se jen děsim, že ho v noci budu objímat, ráno otevřu oči a uvidim ho...To bych asi měla infarkt .
Na závěr musím poznamenat, že letošní oslava mi přišla o trochu horší než ta loňská, nicméně nic mi nebrání to příští rok napravit, že? Takže jídlo pod zámek a můžem .