Maturiní ples...

skončil, stavba začíná.
Tak jsem doma. V pátek jsem se projela vláčkem, v sobotu jsem absolvovala maturitní ples Oktávy z Broumovského gymnázia a v neděli mě čekal krutý návrat do reality. Ale nebudu předbíhat.
Maturitní ples byl dost zvláštní. Předcházela mu cesta, při které jsem málem ohodila incikovým (lepší tvar mě nenapadá ) auto, protože špatně snáším jízdu jeho táty. Poté, co jsem Ibalginama nakonec přebila veškerou slabost, došlo i na tanec a dokonce, ač tomu nebudete věřit, jsme něco vyhráli v tombole! . Musím teda ale uznat, že s těma podložkama, co dal do tomboly incikův táta, jsem šla ke stolu mírně rozpačitě, páč jsme měli zakázáno je přitáhnout zpátky . Ale kromě toho jsme vyhráli i nějaký kružítka, hořický trubičky a dokonce zip, takže dobrý, aspoň se nám trošku zvedla bilance výher, která byla doteď nulová. To ale radši nezmiňuju, že ten ZLEEEEJ miira suverénně vyhrál rychlovarnou konvici, co tam byla . Když to vezmu od super kapely Elka, co nám tam hrála, přes Pájovo velmi procítěné sólo na Spomal od Pehy přes perfektně prořvané české songy až po incikovu rychlou polku s Vojtou, přičemž sebou oba náhle práskli na zem (), ples byl super. To ovšem musim pominout fakt, jak mě nehorázně rozčílily moje šaty, protože nějak náhle zkolaboval korzet, takže jsem si musela neustále hlídat výstřih, jestli jsem nepřešla z tance na striptýz (), načež když jsem na fotce zjistila, jak takovej prolámanej korzet vypadá, málem jsem padla do mdlob. Každopádně nutno uznat, že jakožto Quasimodo s rozlámanejma vyhřezlejma žebrama jsem vypadala akorát já . Absolutní perličkou bylo ovšem breakdancové vystoupení nějakých dvou típků. Když jsme je pak s incikem potkali v zákulisí, když odpočívali, náhle tam naběhnul Staněk, jejich učitel na výtvarku a tázal se jich, zda někdy tancovali zhulený, že to prej on by nemoh, protože by za chvíli nevěděl, kde je podlaha a kde strop. Chlapci se tak mile usmáli a prohlásili, že tohle bylo snad první vystoupení, kdy tancovali nezhulený . Abych nezapomněla, vystupovali tam taky Vojta a Danča, třídní taneční pár. Dost mě ale překvapilo to, že všechny figury, co tancovali v předváděném Jivu jsme se učili v pokračovačkách. I když teda nutno uznat, že některé se nám nepovedly moc dobře realizovat, natož to udělat s takovou lehkostí . Abych nezapomněla na konec plesu, když někdy o půl jedné na pódium nalezla funky skupina Papaya Tyrkys, okamžitě jsme troubili na ústup, protože ač třeba já vydržím opravdu hodně (a to jsem ještě zjistila, že hned vedle mého pokoje má za zdí pokoj sousedovic malá holčička, přičemž má ještě přesně na společné zdi nalepenou postel. Ehm ) jsem měla dojem, že asi ohluchnu. Ale tak asi těm, co se tam tak potáceli, to nevadilo . Neděle, jak už jsem řekla, byla společně s dvouhodinovou cestou vlakem návratem do reality. Tak jsem si to tak dovalila domů, tedy do toho, co z mého domova zbylo a...mám uprostřed pokoje dřez . Nejsem na tom tedy ale úplně nejhůř, celej byt se změnil v polní kuchyni. Obyvák - uprostřed stojí sporák, na oknech a gauči nádobí, koření, poličky na poličkách na dalších poličkách. Koupelna - nádobí ve vaně, nádobí na vaně. Můj pokoj - dřez, police s hromadami mouky, kuchyňskej robot. A od pondělí se začíná stavět. Tedy konkrétně nejdřív bourat. Ach jo. I když teda nutno poznamenat, zakopnout o kuchyňskej dřez metr od postele je dost unikátní zážitek .