Škola, dárky, nevolnosti...

začínám jich míti dosti
Poslední dobou jsem pořád unavená. Paměť mi selhává, oči a hlava nestíhají vstřebávat přehršel informací z okolí. Asi na mě padá zimní spánek. V pátek se zas jednou projevila moje železná paměť. Já hlupák starý, hlava děravá, svého pětimegapixelového miláčka jsem zapomněla ve škole. Musím přiznat, že horší víkend s ním (nebo spíš bez něj) jsem ještě nezažila. Jak už to tak ovšem v pátek občas bývá, přijel Incik a než přišla neděle, vrhli jsme se na barvení vlasů. Po předchozí zkušenosti s pouze barvícím šamponem (a hlavně tím, že na tmavých vlasech není vidět) jsem zakoupila trvalou barvu a vrhli jsme se na barvení. Výsledek přímo úžasný, horší ovšem byla fáze stříhání. Já, nebezpečně vybavena nůžkami a PŘEDSTAVOU jsem se pustila do díla. No, jen si to představte. Tak tak sdělim svoji představu, mírně nejistě se pustím do díla a... zhruba o pět minut pozdějc zoufale přemejšlim, jak to zase prodloužit . Ale jinak jsem velmi manuálně zručná . Pondělí mi sjalo obavy z beder, svého miláčka jsem opět mohla podržet v náručí, což jsem i povětšinu hodin v polospánku dělala . Tedy kromě těch momentů, kdy jsme se s předemnou spolusedícím spolužákem popisovali propiskama . Hodinu Ekonomie nám přišla trochu oživit kontrola na našeho dosti extrémního učitele, který v hodinách kombinuje řev, výklad, neustálý pruzení a vyhledávání důvodů k němu. Dosti funny byla už přestávka před hodinou, kdy k nám obrazně řečeno se staženým ocáskem přirazil s tím, že bude kontrola, tak ať se aspoň trochu chováme slušně, když ovšem nastala hodina, přišla zmíněná hospitace (mimochodem, slečno, máte smůlu . DO SMRTI SMRŤOUCÍ nezapomenu na to, jak Lenka, vyslaná třídní za ředitelem, dorazila zpět s tím, že ředitel "je na hospitalizaci" ) a já jsem konečně dosmolila opisování zápisek z posledních cca tří hodin, které jsem si pro mě nepochopitelným () nedopatřením zapomněla napsat, vrazila do třídy jakási učitelka a zaplula do zadní lavice. Tak si tam tak sedíme, předstíráme aspoň minimální zájem a učitelka se náhle zvedá, že někomu zkontroluje sešit. No, tak hádejte, čí sešit si vzala . Musím ale uznat, že její výraz při prolistovávání mého neustále stránky pelichajícího, zmuchlaného, pokresleného a totálně zmačkaného sešitu byl fakt ÚŽASNÝ . Ze školy jsem se přesunula do města, abych opět navštívila obchody a seškrtala seznam na další vánoční dárky, co ještě potřebuju. Dobře, kupuju vánoční dárky, přesto bych ale nemusela už TEĎ poslouchat neustále se opakující koledy. To mě z obchodu vyhodilo natolik, že jsem se rovnou přesunula na zastávku a jela jsem domů. Trochu Vánoc to ale ve mně přecejen zanechalo, pustila jsem se do už cca měsíc sobě slibované činnosti, vyrobení lineckých košů. Tak jsem si tak vzala margarín za 7Kč 250g, zadělala jsem už od pohledu dost pofidérní těsto a hned po dokončení jsem s zamračenou tváří musela poznamenat, že je totálně zpařený (=>nepoužitelný). Vééseelééé Vááńóóóčnííí hóóóóódyy... Že bych se na to nevyto, je teprve listopad . Nejen těsto, ale už celkově škola mě natolik zmohli, že mě už tak nehorázně bolela hlava, že jsem se se zvracecím kýblem (ta nostalgie, do něj jsem blila loni na Vánoce, když jsem v sobě nemohla udržet vůbec nic ) dostavila někdy v osm večer do postele a zaparkovala jsem tam až do rána. Něco na tom dlouhym spánku bude, měla bych ho zkoušet častějc . Úterní ráno začalo přímo krásně. Skvěle vyspaná jsem se probudila a co to nevidím, kočka se tak poflakovala po pokoji a evidentně se nudila, protože útočila na každej stín. Poté, co jsem jí mírně rozdráždila šňůrou od telefonu do takové míry (zdravim miiru ), že zuřivě škrábala na lesklou stěnu postele a s mírně šíleným výrazem cukala hlavou, natáhla jsem k ní ruku tak šikovně, že okamžitě ulovila do tlapek svůj vlastní ocas a začla se válet po posteli bojujíce s ním. Absolutní finále ovšem přišlo v momentu, kdy byl boj tak zuřivý (ocas se zřejmě moc bránil ), že v jeho zápalu náhle spadla z postele . A teď zřejmě řeknu něco, čemu nebudete nikdo věřit, ani já tomu nevěřím. Kdo stojíte, padnete na zadnici. Kdo sedíte, vstanete a uděláte totéž. Zítra jdeme na PRVNÍ exkurzi za celé tři roky, co jsme se vzdálili ze školy maximálně na předvánoční film, kterej byl většinou spíš za trest. No já vůbec nevim, jestli ten nával emocí přežiju .