Lyže snížek nehody,den 2.

Ta kráva nechala votevřený dveře!
Den začal zhruba v devět,kdy jsem šla na WC,přičemž jsem jakoby náhodou ( ) vzbudila zbytek pokoje (to maj za to,celou věčnost tam večer pouštěli strašně nahlas Scooter a až moje miloučká žádost o zeslabení je k tomu přiměla ) Pak jsem se navrátila do postele,zahrabala jsem se a tak nějak většina osazenstva pokoje vyjma mě na kluků odešla...Následná scénka mě dostávala ještě po zbytek dne: Ležím tak na palandě nahoře,nejsem vidět a chlapci si dole šeptem povídají: "Je tam ta kráva?" (jako já ) "Nevim." (ticho,natahujou se a koukaj ) "Tak je tam?? " "Nevim,nemám tam co hodit!" No,pak už jsem to nevydržela a s v rámci možností vážnou tváří jsem jim s nepěkným oslovením sdělila že tam jsem a vydala jsem se radši na snídani Po snídani nás čekal slibovaný výlet na běžkách ... S nadšením () jsem se připravila a umístila jsem se před chatu,kde jsme s Lenkou čekaly než se doplazí zbytek výpravy...Tam se mě pokusila Lenička vyřadit ještě než jsme vyjeli (díky ti ),když mi něco předváděla,vzápětí ztratila rovnováhu a ve snaze se někde chytit mi zapíchla hůlku do nohy (ale nepomohlo to ) Pak konečně vyrazili,přesun směr vlek jsem přežila bez větších ztrát Myšlenka nechat se vyvýzt nahoru a až odtamtud pokračovat byla sice hezká,ale to provedeníííí... Přijela puma,já jsem si jí chytla,škublo to a už jsem ležela ...Když vlekař viděl jak tam postupně padáme jak hrušky tak to dokonce komentoval slovy "nebojte,máme jich tam ještě dost! !" No,druhej pokus už mi vyšel (náhoda jak něco,ale pššt ),takže jsem se ve štěstí dostala nahoru,kde už na mě čekala Lenička a už se mi potlemovala,že jsem spadla a ona ne No,ona nicméně výlet asi po 30ti metrech vzdala (padavka ),takže jsem na ten "boží výlet" musela jet bez své psychické potvo..ee..podpory .Celej výlet byl víceméně o tom,že oni jeli,já jsem jela na konci,pořád jsem zastavovala a fotila,oni pořád zastavovali jak na mě čekali,já jsem se dojela a zase jsem zastavovala,oni zas zastavovali... (to mě museli mít rádi ) Finálem výletu se stal desetiminutovej sjezd z kopce,na jehož konci na mě jakožto na posledního čekali (zase )...tak se k nim tak blížim a jakože zastavim...tak jsem zahranila (mi nikdo neřek že na běžkách to moc nejde ) a už jsem se válela (ale upíři by na mě díky těm lyžím fakt nešli ) Pak už jsme jen tak nějak dorazili zpátky (chválabohu ) Po obědě jsme pak šli lyžovat,na čemž byla zajímavá akorát chvilka,kdy se moje máma rozhodla po dvaceti letech zkusit sjezdování No,nahoru se dostala napotřetí,ovšem ten sjezd... Do půlky sjezdovky se dostala asi s šesti zastávkama (ano,říkejme pádům třeba zastávky ) ovšem pak sebou děsně třískla,praštila se do hlavy a řekla že už na to kašle...(mám pocit že si udělala otřes mozku,ale ona tvrdila že je v pohodě /asi jako já to pořád dělám /,tak nevim ) Pak jsme šly ještě s Lenkou v rámci sportu (=vytáhla jsem jí ven ) pekáčovat,přičemž jsem zapojila i kolemjdoucí kočku a sjížděla jsem s ní kopec (teda moc se jí to ale nelíbilo ) Pak jsem ještě poslala svého osobního otroka () do chaty pro foťák a stativ,tak se ještě fotilo Tady někde přišla ta kouzelná chvilka,odkud je hláška v podnadpisu...Tak jsme tak seděly na posteli a vešla spolubydlící...tak tam tak štrachala,nechala otevřený dveře a pak zašla za postel,kam nebylo vidět... Tak tam tak sedíme a čekáme..pak mi Lenka řekla,že měla děsnou chuť ono Ta kráva nechala votevřený dveře říct,ale naštěstí neřekla (i když... ..koukat jak ji někdo propleskává by taky nebylo špatný ) Pak jsem se ještě,dostatečně oblečena (přecejen jsem trochu poučitelná ) vydala na balkon volat.Samozřejmě,nebyla bych to já aby se mi něco nepovedlo .Tak si tak povídáme s Incikem,já se naklonim,koukám kolik je sněhu,ozve se cililink a moje milá čepička mi zapadla do závěje Tak jsem dovolala,obula se a vydala se směr záchrana čepičky Tak se tam tak plazim podle zdi pod těma metrovejma rampouchama (řeknu vám,to by byla smrt - úplně vidim Nezvratnej osud III. ) a najednou zledovatělej sníh..tak na něj tak stoupnu,zkoušim,došlápnu a ehm...najednou nemám nohu ... Když se mi povedlo mé značně dorasované kopejtko vysvobodit,zkontrolovala jsem zranění (vyhrnuly se mi kalhoty...co jsem komu udělala? ) a konečně jsem se dostala k záchraně své čepičky .Pak jsem oběhla (no,oběhla ) zapadaje po kolena do sněhu barák a konečně jsem zapadla do postele Zhasnuto bylo překvapivě brzo (na dlouhý běžkový výlety by se mělo jezdit častějc ),tak dobrou noc