Nejprve bych se chtěla omluvit za výpadek v blogování,stalo se pár věcí co mi v tom zabránilo
Den jsem začala někdy v půl desátý (ranní ptáče
),kdy jsem se vyplazila z postele a pozvolna jsem se začla připravovat na lyžování...(zajímalo by mě proč na mě vlekař vždycky tak blbě zírá,kydž tam jakožto první podupávám a čekám až to zapne 
) Atrakcí dopoledne se stala moje snaha dělat hodiny...vždycky jsem se tak hezky rozjela a ve chvíli kdy jsem jela pozadu jsem se vysekala 
Moji dosti zoufalou snahu tak překvapeně pozoroval jeden kluk a pak začal vždy demonstrativně když viděl že se koukám předvádět ukázkovou jízdu pozadu 
Po chvíli začly poznámky o provokaci jen lítat,takže když jsme se pak tak nějak sešli dole pod vlekem tak jsme si povídali jak starý známý Po obědě jsem pak podle pod vlekem házela psovi,co se tam vyskytoval,zmláčklou PET flašku...první hod se mi fakt povedl 
flašku jsem sebrala,rozmáchla jsem se a bokem jsem jí hodila za sebe...fakt že vzápětí jsem tou flaškou trefila paničku onoho psa do hlavy je opravdu jen malý nepodstatný detail 
Poté jsem se radši honem přemístila zase na vlek,kde jsem občas komunikovala s tím típkem z dopoledne (kdo ví jak se jmenuje Pak se mi ale záhadným způsobem podařilo zlikvidovat zip u bundy (řeknu vám,jak mi vylez ten červenej svetr tak byla celá má pohřebácká image v háji 
),takže jsem vyhlásila pro ten den konec lyžování (aspoň že to na ten zip můžu hodit ) Večer jsem se pak v půjčený bundě (chudák onlinčina bundička ) a talířem vyrazila (i Lenku jsem si přibalila ) směr sjezdovka...řeknu vám,to byla paráda ...akorát...když člověk řve a zároveň brzdí nohama a sníh mu lítá až do krku tak to není zrovna ono Pak nám ovšem zábavu zkazila skupinka namachrovanejch "snowboarďáků",co nám vlezla na konec sjezdovky Ale jelikož je moje škodolibost nevyčerpatelná,umístila jsem se společně s Lenkou na skokánek,kde jsme seděly a náležitě komentovaly (hlášky typu "..ale jezdí se ve stoje " jen lítaly ) Namyšlené Přehoď si boarda jedné rádoby_snowboarďačky,když tam ostatní učila zvedat,jelikož to jediná machrovsky uměla,by se měla vytesat do kamene Pak už nás to ale přestalo bavit,tak jsme zase vylezly na sjezdovku a že pojedem dolů...Lenčiny starosti,abysme to do nich dole nenapálily,jsem odmávla rukou a zařídila jsem to po svým Svým něžným hláskem () jsem na celou sjezdovku zařvala ať laskavě vypadnou ve vlastním zájmu,že jedeme dolů...a byl pokoj (stačí si to umět zařídit ) Pak už jsem ale svůj hlásek nechtěla namáhat,tak jsme se vydaly sjet kopec vedle a pak jsme vyrazily směr chata...při tom posledním sjezdu jsem ale tak úplně nepočítala s tim skokem na konci a neuvěřitelně jsem si narazila pr...ehm,záda Když mě pak Lenička viděla,jak se belhám,tak se pustila do cílené provokace Na můj slib,že hned jak jí doběhnu,tak se jí pomstim reagovala tim,že se začla děsně ploužit a komentovala moje pronásledování : "Ne tak rychle!! " nebo "Už mě dobíháš " "Náskok se zkracuje...už je to jen o délku koně " No to jsem nemohla Na pokoji všichni spali ještě dřív než jsem dotelefonovala,takže jsem poslepu zapadla do postele a oddala se spánku...
Teda v zivote by som nepovedal ze si takovej "drzoun" :-i
OdpovědětVymazat