Hned ráno jak vstane...

...na autobus běží, koblihy smaží, a než slunko vyjde,zákazníky obsluhuje..taková už je naše Marfu..Zuzanka
2.3.2005 Poté,co mě doktorka předevčírem uschopnila (hezké od ní ) mi dnes nezbylo nic jiného než se ráno pěkně zvednout a vypravit se směr obchoďák... Ráno (v 5:20 ) mi tedy nezbylo než se zvednout (řeknu vám,to byl horor ) a pokusit se o něco jako oblíkání...řeknu vám,že jsem zjistila zajímavou věc...do nohavice se hlava narvat nedá No,když jsem konečně trefila hlavu do správného otvoru ("..takže se nemusíš bát,že by se tvůj kluk netrefil do správného otvoru." ) tak jsem se překvapivě vydala na snídani (to už fakt není normální )..po cestě jsem úspěšně šlápla kočce na ocas (to má za to ...kočičku celou noc nebavilo nic jinýho,než se mi cpát na polštář a mačkat mi svůj dlouhosrstej bok na ks..obličej ) No,pak jsem vyšla (vypotácela se ven je pravdivější ) ven a vyrazila jsem na bus...řeknu vám,to byla nádhera...všude tma,slunce ještě chrápalo a já jsem šla sama po ulici v tom nechutnym mrazu někam do háje Pak ale,úplně z ničeho nic,zpoza rohu vyjel nějakej cyklista,vzápětí mě málem srazil a pak zas zmizel...nj,samota tíží když šichta se blíží No,pak jsem se nějakym zázrakem (byla docela sranda,když jsem jednu chvíli zatočila a pak si tak řikám co tam sakra dělám,když na autobus se jde jinudy ) dostala na zastávku a tam už nás zoufalců bylo víc No,pak jsem překvapivě i do obchoďáku trefila a šla jsem se převlíkat...tam jsem tak učinila a nastal zajímavej moment - zamykání skříňky (né že by na týhle absolutně běžný činnosti bylo něco zajímavýho, akorát...bylo sedm ráno ) První pokus : skříňku jsem zamkla,pak jsem tak blbě stála a zírám a zjistila jsem,že pořád držím v ruce batoh No,další pokus: skříňku jsem zamkla,tentokrát byl i batoh vevnitř, a vydala jsem se pryč...ano,zapomněla jsem ve skříňce vstupní kartu (ale věděla jsem že napotřetí to už vyjde ) No,nevyšlo jelikož jsem u zrcadla zjistila že nemám lodičku Pak už jsem se radši přesunula na plochu,protože už byl nejvyšší čas (kdybych neměla tak ehm,špatnou skříňku na zamykání tak bych to jistě stihla ) Po uvítání (musim vám říct že mi srdce poskočilo,když jsem zjistila že tam není ta ženská co jsem s ní měla minule ehm,problém ) jsem byla značně nehorázně poslána něco dělat Tak si tam tak v klidu rovnám rozpeky do pultu a najednou hlášení (to byl skvost sám o sobě ): "Vážení zaměstnanci, za chvíli otvíráme proto prosím přizpůsobte své pracovní místo na příchod zákazníků, blablabla, nasaďte příjemný úsměv (první problém) a zkontrolujte, zda je váš oděv vhodně upraven (při těch slovech jsem se tak symbolicky podívala na svůj oděv a vzápětí mi zamrznul úsměv,jelikož jsem si předtím zapomněla vzít zástěru a zvyk utírat si ruce na břicho se nehezky projevil )Přejeme příjemné strávení pracovní doby. (taky vtipný ) No,vzápětí ale dorazil Nejvyšší (ne,tamten ne ),takže jsem ten svůj upravenej oděv připlácla na regál a dělala jsem že dělám ( v tom už mám praxi ) Pak se začlo otvírat,takže jsem vyrazila směr dělání koblih... tam na mě čekalo další překvapení ve formě papíru na zdi Brigádníci,učni (jak dramatické ) je nezbytně nutné,aby byl nugát před plněním do koblih rozehřátý!!! jeden kus plničky stojí 6660,-Kč! Kolik hodin byste museli pracovat,abyste vidělali na novou?? vím,že na řečnický otázky se neodpovídá,ale docela mě pobavila představa jak by lidi zírali kdyby to pod tím bylo vypočítaný Pak už dorazili zákazníci tak byla ta správná sranda Tak půl devátý,dorazila taková starší paní: "Dáte si?" "Tři koblihy." "Jaký?" "KOBLIHY!!!" řeknu vám,jen jsem nadskočila Ale paní naštěstí poté,co jsem vyjmenovala druhy,pochopila,takže k dalšímu nedorozumnění už nedošlo (ale zvláštní,že na mě úplně stejně zařvaly ten den ještě další dvě ženský ) Kolem desátý hodiny začly chodit nějaký nervní zákaznice Jedna na mě tak zírala,jak se pořád snažím otevřít igeliťák a když mi to pořád nešlo tak mě začala probodávat daly by se nazvat až ošklivejma pohledama a když jsem jí se sladkým úsměvem podávala sáček tak mě doslova až zabíjela Pak to ovšem nabralo správný směr,když přišel nějakej chlap s mobilem u ucha a volal.Ukázal na meruňkový koblihy a nic tak jsem v zájmu splnění jeho přání vyjekla "Šest"No,chtěl sice dvě a pak ještě jahodový,ale co já bych pro zákazníka neudělala A v jedenáct jsem dokonce odbavila jednu reklamaci Nějakej děda se mě ptal jak je možný,že tamto cosi tamhle stojí 13 Kč a o kousek dál to stojí 19Kč...na moje "Zeptejte se támhle v díře " sice divně zíral,ale když se zeptal kde a já jsem řekla "Jděte támhle do díry!" tak to vypadalo že si na mě půjde stěžovat (no,pak se mi ale podařilo mu vysvětlit,že jsem tím myslela ať se jde zeptat tam do DÍRY mezi regálama,kde je vstup do pekárny,takže si šel spokojeně stěžovat na linecký rohlíčky a mě nechal žít ) Ale opravdu VRCHOLEM DNE byla mírně zmatená zákaznice,se kterou jsem vedla opravdu duchaplný rozhovor na téma Co to sakra chcete :
"Dáte si? "Tamto." (ano,opravdu výstižné ) stopuju kam ukazuje prst "Tohle?" "Ne,tamto!" "Tohle?? "Ne,to vedle "TOHLE???" "Ano!" (Hurá ) To byl opravdu rozhovor...ehm,ještě že se nikdy nerozčiluju Poté už mi naštěstí padla,takže jsem se mírně na prášky vydala směr zázemí a padala jsem pryč