"No záchod tam je,ale nesmí se do něj házet papír..."

jak to začalo
Dlouho obávaný několikadenní výlet přišel. Za to,že jsem se tak obávala nemohla hlavně představa 16ti km na kole v sedm ráno (to jsem nakonec ukecala slovy "SEDUM?? Si děláš srandu,ne?? Půl osmý!" ), ale také představa pěti dnů strávených s Lenkou,což pěkně započalo už večer předtím,když tu spala. Zaprvé mě,ani nevím proč , nejprve třískala polštářem se slovy "Let me introduce myself!! ,načež můj zběsilý úprk k počítači podpořila tím,že vytáhla z mého "nočního stolku" soubor znalostí a položila mi závažnou otázku "No,tak mi řekni,kdy zemřel Karel. Ale neptej se mě jakej,páč to nevim ",načež na moji lehce dementní otázku,co to má v ruce, reagovala slovy "To jsem si přinesla z domova,prosím. Právě jsem se totiž rozhodla s tebou učit,protože po tom už dlouho toužim...". Whůůůsáááá.Gůůůsfrááába. A HERGOT TA MĚ ALE ŠTVE!!!!!
---------

Den první
Ráno bylo zvláštní. Možná tím,že bylo tak brzo ,možná tím,že Lenka se z postele vyhoupla slovy "Move your body!",čímž mi zkazila celé vstávání ... Po lehké (mno,pokud si dobře vzpomínám,tak žádné ) snídani jsme s drobným zpožděním dorazily k Janě,která na pozdrav odpověděla "Moment!" a pak zas zalezla (že jsme se tak hnaly ). Poté,co jsem si teda ve volném čase uvázala na krk tričko,protože jsem si zapomněla šátek (zatracená skleróza ),Jana konečně vylezla a jelo se. Po cestě nás ještě Jana zatáhla k pekárně po cestě. Tam jsem se velmi pěkně předvedla,když jsem si byla koupit Orbitky. Něžně jsem prohlásila,že si vezmu patery, vzala jsem si čtvery a pak jsem jen nechápavě zírala na prodavačku,která ještě nechápavějc zírala na mě (to proto,že bylo tak brzo ráno ),načež to nevydržela a upozornila mě,že mám jen čtvery. Poté,co jsem se lehce zasmála vlastní blbosti a vymluvila se na to,jak je brzo ráno,jsem začla lovit peníze. Vylovila jsem,dala jsem jí je...a vzápětí jsem opět čelila snad nejnechápavějšímu pohledu,co jsem kdy viděla - no,já jsem jí totiž dala 60Kč,což je vzhledem ke koupi pouze pěti balíčků Orbitek trochu moc... (udělat to třeba Lenka,tak už bych komentovala slovy "No to je reprezentace...!",ale takhle jsem mohla jen šoupat nohama a rychle vypadnout )
Poté,co jsme se u kol (ke mně patří to s růžovejma pantoflema na řidítkách...) posilnily na cestu chlebem, konečně jsme vyrazily (nejely jsme moc dlouho,ale o tom až pozdějc ).
Už na zdymadle se totiž vyskytly problémy. Jelikož jsem bez žádnýho rozjezdu prostě NEBYLA SCHOPNÁ vyjet výjezd nahoru,slezla jsem potupně z kola a začla jsem tlačit (jako to kolo,ne něco úplně jinýho,aby bylo jasno ). Jelikož jsem ale za sebou zaslechla jakési funění,otočila jsem se. A to jsem neměla dělat - za mnou se totiž hnala Lenka,která taky tlačila,ale ve tváři měla výraz,že až vyběhne nahoru,tak využije mý nepozornosti a bude předstárat,že to vyjela. To mě okamžitě donutilo vyprsknout smíchy,což se ovšem stalo osudné mé žvýkačce,která mě vzápětí opustila (velmi decentně řečeno ). Načež jsme se tam smíchy válely obě
Po nějakém kusu cesty si jistá lemra vynutila zastávku (dobrá,byla jsem to já ),takže jsme pauzovaly. Jana ale nemohla pochopit,jaktože chci zastavit už tak brzo,takže jsem jí to musela vysvětlit. Hele,to kolo má pánský sedlo. Mám JÁ mužský přirození??? stačilo .

Po opravdu strastiplné cestě (nic proti cyklistice,ale když vás poslední tři dny bolej nosní dutiny tak,že máte pocit,že z toho kola spadnete,tak je to o něčem jinym ) jsme dorazily do předposlední vesničky, kde jsem se rozhodla hodit na Ibalgin ještě Paralen. Poté,co mi Lenčina lahev s pitím spadla do vozovky a řidič náklaďáku zastavil,se to nějak zvrtlo. On vypadal, že se dobře baví (pche ),načež proti nám jela nějaká ženská na bruslích a tak posměšně pronesla "Jsem chodec,DĚVČÁTKA,uhejbáte se vy!, což jsem tak úplně nevydržela a nemůžu přísahat že potichu jsem za ní lehce nenávistně poznamenala "No a máme se z toho pos... nebo co??" .
No,hned poté,co jsem se trochu vzpamatovala jsme vyjely a s pár zastávkama (to Lenka,to Lenka ) jsme dojely až do slibovaných Podůlšan k chalupě. Tam nás (nebo aspoň mě ) dosti překvapila ta chalupa. Já,připravená na romantiku v polorozpadlém doupěti jsem jen němě zírala na chalupu po velkém množství rekonstrukcí, mezi nimi i úprava koupelny zmíněná v názvu .
Poté,co jsme se zaklimatizovaly (=vyházely jsme všechny věci na všechny strany,pustili nějakou mjůzik a vytasily foťáky ),jsem ulovila tato dvě opravdu krásná fota: Lenka se kochá nad prvníma příšernejma fotkama,co udělala během mé nepozornosti

No,při pohledu na tuhle fotku bych přísahala,že v tom rohu po "chlapskym" způsobu jaksi...močí



Zbytek dne se už víceméně nic nedělo (dobře tak dělo,ale snažim se vás ušetřit ),tak přejdu k fotkám
Hrály jsme volejbal (jejda,co to na mě letí? )


udělala jsem první opravdu pořádnej portét Janě (ale že mě chtěla zabít )


účastnila jsem se průzkumu kůlny,kde se mi povedlo zachytit Lenku s její podobiznou (to mě bolí už teď ),


byla jsem dokonce nucena vyměnit si tkaničky (všimněte si toho naštvanýho výrazu ),protože jsem jednu zřejmě v záchvatu zuřivosti přetrhla (hádejte,jaký tkaničky jsem si tam dala ....kdo hádal svítivě žlutý,vyhrál ),


Pak jsme zatopily,že si upečem buřty..jen to lehce kouřilo....


Pak dorazila erární kočka aka Nácíček (každá kočka,co potkám,je už prostě automaticky Nácíček


Pak jsem ještě skočila,jak by řekl Jimi, ofotit kytičky


A pak už západ slunce...


Je vidět,že Lenka má opravdu BOŽSKOU moc


Pak jsme jen tak idlily u televize,až se mi podařilo vytáhnout holky,že prostě MUSÍME checknout místní dětské hřiště (hehéé,houpaškýý ). Po cestě tam to nevypadalo,že se bude něco dít,ale pak..se to nějak zvrtlo (zřejmě je na vině má přítomnost ).

Při slejzání k hřišti to začlo.Jelikož tam byl takovej jako příkop a byla vlhká tráva,Lenka radši poznamenala něco ve smyslu "Hlavně nikdo nespadněte,Zuzko ",načež já jsem se tomu rádobynaštvaně zasmála...a vzápětí jsem fakt sjela na zem .To,že se mi ještě při pádu podařilo omylem podrazit Janě nohy,takže popoletěla pár metrů dopředu, v nás vyvolalo takovej záchvat smíchu,že musely na hospodě snad padat tašky . No,poté co jsem se dopočítala končetin a zvedla jsem se,zvolila jsem za útočistě houpačku (s tím,že tam nehrozí,že se rozplácnu na zem ). Byla tam takováta dřevěná,jak má zepředu tyčku,kterou se tam dítě jakoby "zavře". Tak já jsem si tam sedla,tyčku jsem zvedla nahoru,otočila jsem se na holky a...ve chvíli,kdy jsem dořekla "Holky-" ta tyčka spadla a tak mě praštila do hlavy,že jsem myslela,že mám snad votřes mozku... Tak jsem šla radši zkusit skluzavku (fakt,že jsem si na ní nic neudělala,mě značně překvapil


Pak jsme šli ještě na obhlídku okolí. Zatemněné kukuřičné pole nás tolik nadchlo,že jsme se do něj hned vydaly.Já,jakožto průzkumník jsem se vydala jako první,že prošlápnu cestu k poli. A hlavně zjistím,jestli se tam nedá někde zapadnout...
Tak jsem vyšlápla,krůček po krůčku...ano,nedopadlo to dobře . Zrovna když jsem pronesla "Dobr-,dokončila jsem to výkřikem "huáááá",protože jsem zapadla do nějaký díry a sedla jsem si z toho doslova na zadek
Avšak poté,co jsem se dopočítala končetin,jsem se znovu zvedla (děvčátka se stále smála ) a vydala jsem se razit cestu kukuřicí.


Šlo to skvěle až do chvíle,než někdo,tentokrát opravdu nevim kdo,prones,že se bojí. Tak jsme se vydaly zpět. Jelikož jsem nejprve vedla výpravu,šla jsem zpět logicky poslední. Stačil mi jeden pohled před sebe a zůstala jsem konsternovaně stát. Zatímco já jsem při průchodu kukuřicí chodila na plocho,abych to moc neničila,Lenka po sobě nechávala doslova DVOUMETROVEJ TUNEL .
Po vyběhnutí zase na ulici jsme vyšly směr chata. Tam jsem děvčátka rozesmála znova,když za náma jelo kolo. Já jsem totiž úplně zapadla do nejbližšího křoví,na což děvčátka zírala mírně udiveně. Musela jsem vysvětlit - "Čoveče tys řekla "Kolo!",já jsem si to přebrala jako "Auto!" a ten zvuk,jak přijížděl,mi tak připomněl jeden díl SG,kde byli takový velký komáři,že jsem se fakt lekla..." (no magořinec )
Pak jsme naštěstí ve zdraví trefily zpět k chatě.Tam jsme rozložily deku na zem,já jsem zabrala lehátko a koukaly jsme na hvězdy.


Romantiku lehce přerušila Jana,která mi poté,co jsem se mezi ně vecpala na deku pod záminkou,že jim ukážu fotky,sdělila,že "Seš tady roztažená jak prdel.Taky na dvě půlky! " Tak dobrou noc a nemyslete si,ještě vás budu trápit dalšími čtyřmi dny!